{1:1} Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá.
{1:2} Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí.
{1:3} Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede.
{1:4} Ne takť budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr.
{1:5} A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých.
{1:6} Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.
{2:1} Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?
{2:2} Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,
{2:3} Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.
{2:4} Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.
{2:5} Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:
{2:6} Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.
{2:7} Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.
{2:8} Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.
{2:9} Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.
{2:10} A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.
{2:11} Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.
{2:12} Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
{3:1} Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.
{3:2} Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.
{3:3} Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.
{3:4} Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.
{3:5} Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.
{3:6} Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.
{3:7} Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.
{3:8} Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. [ (Psalms 3: 9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. ]
{4:1} Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův.
{4:2} Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.
{4:3} Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Sélah.
{4:4} Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.
{4:5} Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. Sélah.
{4:6} Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina.
{4:7} Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého,
{4:8} I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí. [ (Psalms 4: 9) Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné. ]
{5:1} Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův.
{5:2} Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.
{5:3} Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.
{5:4} Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.
{5:5} Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.
{5:6} Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.
{5:7} Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.
{5:8} Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.
{5:9} Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.
{5:10} Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.
{5:11} Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.
{5:12} A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé. [ (Psalms 5: 13) Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej. ]
{6:1} Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův.
{6:2} Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.
{6:3} Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.
{6:4} Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?
{6:5} Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.
{6:6} Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?
{6:7} Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.
{6:8} Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.
{6:9} Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.
{6:10} Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal. [ (Psalms 6: 11) Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni. ]
{7:1} Osvědčení neviny Davidovy, o čemž zpíval Hospodinu z příčiny slov Chusi syna Jeminova.
{7:2} Hospodine Bože můj, v toběť doufám, vysvoboď mne ode všech protivníků mých, a vytrhni mne,
{7:3} Aby neuchvátil jako lev duše mé, a neroztrhal, když by nebyl, kdo by vysvobodil.
{7:4} Hospodine Bože můj, učinil-li jsem to, jest-li nepravost při mně,
{7:5} Činil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval, (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny),
{7:6} Nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. Sélah.
{7:7} Povstaň, Hospodine, v hněvě svém, vyvyš se proti vzteklostem mých nepřátel, a prociť ke mně, nebo jsi soud nařídil.
{7:8} I shrne se k tobě shromáždění lidí; pro ně tedy u výsost navrať se zase.
{7:9} Hospodin souditi bude lidi. Sudiž mne, Hospodine, podlé spravedlnosti mé, a podlé nevinnosti mé, kteráž při mně jest.
{7:10} Ó by již k skončení přišla nešlechetnost bezbožných, spravedlivého pak abys utvrdil ty, kterýž zkušuješ srdce a ledví, Bože spravedlivý.
{7:11} Bůh jest štít můj, kterýž spaseny činí upřímé srdcem.
{7:12} Bůh jest soudce spravedlivý, Bůh silný hněvá se na bezbožného každý den.
{7:13} Neobrátí-li se, naostříť meč svůj; lučiště své natáhl, a naměřil je.
{7:14} Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil.
{7:15} Aj, rodí nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež.
{7:16} Jámu kopal, i vykopal ji, ale padne do dolu, kterýž přistrojil.
{7:17} Obrátíť se usilování jeho na hlavu jeho, a na vrch hlavy jeho nepravost jeho sstoupí. [ (Psalms 7: 18) Slaviti budu Hospodina podlé spravedlnosti jeho, a žalmy zpívati jménu Hospodina nejvyššího. ]
{8:1} Přednímu zpěváku na gittejský nástroj, žalm Davidův.
{8:2} Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa.
{8:3} Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se.
{8:4} Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:
{8:5} Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ?
{8:6} Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.
{8:7} Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho:
{8:8} Ovce i voly všecky, také i zvěř polní,
{8:9} Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými. [ (Psalms 8: 10) Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! ]
{9:1} Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův.
{9:2} Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.
{9:3} Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,
{9:4} Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.
{9:5} Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.
{9:6} Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.
{9:7} Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.
{9:8} Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.
{9:9} Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.
{9:10} Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.
{9:11} I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.
{9:12} Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.
{9:13} Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.
{9:14} Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,
{9:15} Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.
{9:16} Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.
{9:17} Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.
{9:18} Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem.
{9:19} Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.
{9:20} Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou. [ (Psalms 9: 21) Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah. ]
{10:1} Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
{10:2} Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
{10:3} Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
{10:4} Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
{10:5} Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
{10:6} Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.
{10:7} Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
{10:8} Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
{10:9} Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
{10:10} Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
{10:11} Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
{10:12} Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
{10:13} Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
{10:14} Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
{10:15} Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
{10:16} Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
{10:17} Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
{10:18} Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
{11:1} Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče?
{11:2} Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem.
{11:3} Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil?
{11:4} Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských.
{11:5} Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho.
{11:6} Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.
{11:7} Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.
{12:1} Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.
{12:2} Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.
{12:3} Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.
{12:4} Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,
{12:5} Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?
{12:6} Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.
{12:7} Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.
{12:8} Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12: 9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]
{13:1} Přednímu zpěváku, žalm Davidův.
{13:2} Až dokud, Hospodine? Což se na věky zapomeneš na mne? Dokudž tvář svou skrývati budeš přede mnou?
{13:3} Dokud rady vyhledávati budu v mysli své, a den ode dne svírati se v srdci svém? Až dokud se zpínati bude nepřítel můj nade mnou?
{13:4} Vzhlédni, vyslyš mne, Hospodine Bože můj, osvěť oči mé, abych neusnul snem smrti,
{13:5} A aby neřekl nepřítel můj: Svítězil jsem nad ním, a nepřátelé moji aby neplésali, jestliže bych se poklesl.
{13:6} Jáť zajisté v milosrdenství tvém doufám, plésati bude srdce mé v spasení tvém; zpívati budu Hospodinu, že jest mi tak dobře učinil.
{14:1} Přednímu zpěváku, píseň Davidova. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré.
{14:2} Hospodin s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.
{14:3} Všickni se odvrátili, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.
{14:4} Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, že zžírají lid můj, jako by chléb jedli? Hospodina pak nevzývají.
{14:5} Tehdáž se náramně strašiti budou; nebo Bůh jest v rodině spravedlivého.
{14:6} Radu chudého potupujete, ale Hospodin jest naděje jeho.
{14:7} Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Hospodin zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.
{15:1} Žalm Davidův. Hospodine, kdo bude přebývati v stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé?
{15:2} Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu z srdce svého.
{15:3} Kdož neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého.
{15:4} Ten, před jehož očima v nevážnosti jest zavržený, v poctivosti pak bojící se Hospodina; a přisáhl-li by i se škodou, však toho nemění.
{15:5} Kdož peněz svých nedává na lichvu, a daru proti nevinnému nebéře. Kdož tyto věci činí, nepohneť se na věky.
{16:1} Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.
{16:2} Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.
{16:3} Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.
{16:4} Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.
{16:5} Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.
{16:6} Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi.
{16:7} Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.
{16:8} Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.
{16:9} Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.
{16:10} Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení.
{16:11} Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.
{17:1} Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
{17:2} Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
{17:3} Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
{17:4} Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
{17:5} Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
{17:6} Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
{17:7} Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
{17:8} Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
{17:9} Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
{17:10} Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
{17:11} Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
{17:12} Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
{17:13} Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
{17:14} Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
{17:15} Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
{18:1} Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl:
{18:2} Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.
{18:3} Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
{18:4} Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
{18:5} Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.
{18:6} Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne.
{18:7} V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.
{18:8} Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
{18:9} Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.
{18:10} Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
{18:11} A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.
{18:12} Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.
{18:13} Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
{18:14} I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
{18:15} Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
{18:16} I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.
{18:17} Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.
{18:18} Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
{18:19} Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
{18:20} Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.
{18:21} Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
{18:22} Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
{18:23} Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.
{18:24} Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.
{18:25} Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.
{18:26} Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.
{18:27} K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
{18:28} Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
{18:29} Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.
{18:30} Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.
{18:31} Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.
{18:32} Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?
{18:33} Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.
{18:34} Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.
{18:35} Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
{18:36} Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.
{18:37} Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.
{18:38} Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.
{18:39} Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.
{18:40} Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
{18:41} Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.
{18:42} Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
{18:43} I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.
{18:44} Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.
{18:45} Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.
{18:46} Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.
{18:47} Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,
{18:48} Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.
{18:49} Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.
{18:50} A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati, [ (Psalms 18: 51) Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky. ]
{19:1} Přednímu z kantorů, žalm Davidův.
{19:2} Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.
{19:3} Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.
{19:4} Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.
{19:5} Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.
{19:6} Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.
{19:7} Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.
{19:8} Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.
{19:9} Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.
{19:10} Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.
{19:11} Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.
{19:12} Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.
{19:13} Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.
{19:14} I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého. [ (Psalms 19: 15) Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj. ]
{20:1} Přednímu zpěváku, žalm Davidův.
{20:2} Vyslyšiž tě Hospodin v den ssoužení, k zvýšení tě přiveď jméno Boha Jákobova.
{20:3} Sešliž tobě pomoc z svatyně, a z Siona utvrzuj tě.
{20:4} Rozpomeniž se na všecky oběti tvé, a zápaly tvé v popel obrať. Sélah.
{20:5} Dejž tobě vše podlé srdce tvého, a všelikou radu tvou vyplň.
{20:6} I budeme prozpěvovati o spasení tvém, a ve jménu Boha našeho korouhve vyzdvihneme; naplniž Hospodin všecky prosby tvé.
{20:7} Nyníť jsme poznali, že Hospodin zachoval svého pomazaného, a že jej vyslyšel s nebe svatého svého; nebo v jeho přesilné pravici jest spasení.
{20:8} Tito v vozích, jiní v koních doufají, ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme.
{20:9} A protož oni sehnuti jsou, a padli, ale my povstali jsme, a zmužile stojíme. [ (Psalms 20: 10) Hospodine, zachovávejž nás, i král ať slyší nás, když k němu volati budeme. ]
{21:1} Přednímu z kantorů, žalm Davidův.
{21:2} Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně.
{21:3} Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah.
{21:4} Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata.
{21:5} Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků.
{21:6} Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej.
{21:7} Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.
{21:8} A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se.
{21:9} Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí.
{21:10} Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je.
{21:11} Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských,
{21:12} Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli.
{21:13} Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich. [ (Psalms 21: 14) Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou. ]
{22:1} Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.
{22:2} Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
{22:3} Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
{22:4} Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
{22:5} V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
{22:6} K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
{22:7} Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
{22:8} Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
{22:9} Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
{22:10} Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
{22:11} Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
{22:12} Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
{22:13} Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
{22:14} Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
{22:15} Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
{22:16} Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
{22:17} Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
{22:18} Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
{22:19} Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
{22:20} Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
{22:21} Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
{22:22} Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
{22:23} I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
{22:24} Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
{22:25} Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
{22:26} O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
{22:27} Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
{22:28} Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
{22:29} Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
{22:30} Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
{22:31} Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22: 32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]
{23:1} Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku.
{23:2} Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí.
{23:3} Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své.
{23:4} Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.
{23:5} Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.
{23:6} Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.
{24:1} Žalm Davidův. Hospodinova jest země, a plnost její, okršlek země, i ti, kteříž obývají na něm.
{24:2} Nebo on ji na moři založil, a na řekách upevnil ji.
{24:3} Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho?
{24:4} Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě.
{24:5} Ten přijme požehnání od Hospodina, a spravedlnost od Boha spasitele svého.
{24:6} Toť jest národ hledajících jeho, hledajících tváři tvé, ó Bože Jákobův. Sélah.
{24:7} Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.
{24:8} Kdož jest to ten král slávy? Hospodin silný a mocný, Hospodin udatný válečník.
{24:9} Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.
{24:10} Kdož jest to ten král slávy? Hospodin zástupů, onť jest král slávy. Sélah.
{25:1} Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
{25:2} Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
{25:3} A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
{25:4} Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
{25:5} Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
{25:6} Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
{25:7} Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
{25:8} Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
{25:9} Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
{25:10} Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
{25:11} Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
{25:12} Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
{25:13} Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
{25:14} Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
{25:15} Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
{25:16} Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
{25:17} Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
{25:18} Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
{25:19} Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
{25:20} Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
{25:21} Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
{25:22} Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
{26:1} Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.
{26:2} Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.
{26:3} Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.
{26:4} S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.
{26:5} V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.
{26:6} Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,
{26:7} Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.
{26:8} Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.
{26:9} Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,
{26:10} V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.
{26:11} Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.
{26:12} Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.
{27:1} Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti?
{27:2} Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli.
{27:3} Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím.
{27:4} Jedné věci žádal jsem od Hospodina, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého, a spatřoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámě jeho.
{27:5} Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne.
{27:6} A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými, kteříž mne obklíčili; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání, prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu.
{27:7} Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne.
{27:8} O tobě přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte tváři mé, a protož tváři tvé, Hospodine, hledati budu.
{27:9} Neskrývejž tváři své přede mnou, aniž zamítej v hněvě služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštěj mne, aniž se mne zhošťuj, Bože spasení mého.
{27:10} Ačkoli otec můj a matka má mne opustili, Hospodin však mne k sobě přivine.
{27:11} Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou.
{27:12} Nevydávejž mne líbosti protivníků mých, neboť by ostáli proti mně svědkové lživí, i ten, jenž dýše ukrutností.
{27:13} Bychť nevěřil, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál.
{27:14} Očekávejž na Hospodina, posilň se, a onť posilní srdce tvého; protož očekávej na Hospodina.
{28:1} Davidův. K toběť, Hospodine, volám, skálo má, neodmlčujž mi se, abych, neozval-li bys mi se, nebyl podobný učiněn těm, kteříž sstupují do hrobu.
{28:2} Vyslýchej hlas pokorných modliteb mých, kdyžkoli k tobě volám, když pozdvihuji rukou svých k svatyni svatosti tvé.
{28:3} Nezahrnuj mne s bezbožníky, a s těmi, kteříž páší nepravost, kteříž mluvívají pokoj s bližními svými, ale převrácenost jest v srdcích jejich.
{28:4} Dejž jim podlé skutků jejich, a podlé zlosti nešlechetností jejich; podlé práce rukou jejich dej jim, zaplať jim zaslouženou mzdu jejich.
{28:5} Nebo nechtí mysli přiložiti k skutkům Hospodinovým, a k dílu rukou jeho; protož podvrátí je, a nebude jich vzdělávati.
{28:6} Požehnaný Hospodin, nebo vyslyšel hlas pokorných modliteb mých.
{28:7} Hospodin jest síla má a štít můj, v němť jest složilo naději srdce mé, a dána mi pomoc; protož se veselí srdce mé, a písničkou svou oslavovati jej budu.
{28:8} Hospodin jest síla svých, a síla hojného spasení pomazaného svého on jest.
{28:9} Spas lid svůj, Hospodine, a požehnej dědictví svému, a pas je, i vyvyš je až na věky.
{29:1} Žalm Davidův. Vzdejte Hospodinu, velikomocní, vzdejte Hospodinu čest a sílu.
{29:2} Vzdejte Hospodinu slávu jména jeho, sklánějte se Hospodinu v ozdobě svatosti.
{29:3} Hlas Hospodinův nad vodami, Bůh silný slávy hřímání vzbuzuje, Hospodin to činí nad vodami mnohými.
{29:4} Hlas Hospodinův přichází s mocí, hlas Hospodinův s velebností.
{29:5} Hlas Hospodinův láme cedry, rozrážíť Hospodin cedry Libánské.
{29:6} A činí, aby skákali jako telata, Libán a Sirion, jako mladý jednorožec.
{29:7} Hlas Hospodinův rozkřesává plamen ohně.
{29:8} Hlas Hospodinův k bolesti přivodí poušť, k bolesti přivodí Hospodin poušť Kádes.
{29:9} Hlas Hospodinův to činí, že laně plodu pozbývají, obnažuje i lesy, ale v chrámě svém všecku svou slávu vypravuje.
{29:10} Hospodin nad potopou seděl, a budeť seděti Hospodin, jsa králem i na věky.
{29:11} Hospodin silou lid svůj daří, Hospodin požehná lidu svému v pokoji.
{30:1} Žalm písně, při posvěcení domu Davidova.
{30:2} Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou.
{30:3} Hospodine Bože můj, k toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne.
{30:4} Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu.
{30:5} Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho, a oslavujte památku svatosti jeho.
{30:6} Nebo na kratičko trvá v hněvě svém, všecken pak život v dobré líbeznosti své; z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování.
{30:7} I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu se na věky.
{30:8} Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem přestrašen.
{30:9} I volal jsem k tobě, Hospodine, Pánu pokorně jsem se modlil, řka:
{30:10} Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sstoupím do jámy? Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou?
{30:11} Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník.
{30:12} I obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím. [ (Psalms 30: 13) Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu. ]
{31:1} Přednímu zpěváku, žalm Davidův.
{31:2} V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.
{31:3} Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.
{31:4} Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.
{31:5} Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.
{31:6} V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.
{31:7} Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.
{31:8} Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
{31:9} Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
{31:10} Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.
{31:11} Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
{31:12} U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.
{31:13} Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.
{31:14} Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.
{31:15} Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.
{31:16} V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.
{31:17} Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.
{31:18} Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.
{31:19} Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.
{31:20} Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.
{31:21} Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.
{31:22} Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.
{31:23} Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.
{31:24} Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. [ (Psalms 31: 25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu. ]
{32:1} Žalm Davidův vyučující. Blahoslavený jest ten, jemuž odpuštěno přestoupení, a jehož hřích přikryt jest.
{32:2} Blahoslavený člověk, jemuž nepočítá Hospodin nepravosti, a v jehož duchu lsti není.
{32:3} Já když jsem mlčel, prahly kosti mé v úpění mém každého dne.
{32:4} Nebo dnem i nocí obtížena byla nade mnou ruka tvá, tak že přirozená vlhkost má obrátila se v sucho letní. Sélah.
{32:5} Protož hřích svůj oznámil jsem tobě, a nepravosti své jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe Hospodinu přestoupení svá, a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého. Sélah.
{32:6} Za to se tobě bude modliti každý svatý, v času příhodném k nalezení tebe; pročež vody mnohé v rozvodnění k němu nedosáhnou.
{32:7} Ty jsi skrýše má, od ssoužení zachováš mne, a plésáním vítězným obdaříš. Sélah.
{32:8} Já tobě k srozumění posloužím, a vyučím tě cestě, po níž bys choditi měl; dámť radu, oči své na tě obrátě.
{32:9} Nebývejte jako kůň a jako mezek, kteříž rozumu nemají, jejichž ústa uzdou a udidly sevříti musíš, aby tobě neškodili.
{32:10} Mnohé bolesti jsou bezbožníka, ale toho, jenž naději skládá v Hospodinu, milosrdenství obklíčí.
{32:11} Radujte se v Hospodinu, a plésejte spravedliví, a prozpěvujte všickni srdce upřímého.
{33:1} Veselte se spravedliví v Hospodinu, na upříméť přísluší chválení.
{33:2} Oslavujte Hospodina na harfě, na loutně, a na nástroji o desíti strunách, žalmy zpívejte jemu.
{33:3} Zpívejte jemu píseň novou, a huďte dobře a zvučně.
{33:4} Nebo pravé jest slovo Hospodinovo, a všeliké dílo jeho stálé.
{33:5} Milujeť spravedlnost a soud, milosrdenství Hospodinova plná jest země.
{33:6} Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich.
{33:7} Onť shrnul jako na hromadu vody mořské, a složil na poklad propasti.
{33:8} Boj se Hospodina všecka země, děstež se před ním všickni obyvatelé okršlku zemského.
{33:9} Nebo on řekl, a stalo se, on rozkázal, a postavilo se.
{33:10} Hospodin ruší rady národů, a v nic obrací přemyšlování lidská.
{33:11} Rada pak Hospodinova na věky trvá, myšlení srdce jeho od národu do pronárodu.
{33:12} Blahoslavený národ, kteréhož Hospodin jest Bohem jeho, lid ten, kterýž sobě on vyvolil za dědictví.
{33:13} Hospodin patře s nebe, vidí všecky syny lidské,
{33:14} Z příbytku trůnu svého dohlédá ke všechněm obyvatelům země.
{33:15} Ten, kterýž stvořil srdce jednoho každého z nich, spatřuje všecky skutky jejich.
{33:16} Nebývá král zachován skrze mnohý zástup, ani udatný rek vysvobozen skrze velikou moc svou.
{33:17} Oklamavatelný jest kůň k spomožení, aniž ve množství síly své vytrhuje.
{33:18} Aj, oči Hospodinovy patří na ty, kteříž se ho bojí, a na ty, kteříž očekávají milosrdenství jeho,
{33:19} Aby vyprostil od smrti duše jejich, a živil je v čas hladu.
{33:20} Duše naše očekává na Hospodina, on jest spomožení naše, a pavéza naše.
{33:21} V něm zajisté rozveselí se srdce naše, nebo ve jménu jeho svatém naději skládáme.
{33:22} Budiž milosrdenství tvé nad námi, Hospodine, jakož naději máme v tobě.
{34:1} Davidův, když proměnil oblíčej svůj před Abimelechem; pročež jsa od něho vyhnán, odšel.
{34:2} Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých.
{34:3} V Hospodinu chlubiti se bude duše má, což uslyšíc tiší, budou se veseliti.
{34:4} Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme.
{34:5} Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne.
{34:6} Pročež k němu patřiti budou, a sbíhati se, a nebudou zahanbeny tváři jejich, ale řkou:
{34:7} Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej.
{34:8} Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich.
{34:9} Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho.
{34:10} Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí.
{34:11} Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém.
{34:12} Poďtež, dítky, poslouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vás budu.
{34:13} Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí?
{34:14} Zdržuj jazyk svůj od zlého, a rty své od mluvení lsti.
{34:15} Odstup od zlého, a čiň dobré, hledej pokoje, a stíhej jej.
{34:16} Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich:
{34:17} Ale zůřivý oblíčej Hospodinův proti těm, kteříž páší zlé věci, aby vyplénil z země památku jejich.
{34:18} Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje.
{34:19} Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného, a potřeným v duchu spomáhá.
{34:20} Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje.
{34:21} Onť ostříhá všech kostí jeho, žádná z nich nebývá zlámána.
{34:22} Bezbožníka zahubí zlost, a ti, kteříž nenávidí spravedlivého, zkaženi budou. [ (Psalms 34: 23) Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho. ]
{35:1} Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
{35:2} Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
{35:3} Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
{35:4} Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
{35:5} Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
{35:6} Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
{35:7} Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
{35:8} Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
{35:9} Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
{35:10} A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
{35:11} Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
{35:12} Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
{35:13} Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
{35:14} Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
{35:15} Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
{35:16} S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
{35:17} Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
{35:18} I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
{35:19} Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
{35:20} Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
{35:21} Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
{35:22} Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
{35:23} Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
{35:24} Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
{35:25} Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
{35:26} Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
{35:27} Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
{35:28} I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
{36:1} Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida.
{36:2} Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho.
{36:3} Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení.
{36:4} Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil.
{36:5} Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje.
{36:6} Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.
{36:7} Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine.
{36:8} Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají.
{36:9} Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je.
{36:10} Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme.
{36:11} Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem.
{36:12} Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje. [ (Psalms 36: 13) Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati. ]
{37:1} Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.
{37:2} Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.
{37:3} Doufej v Hospodina, a
{37:4} Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.
{37:5} Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.
{37:6} A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne.
{37:7} Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.
{37:8} Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.
{37:9} Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.
{37:10} Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.
{37:11} Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.
{37:12} Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými,
{37:13} Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho.
{37:14} Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;
{37:15} Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.
{37:16} Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých.
{37:17} Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin.
{37:18} Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.
{37:19} Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;
{37:20} Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.
{37:21} Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává.
{37:22} Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni.
{37:23} Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.
{37:24} Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.
{37:25} Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.
{37:26} Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.
{37:27} Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.
{37:28} Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.
{37:29} Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.
{37:30} Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.
{37:31} Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.
{37:32} Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;
{37:33} Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.
{37:34} Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.
{37:35} Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.
{37:36} Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.
{37:37} Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,
{37:38} Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.
{37:39} Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.
{37:40} Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.
{38:1} Žalm Davidův k připomínání.
{38:2} Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
{38:3} Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
{38:4} Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
{38:5} Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
{38:6} Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
{38:7} Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
{38:8} Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
{38:9} Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
{38:10} Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
{38:11} Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
{38:12} Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
{38:13} Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
{38:14} Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
{38:15} Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
{38:16} Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
{38:17} Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
{38:18} Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
{38:19} A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
{38:20} Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
{38:21} A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
{38:22} Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. [ (Psalms 38: 23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. ]
{39:1} Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.
{39:2} Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
{39:3} Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
{39:4} Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
{39:5} Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
{39:6} Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.
{39:7} Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
{39:8} Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
{39:9} A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
{39:10} Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
{39:11} Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
{39:12} Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.
{39:13} Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39: 14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]
{40:1} Přednímu zpěváku, Davidův žalm.
{40:2} Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání.
{40:3} A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil.
{40:4} A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu.
{40:5} Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují.
{40:6} Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může.
{40:7} Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi.
{40:8} Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně.
{40:9} Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých.
{40:10} Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine.
{40:11} Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém.
{40:12} Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají.
{40:13} Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne.
{40:14} Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé.
{40:15} Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém.
{40:16} Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá.
{40:17} Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin. [ (Psalms 40: 18) Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž. ]
{41:1} Přednímu zpěváku, žalm Davidův.
{41:2} Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin.
{41:3} Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho.
{41:4} Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění.
{41:5} Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil.
{41:6} Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho?
{41:7} A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji.
{41:8} Sšeptávají se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce:
{41:9} Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase.
{41:10} Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně.
{41:11} Ale ty, Hospodine, smiluj se nade mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim;
{41:12} Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj.
{41:13} Mne pak v upřímnosti mé zachováš, a postavíš před oblíčejem svým na věky. [ (Psalms 41: 14) Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky, Amen i Amen. ]
{42:1} Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující.
{42:2} Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.
{42:3} Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?
{42:4} Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?
{42:5} Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.
{42:6} Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.
{42:7} Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.
{42:8} Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.
{42:9} Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.
{42:10} Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?
{42:11} Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? [ (Psalms 42: 12) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. ]
{43:1} Suď mne, ó Bože, a zasaď se o mou při; od národu nemilosrdného, a od člověka lstivého a nepravého vytrhni mne.
{43:2} Nebo ty jsi Bůh mé síly. Proč jsi mne zapudil? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám ustavičně choditi?
{43:3} Sešliž světlo své a pravdu svou, to ať mne vodí a zprovodí na horu svatosti tvé a do příbytků tvých,
{43:4} Abych přistoupil k oltáři Božímu, k Bohu radostného plésání mého, a budu tě oslavovati na harfě, ó Bože, Bože můj.
{43:5} Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.
{44:1} Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
{44:2} Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
{44:3} Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
{44:4} Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
{44:5} Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
{44:6} V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
{44:7} Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
{44:8} Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
{44:9} A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
{44:10} Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
{44:11} Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
{44:12} Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
{44:13} Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
{44:14} Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
{44:15} Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
{44:16} Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
{44:17} A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
{44:18} Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
{44:19} Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
{44:20} Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
{44:21} Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
{44:22} Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
{44:23} Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
{44:24} Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
{44:25} I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
{44:26} Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44: 27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]
{45:1} Přednímu kantoru z synů Chóre, na šošannim, vyučující. Píseň o lásce.
{45:2} Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře.
{45:3} Krásnější jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky.
{45:4} Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou.
{45:5} A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí.
{45:6} Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.
{45:7} Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější.
{45:8} Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.
{45:9} Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují.
{45:10} Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě.
{45:11} Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého.
{45:12} I zalíbí se králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním.
{45:13} Tuť i Tyrští s dary, před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové.
{45:14} Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její.
{45:15} V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě.
{45:16} Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský.
{45:17} Místo otců svých budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi. [ (Psalms 45: 18) V pamět uvoditi budu jméno tvé po všecky věky, pročež oslavovati tě budou národové na věky věků. ]
{46:1} Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot.
{46:2} Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová.
{46:3} A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře.
{46:4} Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho. Sélah.
{46:5} Potok a pramenové jeho obveselují město Boží, nejsvětější z příbytků Nejvyššího.
{46:6} Bůh jest u prostřed něho, nepohneť se; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře.
{46:7} Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země.
{46:8} Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah.
{46:9} Poďte, vizte skutky Hospodinovy, jakýchť jest pustin nadělal na zemi.
{46:10} Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm,
{46:11} Mluvě: Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi. [ (Psalms 46: 12) Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah. ]
{47:1} Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm.
{47:2} Všickni národové plésejte rukama, trubte Bohu s hlasitým prozpěvováním.
{47:3} Nebo Hospodin nejvyšší, hrozný, jest král veliký nade vší zemi.
{47:4} Uvozuje lidi v moc naši, a národy pod nohy naše.
{47:5} Oddělil nám za dědictví naše slávu Jákobovu, kteréhož miloval. Sélah.
{47:6} Vstoupil Bůh s troubením, Hospodin s zvukem trouby.
{47:7} Žalmy zpívejte Bohu, zpívejte; zpívejte žalmy králi našemu, zpívejte.
{47:8} Nebo král vší země Bůh jest, zpívejte žalmy rozumně.
{47:9} Kralujeť Bůh nad národy, Bůh sedí na trůnu svém svatém. [ (Psalms 47: 10) Knížata národů připojili se k lidu Boha Abrahamova; nebo pavézy země Boží jsou, pročež on náramně vyvýšen jest. ]
{48:1} Píseň žalmu synů Chóre.
{48:2} Veliký jest Hospodin, a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho, na hoře svatosti své.
{48:3} Ozdoba krajiny, útěcha vší země jestiť hora Sion, k straně půlnoční, město krále velikého.
{48:4} Bůh na palácích jeho, a znají ho býti vysokým hradem.
{48:5} Nebo aj, králové když se shromáždili a spolu táhli,
{48:6} Sami to uzřevše, velmi se divili, a předěšeni byvše, náhle utíkali.
{48:7} Tuť jest je strach popadl, a bolest jako ženu rodící.
{48:8} Větrem východním rozrážíš lodí Tarské.
{48:9} Jakž jsme slýchali, tak jsme spatřili, v městě Hospodina zástupů, v městě Boha našeho. Bůh upevní je až na věky.
{48:10} Rozjímáme, ó Bože, milosrdenství tvé u prostřed chrámu tvého.
{48:11} Jakož jméno tvé, Bože, tak i chvála tvá až do končin země; pravice tvá zajisté plná jest spravedlnosti.
{48:12} Raduj se, horo Sione, plésejte, dcery Judské, z příčiny soudů Božích.
{48:13} Obejděte Sion, a obstupte jej, sečtěte věže jeho.
{48:14} Přiložte mysl svou k ohradě, popatřte na paláce jeho, abyste uměli vypravovati věku potomnímu, [ (Psalms 48: 15) Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti. ]
{49:1} Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.
{49:2} Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
{49:3} Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
{49:4} Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
{49:5} Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
{49:6} I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
{49:7} Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
{49:8} Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
{49:9} (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
{49:10} Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
{49:11} Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
{49:12} Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
{49:13} Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
{49:14} Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
{49:15} Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
{49:16} Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
{49:17} Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
{49:18} Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
{49:19} Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
{49:20} A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49: 21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]
{50:1} Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
{50:2} Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
{50:3} Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
{50:4} Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
{50:5} Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
{50:6} I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.
{50:7} Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
{50:8} Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
{50:9} Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
{50:10} Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
{50:11} Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
{50:12} Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
{50:13} Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
{50:14} Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
{50:15} A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
{50:16} Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
{50:17} Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
{50:18} Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
{50:19} Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
{50:20} Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
{50:21} To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
{50:22} Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
{50:23} Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
{51:1} Přednímu z kantorů, žalm Davidův,
{51:2} Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé.
{51:3} Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.
{51:4} Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.
{51:5} Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.
{51:6} Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.
{51:7} Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.
{51:8} Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.
{51:9} Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.
{51:10} Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.
{51:11} Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.
{51:12} Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.
{51:13} Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.
{51:14} Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.
{51:15} I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.
{51:16} Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.
{51:17} Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.
{51:18} Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.
{51:19} Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš. [ (Psalms 51: 20) Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské. ] [ (Psalms 51: 21) A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou. ]
{52:1} Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův.
{52:2} Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova.
{52:3} Proč se chlubíš nešlechetností, ty mocný? Milosrdenstvíť Boha silného trvá každého dne.
{52:4} Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj, tak jako břitva nabroušená lest provodí.
{52:5} Miluješ zlé více než dobré, raději lež mluvíš než spravedlnost. Sélah.
{52:6} Miluješ všelijaké řeči k sehlcení, a jazyk ošemetný.
{52:7} I tebeť Bůh silný zkazí na věky, pochytí tě, a vytrhne tě z stánku, a vykoření z země živých. Sélah.
{52:8} Což spravedliví vidouce, budou se báti a jemu posmívati:
{52:9} Aj, toť jest ten člověk, kterýž neskládal v Bohu síly své, ale doufaje ve množství bohatství svých, zmocňoval se v zlosti své. [ (Psalms 52: 10) Já pak budu jako oliva zelenající se v domě Božím; neboť jsem naději složil v milosrdenství Božím na věky věků. ] [ (Psalms 52: 11) Oslavovati tě budu, Pane, na věky, že jsi to učinil, a poshovím na jméno tvé, neboť jest vzácné před oblíčejem svatých tvých. ]
{53:1} Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův.
{53:2} Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré.
{53:3} Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.
{53:4} Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.
{53:5} Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají.
{53:6} Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi. [ (Psalms 53: 7) Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael. ]
{54:1} Přednímu z kantorů na neginot, vyučující žalm Davidův,
{54:2} Když přišli Zifejští, a řekli Saulovi: Nevíš-liž, že se David pokrývá u nás?
{54:3} Bože, spasena mne učiň pro jméno své, a v moci své veď při mou.
{54:4} Bože, slyš modlitbu mou, pozoruj řeči úst mých.
{54:5} Neboť jsou cizí povstali proti mně, a ukrutníci hledají duše mé, nepředstavujíce sobě Boha před oblíčej svůj. Sélah.
{54:6} Aj, Bůhť jest spomocník můj; Pán s těmi jest, kteříž jsou podpůrcové života mého.
{54:7} Odplať zlým nepřátelům mým, v pravdě své vypleň je, ó Pane. [ (Psalms 54: 8) I buduť dobrovolně oběti obětovati, slaviti budu jméno tvé, Hospodine, proto že jest dobré. ] [ (Psalms 54: 9) Nebo z ssoužení všelikého vytrhl mne Bůh, nýbrž i pomstu nad nepřátely mými vidělo oko mé. ]
{55:1} Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.
{55:2} Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
{55:3} Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
{55:4} A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
{55:5} Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
{55:6} Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
{55:7} I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
{55:8} Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.
{55:9} Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
{55:10} Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
{55:11} Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
{55:12} Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
{55:13} Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
{55:14} Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
{55:15} Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
{55:16} Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.
{55:17} Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
{55:18} U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
{55:19} Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
{55:20} Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
{55:21} Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
{55:22} Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
{55:23} Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55: 24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]
{56:1} Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát.
{56:2} Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.
{56:3} Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.
{56:4} Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.
{56:5} Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.
{56:6} Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.
{56:7} Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.
{56:8} Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.
{56:9} Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?
{56:10} A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.
{56:11} Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.
{56:12} V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.
{56:13} Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56: 14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ]
{57:1} Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně.
{57:2} Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení.
{57:3} Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne.
{57:4} Onť pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti. Sélah. Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou.
{57:5} Duše má jest u prostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a jazyk jejich jako ostrý meč.
{57:6} Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
{57:7} Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah.
{57:8} Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu.
{57:9} Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám.
{57:10} Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy.
{57:11} Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. [ (Psalms 57: 12) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. ]
{58:1} Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý.
{58:2} Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?
{58:3} Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.
{58:4} Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.
{58:5} Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,
{58:6} Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.
{58:7} Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.
{58:8} Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,
{58:9} Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.
{58:10} Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.
{58:11} I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka. [ (Psalms 58: 12) Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi. ]
{59:1} Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho.
{59:2} Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň.
{59:3} Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne.
{59:4} Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine.
{59:5} Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř.
{59:6} Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah.
{59:7} Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.
{59:8} Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší?
{59:9} Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.
{59:10} Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.
{59:11} Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými.
{59:12} Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.
{59:13} Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují.
{59:14} Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah.
{59:15} I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.
{59:16} Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí.
{59:17} Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého. [ (Psalms 59: 18) A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný. ]
{60:1} Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování,
{60:2} Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců.
{60:3} Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.
{60:4} Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.
{60:5} Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.
{60:6} Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.
{60:7} Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.
{60:8} Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.
{60:9} Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
{60:10} Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.
{60:11} Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?
{60:12} Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi? [ (Psalms 60: 13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská. ] [ (Psalms 60: 14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše. ]
{61:1} Přednímu z kantorů na neginot, Davidův.
{61:2} Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.
{61:3} Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.
{61:4} Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.
{61:5} Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. Sélah.
{61:6} Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.
{61:7} Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,
{61:8} Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají. [ (Psalms 61: 9) A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni. ]
{62:1} Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův.
{62:2} Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.
{62:3} Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.
{62:4} Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.
{62:5} Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.
{62:6} Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.
{62:7} Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.
{62:8} V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.
{62:9} Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.
{62:10} Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.
{62:11} Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.
{62:12} Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, [ (Psalms 62: 13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. ]
{63:1} Žalm Davidův, když byl na poušti Judské.
{63:2} Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,
{63:3} Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,
{63:4} (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,
{63:5} A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
{63:6} Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.
{63:7} Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.
{63:8} Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.
{63:9} Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.
{63:10} Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.
{63:11} Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. [ (Psalms 63: 12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou. ]
{64:1} Přednímu z kantorů, žalm Davidův.
{64:2} Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.
{64:3} Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,
{64:4} Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.
{64:5} Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.
{64:6} Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?
{64:7} Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.
{64:8} Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.
{64:9} A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.
{64:10} I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64: 11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ]
{65:1} Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň.
{65:2} Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.
{65:3} Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.
{65:4} Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.
{65:5} Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.
{65:6} Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,
{65:7} Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,
{65:8} Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,
{65:9} Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.
{65:10} Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.
{65:11} Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.
{65:12} Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;
{65:13} Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají. [ (Psalms 65: 14) Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují. ]
{66:1} Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.
{66:2} Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.
{66:3} Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.
{66:4} Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah.
{66:5} Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.
{66:6} Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.
{66:7} Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah.
{66:8} Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.
{66:9} Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.
{66:10} Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.
{66:11} Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,
{66:12} Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.
{66:13} A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,
{66:14} Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.
{66:15} Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. Sélah.
{66:16} Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.
{66:17} Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.
{66:18} Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.
{66:19} Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.
{66:20} Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.
{67:1} Přednějšímu z kantorů na neginot, žalm k zpívání.
{67:2} Bože, smiluj se nad námi, a požehnej nám, zasvěť oblíčej svůj nad námi, Sélah,
{67:3} Tak aby poznali na zemi cestu tvou, mezi všemi národy spasení tvé.
{67:4} I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé.
{67:5} Veseliti se a prozpěvovati budou národové; nebo ty souditi budeš lidi v pravosti, a národy spravovati budeš na zemi. Sélah.
{67:6} I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé.
{67:7} Země také vydá úrodu svou. Požehnání svého uděliž nám Bůh, Bůh náš; [ (Psalms 67: 8) Požehnej nás Bůh, a bojtež se jeho všecky končiny země. ]
{68:1} Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání.
{68:2} Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti.
{68:3} Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží.
{68:4} Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí.
{68:5} Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním.
{68:6} Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém.
{68:7} Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé.
{68:8} Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah,
{68:9} Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského.
{68:10} Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval.
{68:11} Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože.
{68:12} Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích:
{68:13} Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti.
{68:14} Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata.
{68:15} Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon.
{68:16} Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan.
{68:17} Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude.
{68:18} Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá.
{68:19} Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ.
{68:20} Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah.
{68:21} Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí.
{68:22} Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých.
{68:23} Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské.
{68:24} A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou.
{68:25} Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni.
{68:26} Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující.
{68:27} V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského.
{68:28} Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma.
{68:29} Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal,
{68:30} Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary.
{68:31} Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek.
{68:32} Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu.
{68:33} Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah,
{68:34} Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný.
{68:35} Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích. [ (Psalms 68: 36) Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný. ]
{69:1} Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.
{69:2} Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
{69:3} Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
{69:4} Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
{69:5} Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
{69:6} Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
{69:7} Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
{69:8} Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
{69:9} Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
{69:10} Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
{69:11} Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
{69:12} Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
{69:13} Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
{69:14} Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
{69:15} Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
{69:16} Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
{69:17} Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
{69:18} A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
{69:19} Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
{69:20} Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
{69:21} Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
{69:22} Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
{69:23} Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
{69:24} Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
{69:25} Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
{69:26} Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
{69:27} Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
{69:28} Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
{69:29} Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
{69:30} Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
{69:31} I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
{69:32} A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
{69:33} To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
{69:34} Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
{69:35} Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
{69:36} Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69: 37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]
{70:1} Přednímu z kantorů, žalm Davidův, k připomínání.
{70:2} Bože, abys mne vytrhl, Hospodine, abys mi spomohl, pospěš.
{70:3} Zahanbeni buďte, a zapyřte se, kteříž hledají duše mé; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž se kochají v neštěstí mém.
{70:4} Zpět obráceni buďte za to, že mne k hanbě přivesti usilují ti, kteříž na mne povolávají: Hahá, hahá.
{70:5} Ale ať se radují a veselí v tobě všickni ti, kteříž tě hledají, a ti, kteříž milují spasení tvé, ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Bůh náš. [ (Psalms 70: 6) Já pak chudý a nuzný jsem, ó Bože, pospěšiž ke mně; pomoc má, a vysvoboditel můj ty jsi, neprodlévejž, Hospodine. ]
{71:1} V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.
{71:2} Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
{71:3} Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
{71:4} Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
{71:5} Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
{71:6} Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
{71:7} Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
{71:8} Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
{71:9} Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
{71:10} Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
{71:11} Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
{71:12} Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
{71:13} Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
{71:14} Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
{71:15} Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.
{71:16} Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.
{71:17} Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
{71:18} Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.
{71:19} Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?
{71:20} Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.
{71:21} Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.
{71:22} I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.
{71:23} Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.
{71:24} Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.
{72:1} Šalomounovi. Bože, soudy své králi dej, a spravedlnost svou synu královu,
{72:2} Aby soudil lid tvůj v spravedlnosti a chudé tvé v pravosti.
{72:3} Hory přinesou pokoj lidu i pahrbkové v spravedlnosti.
{72:4} Souditi bude chudé z lidu, a vysvobodí syny nuzného, násilníka pak potře.
{72:5} Báti se budou tebe, dokudž slunce a měsíc trvati bude, od národu až do pronárodu.
{72:6} Jako když sstupuje déšť na přisečenou trávu, a jako tiší déšťové skrápějící zemi:
{72:7} Tak zkvete ve dnech jeho spravedlivý, a bude hojnost pokoje, dokud měsíce stává.
{72:8} Panovati bude od moře až k moři, a od řeky až do končin země.
{72:9} Před ním skláněti se budou obyvatelé pustin vyprahlých, a nepřátelé jeho prach lízati budou.
{72:10} Králové při moři a z ostrovů pocty mu přinesou, králové Šebejští a Sabejští dary obětovati budou.
{72:11} Nadto klaněti se jemu budou všickni králové, všickni národové jemu sloužiti budou.
{72:12} Nebo vytrhne nuzného, volajícího a nátisk trpícího, kterýž nemá spomocníka.
{72:13} Smiluje se nad bídným a potřebným, a duše nuzných spasí.
{72:14} Od lsti a násilí vysvobodí duši jejich; neboť jest drahá krev jejich před očima jeho.
{72:15} Budeť dlouhověký, a dávati mu budou zlato Arabské, a ustavně za něj se modliti, na každý den jemu dobrořečiti budou.
{72:16} Když se vrže hrst obilí do země na vrchu hor, klátiti se budou jako Libán klasové jeho, a kvésti budou měšťané jako byliny země.
{72:17} Jméno jeho bude na věky; dokudž slunce trvá, děditi bude jméno jeho. A požehnání sobě dávajíce v něm všickni národové, budou ho blahoslaviti.
{72:18} Požehnaný Hospodin Bůh, Bůh Izraelský, kterýž sám činí divné věci,
{72:19} A požehnané jméno slávy jeho na věky. Budiž také naplněna slávou jeho všecka země, Amen i Amen.
{72:20} Skonávají se modlitby Davidovy, syna Izai.
{73:1} Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
{73:2} Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
{73:3} Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
{73:4} Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
{73:5} V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
{73:6} Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
{73:7} Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
{73:8} Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
{73:9} Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
{73:10} A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
{73:11} Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
{73:12} Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
{73:13} Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
{73:14} Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
{73:15} Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
{73:16} Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
{73:17} Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
{73:18} Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
{73:19} Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
{73:20} Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
{73:21} Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
{73:22} Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
{73:23} A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
{73:24} Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
{73:25} Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
{73:26} Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
{73:27} Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
{73:28} Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
{74:1} Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
{74:2} Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
{74:3} Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
{74:4} Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
{74:5} Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
{74:6} A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
{74:7} Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
{74:8} Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
{74:9} Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
{74:10} I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
{74:11} Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
{74:12} Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
{74:13} Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
{74:14} Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
{74:15} Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
{74:16} Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
{74:17} Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
{74:18} Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
{74:19} Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
{74:20} Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
{74:21} Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
{74:22} Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
{74:23} Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
{75:1} Přednímu z kantorů, jako: Nezahlazuj, žalm Azafův, a píseň.
{75:2} Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme; nebo že jest blízké jméno tvé, vypravují to předivní skutkové tvoji.
{75:3} Když přijde čas uložený, já právě souditi budu.
{75:4} Rozplynula se země i všickni obyvatelé její, já utvrdím sloupy její. Sélah.
{75:5} Dím bláznům: Neblázněte, a bezbožným: Nevyzdvihujte rohů.
{75:6} Nevyzdvihujte proti Nejvyššímu rohů svých, aniž mluvte tvrdošijně.
{75:7} Nebo ne od východu, ani západu, ani od pouště přichází zvýšení;
{75:8} Ale Bůh soudce jednoho ponižuje, a druhého povyšuje.
{75:9} Kalich zajisté jest v rukou Hospodinových, a to vína kalného plný nalitý, z něhož nalévati bude, tak že i kvasnice jeho vyváží, a vypijí všickni bezbožníci země.
{75:10} Já pak zvěstovati budu skutky Páně na věčnost, žalmy zpívati budu Bohu Jákobovu. [ (Psalms 75: 11) A všecky rohy bezbožníků srážím, rohové pak spravedlivého vyvýšeni budou. ]
{76:1} Přednímu z kantorů na neginot, žalm Azafův a píseň.
{76:2} Znám jest Bůh v Judstvu, a v Izraeli veliké jméno jeho.
{76:3} V Sálem jest stánek jeho, a obydlé jeho na Sionu.
{76:4} Tamť jest polámal ohnivé šípy lučišť, pavézu a meč, i válku. Sélah.
{76:5} Slavný jsi učiněn a důstojný horami loupeže.
{76:6} V loupež dáni jsou udatní srdcem, zesnuli snem svým, aniž nalezly zmužilé hrdiny síly v rukou svých.
{76:7} Od žehrání tvého, ó Bože Jákobův, i vůz i kůň tvrdě zesnuli.
{76:8} Ty jsi, ty velmi hrozný, a kdo jest, ješto by před tebou ostál v rozhněvání tvém?
{76:9} Když s nebe dáváš slyšeti výpověd svou, země se bojí a tichne,
{76:10} Když povstává k soudu Bůh, aby zachoval všecky pokorné na zemi. Sélah.
{76:11} Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí, a ostatek zůřivosti skrotíš.
{76:12} Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu; kteřížkoli jste vůkol něho, přinášejte dary Přehroznému. [ (Psalms 76: 13) Onť odjímá ducha knížatům, a k hrůze jest králům zemským. ]
{77:1} Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
{77:2} Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
{77:3} V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
{77:4} Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
{77:5} Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
{77:6} I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
{77:7} Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
{77:8} Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
{77:9} Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
{77:10} Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
{77:11} I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
{77:12} Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
{77:13} A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
{77:14} Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
{77:15} Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
{77:16} Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
{77:17} Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
{77:18} Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
{77:19} Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
{77:20} Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77: 21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]
{78:1} Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
{78:2} Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
{78:3} Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
{78:4} Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
{78:5} Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
{78:6} Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
{78:7} Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
{78:8} Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
{78:9} Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
{78:10} Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
{78:11} Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
{78:12} Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
{78:13} Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
{78:14} Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
{78:15} Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
{78:16} Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
{78:17} A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
{78:18} A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
{78:19} A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
{78:20} Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
{78:21} A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
{78:22} Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
{78:23} Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
{78:24} A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
{78:25} Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
{78:26} Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
{78:27} I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
{78:28} Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
{78:29} I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
{78:30} Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
{78:31} A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
{78:32} S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
{78:33} A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
{78:34} Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
{78:35} Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
{78:36} (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
{78:37} A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
{78:38} On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
{78:39} Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
{78:40} Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
{78:41} Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
{78:42} Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
{78:43} Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
{78:44} Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
{78:45} Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
{78:46} A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
{78:47} Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
{78:48} Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
{78:49} Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
{78:50} Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
{78:51} A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
{78:52} Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
{78:53} Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
{78:54} Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
{78:55} Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
{78:56} Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
{78:57} Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
{78:58} Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
{78:59} Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
{78:60} Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
{78:61} Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
{78:62} Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
{78:63} Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
{78:64} Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
{78:65} Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
{78:66} A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
{78:67} Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
{78:68} Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
{78:69} A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
{78:70} A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
{78:71} Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
{78:72} Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
{79:1} Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady.
{79:2} Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským.
{79:3} Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával.
{79:4} Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás.
{79:5} Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé?
{79:6} Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají.
{79:7} Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili.
{79:8} Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni.
{79:9} Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své.
{79:10} Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita.
{79:11} Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných.
{79:12} A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane.
{79:13} My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.
{80:1} Přednímu z kantorů na šošannim, žalm svědectví, Azafovi.
{80:2} Ó pastýři Izraelský, pozoruj, kterýž vodíš Jozefa jako stádo, kterýž sedíš nad cherubíny, ó zastkvějž se.
{80:3} Před Efraimem, Beniaminem a Manasse vzbuď moc svou, a přispěj k spasení našemu.
{80:4} Ó Bože, navrať nás, a dejž, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.
{80:5} Hospodine Bože zástupů, dokudž se přísně stavěti budeš k modlitbám lidu svého?
{80:6} Nakrmil jsi je chlebem pláče, a dals jim vypiti slz míru velikou.
{80:7} Postavils nás k sváru sousedům našim, a nepřátelé naši aby sobě posměch z nás činili.
{80:8} Ó Bože zástupů, navrať nás, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.
{80:9} Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl, vyhnal jsi pohany, a vsadils jej.
{80:10} Uprázdnil jsi mu, a učinils, aby se vkořenil, i zemi naplnil.
{80:11} Přikryty jsou hory stínem jeho, a réví jeho jako nejvyšší cedrové.
{80:12} Vypustil ratolesti své až k moři, a až do řeky rozvody své.
{80:13} I pročež jsi rozbořil hradbu vinice, tak aby každý, kdož by tudy šel, trhati z ní mohl?
{80:14} Vepř divoký zryl ji, a zvěř polní spásla ji.
{80:15} Ó Bože zástupů, obrať se již, popatř s nebe, viz a navštěv kmen vinný tento,
{80:16} Vinici tu, kterouž štípila pravice tvá, a mladistvé réví, kteréž jsi zmocnil sobě.
{80:17} Popálenať jest ohněm a poroubána, od žehrání oblíčeje tvého hyne.
{80:18} Budiž ruka tvá nad mužem pravice tvé, nad synem člověka, kteréhož jsi zmocnil sobě,
{80:19} A neodstoupímeť od tebe; zachovej nás při životu, ať jméno tvé vzýváme. [ (Psalms 80: 20) Hospodine Bože zástupů, navratiž nás zase, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. ]
{81:1} Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.
{81:2} Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
{81:3} Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
{81:4} Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
{81:5} Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
{81:6} Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
{81:7} Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
{81:8} V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.
{81:9} Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
{81:10} A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
{81:11} Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
{81:12} Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
{81:13} A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
{81:14} Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
{81:15} Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
{81:16} A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81: 17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]
{82:1} Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí:
{82:2} Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? Sélah.
{82:3} Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte.
{82:4} Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho.
{82:5} Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují.
{82:6} Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni;
{82:7} A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete.
{82:8} Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy.
{83:1} Píseň a žalm Azafův.
{83:2} Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.
{83:3} Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.
{83:4} Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,
{83:5} Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.
{83:6} Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,
{83:7} Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,
{83:8} Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.
{83:9} Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah.
{83:10} Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,
{83:11} Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.
{83:12} Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.
{83:13} Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.
{83:14} Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.
{83:15} Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,
{83:16} Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.
{83:17} Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.
{83:18} Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou. [ (Psalms 83: 19) A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí. ]
{84:1} Přednímu z kantorů na gittit, synů Chóre, žalm.
{84:2} Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů!
{84:3} Žádostiva jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových; srdce mé, i tělo mé pléše k Bohu živému.
{84:4} Ano i ten vrabec nalezl sobě místo a vlaštovice hnízdo, v němž by schránila mladé své, při oltářích tvých, Hospodine zástupů, králi můj a Bože můj.
{84:5} Blahoslavení, kteříž přebývají v domě tvém, tiť tebe na věky chváliti budou. Sélah.
{84:6} Blahoslavený člověk, jehož síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich,
{84:7} Ti, kteříž jdouce přes údolí moruší, za studnici jej sobě pokládají, na něž i déšť požehnání přichází.
{84:8} Berou se houf za houfem, a ukazují se před Bohem na Sionu.
{84:9} Hospodine Bože zástupů, vyslyš modlitbu mou, pozoruj, ó Bože Jákobův. Sélah.
{84:10} Pavézo naše, popatř, ó Bože, a viz tvář pomazaného svého.
{84:11} Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků.
{84:12} Nebo Hospodin Bůh jest slunce a pavéza; tuť milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepře čeho dobrého chodícím v upřímnosti. [ (Psalms 84: 13) Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě. ]
{85:1} Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm.
{85:2} Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba.
{85:3} Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah.
{85:4} Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou.
{85:5} Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám.
{85:6} Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu?
{85:7} Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě?
{85:8} Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám.
{85:9} Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství.
{85:10} Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší.
{85:11} Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení.
{85:12} Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati.
{85:13} Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své. [ (Psalms 85: 14) Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své. ]
{86:1} Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.
{86:2} Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.
{86:3} Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.
{86:4} Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.
{86:5} Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.
{86:6} Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.
{86:7} V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.
{86:8} Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.
{86:9} Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.
{86:10} Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.
{86:11} Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.
{86:12} I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,
{86:13} Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší.
{86:14} Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.
{86:15} Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,
{86:16} Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.
{86:17} Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.
{87:1} Synům Chóre, žalm a píseň. Základ svůj na horách svatých.
{87:2} Milujeť Hospodin, totiž brány Sionské, nade všecky příbytky Jákobovy.
{87:3} Přeslavnéť jsou to věci, kteréž se o tobě hlásají, ó město Boží. Sélah.
{87:4} Připomínati budu Egypt a Babylon před svými známými, ano i Filistinské a Tyrské i Mouřeníny, že se tu každý z nich narodil.
{87:5} An i o Sionu praveno bude: Ten i onen jest rodem z něho, sám pak Nejvyšší utvrdí jej.
{87:6} Sečteť Hospodin při popisu národy, a dí, že tento se tu narodil. Sélah.
{87:7} Tou příčinou zpívají s plésáním o tobě všecky moci života mého.
{88:1} Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.
{88:2} Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
{88:3} Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
{88:4} Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.
{88:5} Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
{88:6} Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
{88:7} Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
{88:8} Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.
{88:9} Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
{88:10} Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
{88:11} Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? Sélah.
{88:12} I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
{88:13} Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
{88:14} Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
{88:15} Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
{88:16} Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
{88:17} Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
{88:18} Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88: 19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]
{89:1} Vyučující, složený od Etana Ezrachitského.
{89:2} O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
{89:3} Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
{89:4} Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
{89:5} Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah.
{89:6} Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
{89:7} Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
{89:8} Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
{89:9} Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
{89:10} Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
{89:11} Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
{89:12} Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
{89:13} Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
{89:14} Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
{89:15} Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
{89:16} Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
{89:17} Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
{89:18} Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
{89:19} Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
{89:20} Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
{89:21} Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
{89:22} A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
{89:23} Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
{89:24} Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
{89:25} Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
{89:26} A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
{89:27} On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
{89:28} Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
{89:29} Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
{89:30} Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
{89:31} Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
{89:32} Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
{89:33} Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
{89:34} Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
{89:35} Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
{89:36} Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
{89:37} Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
{89:38} Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
{89:39} Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
{89:40} Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
{89:41} Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
{89:42} Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
{89:43} Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
{89:44} Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
{89:45} Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
{89:46} Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah.
{89:47} Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
{89:48} Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
{89:49} Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.
{89:50} Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
{89:51} Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
{89:52} Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. [ (Psalms 89: 53) Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen. ]
{90:1} Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
{90:2} Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
{90:3} Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
{90:4} Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
{90:5} Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
{90:6} Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
{90:7} Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
{90:8} Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
{90:9} Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
{90:10} Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
{90:11} Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
{90:12} Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
{90:13} Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
{90:14} Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
{90:15} Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
{90:16} Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
{90:17} Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
{91:1} Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
{91:2} Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
{91:3} Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
{91:4} Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
{91:5} Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
{91:6} Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
{91:7} Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
{91:8} Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
{91:9} Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
{91:10} Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
{91:11} Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
{91:12} Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
{91:13} Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
{91:14} Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
{91:15} Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
{91:16} Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
{92:1} Žalm a píseň, ke dni sobotnímu.
{92:2} Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší,
{92:3} Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci,
{92:4} Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou.
{92:5} Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu.
{92:6} Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá.
{92:7} Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,
{92:8} Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky.
{92:9} Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin.
{92:10} Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti.
{92:11} Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým.
{92:12} I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším.
{92:13} Spravedlivý jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se.
{92:14} Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou.
{92:15} Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou, [ (Psalms 92: 16) Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není. ]
{93:1} Hospodin kraluje, v důstojnost se oblékl, oblékl se Hospodin v sílu, a přepásal se; také okršlek země upevnil, aby se nepohnul.
{93:2} Utvrzenť jest trůn tvůj přede všemi časy, od věčnosti ty jsi.
{93:3} Pozdvihují se řeky, ó Hospodine, pozdvihují řeky zvuku svého, pozdvihují řeky vlnobití svých.
{93:4} Nad zvuk mnohých vod, nad sílu vln mořských mnohem silnější jest na výsostech Hospodin.
{93:5} Svědectví tvá jsou velmi jistá, domu tvému ušlechtilá svatost, Hospodine, až na věky.
{94:1} Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
{94:2} Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
{94:3} Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
{94:4} Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
{94:5} Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
{94:6} Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
{94:7} Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
{94:8} Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
{94:9} Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
{94:10} Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
{94:11} Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
{94:12} Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
{94:13} Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
{94:14} Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
{94:15} Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
{94:16} Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
{94:17} Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
{94:18} Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
{94:19} Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
{94:20} Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
{94:21} Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
{94:22} Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
{94:23} Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
{95:1} Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.
{95:2} Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.
{95:3} Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,
{95:4} V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.
{95:5} Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.
{95:6} Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.
{95:7} Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,
{95:8} Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,
{95:9} Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.
{95:10} Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.
{95:11} Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.
{96:1} Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu všecka země.
{96:2} Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jménu jeho, zvěstujte den po dni spasení jeho.
{96:3} Vypravujte mezi národy slávu jeho, mezi všemi lidmi divy jeho.
{96:4} Nebo veliký Hospodin, a vší chvály hodný, i hrozný jest nade všecky bohy.
{96:5} Všickni zajisté bohové národů jsou modly, ale Hospodin nebesa učinil.
{96:6} Sláva a důstojnost před ním, síla i okrasa v svatyni jeho.
{96:7} Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu čest i moc.
{96:8} Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary, a vejděte do síňcí jeho.
{96:9} Sklánějte se Hospodinu v okrase svatoti, boj se oblíčeje jeho všecka země.
{96:10} Rcete mezi pohany: Hospodin kraluje, a že i okršlek zemský upevněn bude, tak aby se nepohnul, a že souditi bude lidi spravedlivě.
{96:11} Rozveseltež se nebesa, a plésej země, zvuč moře, i což v něm jest.
{96:12} Plésej pole a vše, což na něm, tehdáž ať prozpěvuje všecko dříví lesní,
{96:13} Před tváří Hospodina; neboť se béře, béře se zajisté, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravdě své.
{97:1} Hospodin kraluje, plésej země, a vesel se ostrovů všecko množství.
{97:2} Oblak a mrákota jest vůkol něho, spravedlnost a soud základ trůnu jeho.
{97:3} Oheň předchází jej, a zapaluje vůkol nepřátely jeho.
{97:4} Zasvěcujíť se po okršlku světa blýskání jeho; to viduc země, děsí se.
{97:5} Hory jako vosk rozplývají se před oblíčejem Hospodina, před oblíčejem Panovníka vší země.
{97:6} Nebesa vypravují o jeho spravedlnosti, a slávu jeho spatřují všickni národové.
{97:7} Zastyďte se všickni, kteříž sloužíte rytinám, kteříž se chlubíte modlami; sklánějte se před ním všickni bohové.
{97:8} To uslyše Sion, rozveselí se, a zpléší dcery Judské z příčiny soudů tvých, Hospodine.
{97:9} Nebo ty, Hospodine, jsi nejvyšší na vší zemi, a velice jsi vyvýšený nade všecky bohy.
{97:10} Vy, kteříž milujete Hospodina, mějte v nenávisti to, což zlého jest; onť ostříhá duší svatých svých, a z ruky bezbožníků je vytrhuje.
{97:11} Světlo vsáto jest spravedlivým, a radost těm, kteříž jsou upřímého srdce.
{97:12} Veselte se, spravedliví v Hospodinu, a oslavujte památku svatosti jeho.
{98:1} Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť jest divné věci učinil; spomohla mu pravice jeho, a rámě svatosti jeho.
{98:2} V známost uvedl Hospodin spasení své, před očima národů zjevil spravedlnost svou.
{98:3} Rozpomenul se na milosrdenství své, a na pravdu svou k domu Izraelskému; všecky končiny země vidí spasení Boha našeho.
{98:4} Prokřikuj Hospodinu všecka země; zvuk vydejte, prozpěvujte, a žalmy zpívejte.
{98:5} Žalmy zpívejte Hospodinu na citaře, k citaře i hlasem přizpěvujte.
{98:6} Trubami a zvučnými pozouny hlas vydejte před králem Hospodinem.
{98:7} Zvuč moře i to, což v něm jest, okršlek světa i ti, kteříž na něm bydlí.
{98:8} Řeky rukama plésejte, spolu i hory prozpěvujte,
{98:9} Před Hospodinem; neboť se béře, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravosti.
{99:1} Hospodin kraluje, užasněte se národové; sedí nad cherubíny, pohniž se země.
{99:2} Hospodin na Sionu veliký, a vyvýšený jest nade všecky lidi.
{99:3} Oslavujte jméno tvé veliké a hrozné, nebo svaté jest.
{99:4} Moc zajisté králova miluje soud; ty jsi ustanovil práva, soud a spravedlnost v Jákobovi ty konáš.
{99:5} Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se u podnoží noh jeho, svatýť jest.
{99:6} Mojžíš a Aron mezi kněžími jeho, a Samuel mezi vzývajícími jméno jeho; volávali k Hospodinu, a on je vyslýchal.
{99:7} V sloupu oblakovém mluvíval k nim; kteřížto když ostříhali svědectví jeho, i ustanovení jim vydal.
{99:8} Hospodine Bože náš, tys je vyslýchal, Bože, bývals jim milostiv, i když jsi je trestal pro výstupky jejich.
{99:9} Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se na hoře svaté jeho; neboť jest svatý Hospodin Bůh náš.
{100:1} Žalm k díků činění. Prokřikuj Hospodinu všecka země.
{100:2} Služte Hospodinu s veselím, předstupte před oblíčej jeho s prozpěvováním.
{100:3} Vězte, že Hospodin jest Bůh; on učinil nás, a ne my sami sebe, abychom byli lid jeho, a ovce pastvy jeho.
{100:4} Vcházejte do bran jeho s díkčiněním, a do síní jeho s chvalami; oslavujte jej, a dobrořečte jménu jeho.
{100:5} Nebo dobrý jest Hospodin, na věky milosrdenství jeho, a od národu až do pronárodu pravda jeho.
{101:1} Žalm Davidův. O milosrdenství a soudu zpívati budu, tobě, ó Hospodine, žalmy budu zpívati.
{101:2} Opatrně se míti budu na cestě přímé, až přijdeš ke mně; choditi budu ustavičně v upřímnosti srdce svého i v domě svém.
{101:3} Nepředstavímť sobě před oči věci nešlechetné; skutek uchylujících se v nenávisti mám, nepřichytíť se mne.
{101:4} Srdce převrácené odstoupí ode mne, zlého nebudu oblibovati.
{101:5} Škodícího jazykem bližnímu svému tajně, tohoť vytnu; očí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci trpěti.
{101:6} Oči mé na pravdomluvné v zemi, aby sedali se mnou; kdož chodí po cestě upřímé, tenť mi sloužiti bude.
{101:7} Nebude bydliti v domě mém činící lest, a mluvící lež nebude míti místa u mne.
{101:8} Každého jitra pléniti budu všecky nešlechetné z země, abych tak vyplénil z města Hospodinova všecky, kdož páší nepravost.
{102:1} Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
{102:2} Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
{102:3} Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
{102:4} Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
{102:5} Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
{102:6} Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
{102:7} Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
{102:8} Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
{102:9} Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
{102:10} Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
{102:11} Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
{102:12} Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
{102:13} Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
{102:14} Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
{102:15} Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
{102:16} Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
{102:17} Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
{102:18} Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
{102:19} Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
{102:20} Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
{102:21} Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
{102:22} Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
{102:23} Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
{102:24} Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
{102:25} Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
{102:26} I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
{102:27} Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
{102:28} Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102: 29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]
{103:1} Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
{103:2} Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
{103:3} Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
{103:4} Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
{103:5} Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
{103:6} Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
{103:7} Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
{103:8} Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
{103:9} Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
{103:10} Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
{103:11} Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
{103:12} A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
{103:13} Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí.
{103:14} Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
{103:15} Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
{103:16} Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
{103:17} Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
{103:18} Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
{103:19} Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
{103:20} Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
{103:21} Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
{103:22} Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
{104:1} Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
{104:2} Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
{104:3} Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
{104:4} Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
{104:5} Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
{104:6} Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
{104:7} K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
{104:8} (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
{104:9} Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
{104:10} Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
{104:11} A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
{104:12} Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
{104:13} Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
{104:14} Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
{104:15} A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
{104:16} Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
{104:17} Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
{104:18} Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
{104:19} Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
{104:20} Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
{104:21} Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
{104:22} Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
{104:23} Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
{104:24} Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
{104:25} V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
{104:26} Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
{104:27} Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
{104:28} Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
{104:29} Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
{104:30} Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
{104:31} Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
{104:32} On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
{104:33} Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
{104:34} Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
{104:35} Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
{105:1} Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.
{105:2} Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.
{105:3} Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.
{105:4} Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
{105:5} Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,
{105:6} Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.
{105:7} Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.
{105:8} Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,
{105:9} Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.
{105:10} Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
{105:11} Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,
{105:12} Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.
{105:13} Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.
{105:14} Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:
{105:15} Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.
{105:16} Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,
{105:17} Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.
{105:18} Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,
{105:19} Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.
{105:20} Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.
{105:21} Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,
{105:22} Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.
{105:23} Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.
{105:24} Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.
{105:25} Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.
{105:26} I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.
{105:27} Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.
{105:28} Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.
{105:29} Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.
{105:30} Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.
{105:31} Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.
{105:32} Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,
{105:33} Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.
{105:34} Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.
{105:35} I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.
{105:36} Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.
{105:37} Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.
{105:38} Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.
{105:39} Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.
{105:40} K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.
{105:41} Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.
{105:42} Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.
{105:43} Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.
{105:44} A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,
{105:45} Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.
{106:1} Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
{106:2} Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
{106:3} Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
{106:4} Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
{106:5} Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
{106:6} Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
{106:7} Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
{106:8} A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
{106:9} Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
{106:10} A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
{106:11} V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
{106:12} A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
{106:13} Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
{106:14} Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
{106:15} I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
{106:16} Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
{106:17} Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
{106:18} A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
{106:19} Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
{106:20} A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
{106:21} Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
{106:22} A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
{106:23} Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
{106:24} Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
{106:25} A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
{106:26} A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
{106:27} A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
{106:28} Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
{106:29} A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
{106:30} Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
{106:31} Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
{106:32} Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
{106:33} Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
{106:34} K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
{106:35} Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
{106:36} A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
{106:37} Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
{106:38} A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
{106:39} I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
{106:40} Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
{106:41} A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
{106:42} A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
{106:43} Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
{106:44} A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
{106:45} Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
{106:46} Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
{106:47} Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
{106:48} Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
{107:1} Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
{107:2} Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
{107:3} A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
{107:4} Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
{107:5} Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
{107:6} Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
{107:7} A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
{107:8} Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
{107:9} Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
{107:10} Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
{107:11} Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
{107:12} Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
{107:13} Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
{107:14} Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
{107:15} Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
{107:16} Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
{107:17} Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
{107:18} Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
{107:19} Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
{107:20} Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
{107:21} Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
{107:22} A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
{107:23} Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
{107:24} Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
{107:25} Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
{107:26} Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
{107:27} Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
{107:28} Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
{107:29} Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
{107:30} I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
{107:31} Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
{107:32} Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
{107:33} Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
{107:34} Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
{107:35} Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
{107:36} I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
{107:37} Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
{107:38} Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
{107:39} A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
{107:40} Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
{107:41} Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
{107:42} Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
{107:43} Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
{108:1} Píseň a žalm Davidův.
{108:2} Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.
{108:3} Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.
{108:4} Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.
{108:5} Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.
{108:6} Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
{108:7} Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.
{108:8} Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.
{108:9} Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
{108:10} Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.
{108:11} Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?
{108:12} Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?
{108:13} Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská. [ (Psalms 108: 14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše. ]
{109:1} Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
{109:2} Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
{109:3} A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
{109:4} Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
{109:5} Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
{109:6} Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
{109:7} Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
{109:8} Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
{109:9} Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
{109:10} Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
{109:11} Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
{109:12} Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
{109:13} Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
{109:14} Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
{109:15} Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
{109:16} Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
{109:17} Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
{109:18} A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
{109:19} Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
{109:20} Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
{109:21} Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
{109:22} Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
{109:23} Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
{109:24} Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
{109:25} Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
{109:26} Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
{109:27} Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
{109:28} Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
{109:29} Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
{109:30} Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
{109:31} Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
{110:1} Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých.
{110:2} Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona, řka: Panuj u prostřed nepřátel svých.
{110:3} Lid tvůj dobrovolný v den boje tvého v ozdobě svatosti, z života hned v svitání jako rosa plod tvůj bude.
{110:4} Přisáhl Hospodin, a nebude želeti toho, řka: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.
{110:5} Pán po pravici tvé potře v den hněvu svého krále.
{110:6} Soud činiti bude mezi národy, porážku hroznou učiní, potře i hlavu panující nad mnohými krajinami.
{110:7} Z potoka na cestě píti bude, a protož povýší hlavy.
{111:1} Halelujah. Slaviti budu Hospodina z celého srdce, v radě přímých i v shromáždění;
{111:2} Veliké skutky Hospodinovy, a patrné všechněm, kteříž v nich líbost mají;
{111:3} Slavné a překrásné dílo jeho, a spravedlnost jeho zůstávající na věky.
{111:4} Památku způsobil předivnými skutky svými milostivý a milosrdný Hospodin.
{111:5} Pokrm dal těm, kteříž se ho bojí, pamětliv jsa věčně na smlouvu svou.
{111:6} Mocné skutky své oznámil lidu svému, dav jim dědictví pohanů.
{111:7} Skutkové rukou jeho pravda a soud, a nepohnutelní všickni rozkazové jeho.
{111:8} Upevnění na věčnou věčnost; učiněni jsou v pravdě a v pravosti.
{111:9} Vykoupení poslav lidu svému, přikázal na věky smlouvu svou; svaté a hrozné jest jméno jeho.
{111:10} Počátek moudrosti jest bázeň Hospodina; rozumu výborného nabývají všickni, kteříž činí ty věci; chvála jeho zůstává na věky.
{112:1} Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázaních jeho má velikou líbost.
{112:2} Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde.
{112:3} Zboží a bohatství v domě jeho, a spravedlnost jeho zůstává na věky.
{112:4} Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý jest, milosrdný a spravedlivý.
{112:5} Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, a řídí své věci s soudem.
{112:6} Nebo nepohne se na věky, v paměti věčné bude spravedlivý.
{112:7} Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, a doufá v Hospodina.
{112:8} Utvrzené srdce jeho nebojí se, až i uzří pomstu na svých nepřátelích.
{112:9} Rozděluje štědře, a dává nuzným; spravedlnost jeho zůstává na věky, roh jeho bude vyvýšen v slávě.
{112:10} Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými škřipěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne.
{113:1} Halelujah. Chvalte služebníci Hospodinovi, chvalte jméno Hospodinovo.
{113:2} Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky.
{113:3} Od východu slunce až do západu jeho chváleno buď jméno Hospodinovo.
{113:4} Vyvýšenť jest nade všecky národy Hospodin, a nad nebesa sláva jeho.
{113:5} Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu, kterýž vysoko bydlí?
{113:6} Kterýž snižuje se, aby všecko spatřoval, což jest na nebi i na zemi.
{113:7} Vyzdvihuje z prachu nuzného, a z hnoje vyvyšuje chudého,
{113:8} Aby jej posadil s knížaty, s knížaty lidu svého.
{113:9} Kterýž vzdělává neplodnou v čeled, a matku veselící se z dítek. Halelujah.
{114:1} Když vycházel Izrael z Egypta, a rodina Jákobova z národu jazyka cizího,
{114:2} Byl Juda posvěcením jeho, Izrael panováním jeho.
{114:3} To když vidělo moře, uteklo, Jordán nazpět se obrátil.
{114:4} Hory poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata.
{114:5} Coť bylo, ó moře, že jsi utíkalo? Jordáne, že jsi nazpět se obrátil?
{114:6} Ó hory, že jste poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata?
{114:7} Pro přítomnost Panovníka třásla jsem se já země, pro přítomnost Boha Jákobova,
{114:8} Kterýž obrací i tu skálu v jezero vod, a škřemen v studnici vod.
{115:1} Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou.
{115:2} Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich?
{115:3} Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí.
{115:4} Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských.
{115:5} Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí.
{115:6} Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí.
{115:7} Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým.
{115:8} Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají.
{115:9} Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest.
{115:10} Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.
{115:11} Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.
{115:12} Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu.
{115:13} Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým.
{115:14} Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše.
{115:15} Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi.
{115:16} Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským.
{115:17} Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení,
{115:18} Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah.
{116:1} Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé.
{116:2} Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých.
{116:3} Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne.
{116:4} I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou.
{116:5} Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý.
{116:6} Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi.
{116:7} Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj.
{116:8} Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí.
{116:9} Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých.
{116:10} Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený.
{116:11} Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář.
{116:12} Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná?
{116:13} Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
{116:14} Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho.
{116:15} Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho.
{116:16} Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé.
{116:17} Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
{116:18} Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho,
{116:19} V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah.
{117:1} Chvalte Hospodina všickni národové, velebtež ho všickni lidé.
{117:2} Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky. Halelujah.
{118:1} Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky trvá milosrdenství jeho.
{118:2} Rciž nyní, Izraeli, že na věky milosrdenství jeho.
{118:3} Rciž nyní, dome Aronův, že na věky milosrdenství jeho.
{118:4} Rcetež nyní bojící se Hospodina, že na věky milosrdenství jeho.
{118:5} V úzkosti vzýval jsem Hospodina, a vyslyšev, uprostrannil mi Hospodin.
{118:6} Hospodin se mnou, nebudu se báti. Co mi může učiniti člověk?
{118:7} Hospodin se mnou jest mezi pomocníky mými, pročež já podívám se těm, kteříž mne mají v nenávisti.
{118:8} Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku.
{118:9} Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech.
{118:10} Všickni národové obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.
{118:11} Mnohokrát obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.
{118:12} Ssuli se na mne jako včely, však zhasli jako oheň z trní: nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.
{118:13} Velmi jsi ztuha na mne dotíral, abych padl, ale Hospodin spomohl mi.
{118:14} Síla má a písnička má jest Hospodin, on byl můj vysvoboditel.
{118:15} Hlas prokřikování a spasení v staních spravedlivých. Pravice Hospodinova dokázala síly,
{118:16} Pravice Hospodinova vyvýšila se, pravice Hospodinova dokázala síly.
{118:17} Neumruť, ale živ budu, abych vypravoval skutky Hospodinovy.
{118:18} Trestaltě mne přísně Hospodin, ale smrti mne nevydal.
{118:19} Otevřetež mi brány spravedlnosti, a vejda do nich, oslavovati budu Hospodina.
{118:20} Tať jest brána Hospodinova, kterouž spravedliví vcházejí.
{118:21} Tuť já tě oslavovati budu, nebo jsi mne vyslyšel, a byls můj vysvoboditel.
{118:22} Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní.
{118:23} Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima.
{118:24} Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm.
{118:25} Prosím, Hospodine, zachovávejž již; prosím, Hospodine, dávej již šťastný prospěch.
{118:26} Požehnaný, jenž se béře ve jménu Hospodinovu; dobrořečíme vám z domu Hospodinova.
{118:27} Bůh silný Hospodin, onť se zasvítil nám, važte beránky až k rohům oltáře.
{118:28} Bůh silný můj ty jsi, protož slaviti tě budu, Bože můj, vyvyšovati tě budu.
{118:29} Oslavujtež Hospodina, neboť jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
{119:1} Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
{119:2} Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
{119:3} Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
{119:4} Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
{119:5} Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
{119:6} Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
{119:7} Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
{119:8} Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
{119:9} Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
{119:10} Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
{119:11} V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
{119:12} Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
{119:13} Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
{119:14} Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
{119:15} O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
{119:16} V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
{119:17} Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
{119:18} Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
{119:19} Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
{119:20} Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
{119:21} Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
{119:22} Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
{119:23} Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
{119:24} Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
{119:25} Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
{119:26} Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
{119:27} Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
{119:28} Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
{119:29} Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
{119:30} Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
{119:31} Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
{119:32} Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
{119:33} He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
{119:34} Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
{119:35} Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
{119:36} Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
{119:37} Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
{119:38} Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
{119:39} Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
{119:40} Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
{119:41} Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
{119:42} Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
{119:43} A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
{119:44} I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
{119:45} A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
{119:46} Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
{119:47} Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
{119:48} Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
{119:49} Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
{119:50} Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
{119:51} Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
{119:52} Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
{119:53} Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
{119:54} Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
{119:55} Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
{119:56} Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
{119:57} Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
{119:58} Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
{119:59} Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
{119:60} Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
{119:61} Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
{119:62} O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
{119:63} Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
{119:64} Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
{119:65} Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
{119:66} Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
{119:67} Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
{119:68} Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
{119:69} Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
{119:70} Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
{119:71} K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
{119:72} Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
{119:73} Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
{119:74} Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
{119:75} Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
{119:76} Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
{119:77} Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
{119:78} Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
{119:79} Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
{119:80} Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
{119:81} Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
{119:82} Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
{119:83} Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
{119:84} Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
{119:85} Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
{119:86} Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
{119:87} Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
{119:88} Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
{119:89} Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
{119:90} Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
{119:91} Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
{119:92} Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
{119:93} Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
{119:94} Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
{119:95} Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
{119:96} Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
{119:97} Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
{119:98} Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
{119:99} Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
{119:100} I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
{119:101} Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
{119:102} Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
{119:103} Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
{119:104} Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
{119:105} Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
{119:106} Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
{119:107} Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
{119:108} Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
{119:109} Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
{119:110} Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
{119:111} Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
{119:112} Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
{119:113} Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
{119:114} Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
{119:115} Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
{119:116} Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
{119:117} Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
{119:118} Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
{119:119} Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
{119:120} Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
{119:121} Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
{119:122} Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
{119:123} Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
{119:124} Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
{119:125} Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
{119:126} Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
{119:127} Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
{119:128} A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
{119:129} Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
{119:130} Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
{119:131} Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
{119:132} Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
{119:133} Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
{119:134} Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
{119:135} Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
{119:136} Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
{119:137} Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
{119:138} Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
{119:139} Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
{119:140} Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
{119:141} Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
{119:142} Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
{119:143} Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
{119:144} Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
{119:145} Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
{119:146} K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
{119:147} Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
{119:148} Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
{119:149} Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
{119:150} Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
{119:151} Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
{119:152} Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
{119:153} Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
{119:154} Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
{119:155} Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
{119:156} Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
{119:157} Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
{119:158} Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
{119:159} Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
{119:160} Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
{119:161} Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
{119:162} Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
{119:163} Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
{119:164} Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
{119:165} Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
{119:166} Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
{119:167} Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
{119:168} Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
{119:169} Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
{119:170} Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
{119:171} I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
{119:172} Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
{119:173} Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
{119:174} Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
{119:175} Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
{119:176} Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
{120:1} Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.
{120:2} Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.
{120:3} Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,
{120:4} Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?
{120:5} Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.
{120:6} Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.
{120:7} Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.
{121:1} Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc.
{121:2} Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.
{121:3} Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj.
{121:4} Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele.
{121:5} Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.
{121:6} Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci.
{121:7} Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé.
{121:8} Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky.
{122:1} Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,
{122:2} A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.
{122:3} Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.
{122:4} Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.
{122:5} Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.
{122:6} Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.
{122:7} Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.
{122:8} Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.
{122:9} Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.
{123:1} Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.
{123:2} Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.
{123:3} Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni.
{123:4} Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.
{124:1} Píseň stupňů, Davidova. Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli,
{124:2} Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám:
{124:3} Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám;
{124:4} Tehdáž by nás byly přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši;
{124:5} Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté.
{124:6} Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich.
{124:7} Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme.
{124:8} Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi.
{125:1} Píseň stupňů. Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ale na věky zůstává.
{125:2} Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého, od tohoto času až na věky.
{125:3} Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých.
{125:4} Dobře učiň, Hospodine, dobrým, a těm, kteříž jsou upřímého srdce.
{125:5} Ty pak, kteříž se uchylují k cestám svým křivým, zapudiž Hospodin s činiteli nepravosti. Pokoj přijdiž na Izraele.
{126:1} Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.
{126:2} Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.
{126:3} Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.
{126:4} Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.
{126:5} Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.
{126:6} Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.
{127:1} Píseň stupňů, Šalomounova. Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný.
{127:2} Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen.
{127:3} Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda.
{127:4} Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné.
{127:5} Blahoslavený muž, kterýž by jimi naplnil toul svůj; nebudouť zahanbeni, když v rozepři budou s nepřátely v branách.
{128:1} Píseň stupňů. Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho.
{128:2} Nebo z práce rukou svých živnost míti budeš, blahoslavený budeš, a štastněť se povede.
{128:3} Manželka tvá jako vinný kmen plodný po bocích domu tvého, dítky tvé jako mladistvé olivoví vůkol stolu tvého.
{128:4} Aj, takovéť bude míti požehnání muž bojící se Hospodina.
{128:5} Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona, a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého;
{128:6} A viz syny synů svých, a pokoj nad Izraelem.
{129:1} Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,
{129:2} Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.
{129:3} Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.
{129:4} Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.
{129:5} Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.
{129:6} Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.
{129:7} Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.
{129:8} Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.
{130:1} Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.
{130:2} Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých.
{130:3} Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí?
{130:4} Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla.
{130:5} Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho.
{130:6} Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra.
{130:7} Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení.
{130:8} Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho.
{131:1} Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží.
{131:2} Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má.
{131:3} Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto času až na věky.
{132:1} Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
{132:2} Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
{132:3} Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
{132:4} Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
{132:5} Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
{132:6} Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
{132:7} Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
{132:8} Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
{132:9} Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
{132:10} Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
{132:11} Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
{132:12} Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
{132:13} Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
{132:14} Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
{132:15} Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
{132:16} A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
{132:17} Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
{132:18} Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
{133:1} Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!
{133:2} Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho.
{133:3} A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky.
{134:1} Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci.
{134:2} Pozdvihujte rukou svých k svatyni, a dobrořečte Hospodinu, říkajíce:
{134:3} Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi.
{135:1} Halelujah. Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte služebníci Hospodinovi,
{135:2} Kteříž stáváte v domě Hospodinově, v síňcích domu Boha našeho.
{135:3} Chvalte Hospodina, nebo jest dobrý Hospodin; žalmy zpívejte jménu jeho, nebo rozkošné jest.
{135:4} Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin, a Izraele za svůj lid zvláštní.
{135:5} Jáť jsem jistě seznal, že veliký jest Hospodin, a Pán náš nade všecky bohy.
{135:6} Cožkoli chce Hospodin, to činí na nebi i na zemi, v moři i ve všech propastech.
{135:7} Kterýž způsobuje to, že páry vystupují od krajů země; blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
{135:8} Kterýž zbil prvorozené v Egyptě, od člověka až do hovada.
{135:9} Poslal znamení a zázraky u prostřed tebe, Egypte, na Faraona i na všecky služebníky jeho.
{135:10} Kterýž pobil národy mnohé, a zbil krále mocné,
{135:11} Seona krále Amorejského, a Oga krále Bázan, i všecka království Kananejská.
{135:12} A dal zemi jejich v dědictví, v dědictví Izraelovi lidu svému.
{135:13} Hospodine, jméno tvé na věky, Hospodine, památka tvá od národu až do pronárodu.
{135:14} Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a služebníkům svým bude milostiv.
{135:15} Ale modly pohanské stříbro a zlato, dílo rukou lidských,
{135:16} Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí.
{135:17} Uši mají a neslyší, nýbrž ani ducha není v ústech jejich.
{135:18} Buďtež jim podobní, kteříž je dělají, a kdožkoli naději svou v nich skládají.
{135:19} Dome Izraelský, dobrořečte Hospodinu; dome Aronův, dobrořečte Hospodinu.
{135:20} Dome Léví, dobrořečte Hospodinu; kteříž se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu.
{135:21} Požehnaný Hospodin z Siona, kterýž přebývá v Jeruzalémě. Halelujah.
{136:1} Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo věčné jest milosrdenství jeho.
{136:2} Oslavujte Boha bohů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:3} Oslavujte Pána pánů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:4} Toho, kterýž sám činí divy veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:5} Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:6} Kterýž roztáhl zemi na vodách, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:7} Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:8} Slunce, aby panovalo ve dne, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:9} Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:10} Kterýž ranil Egyptské v prvorozených jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:11} A vyvedl Izraele z prostředku jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:12} V ruce silné a v rameni vztaženém, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:13} Kterýž rozdělil moře Rudé na díly, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:14} A převedl Izraele prostředkem jeho, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:15} A uvrhl Faraona s vojskem jeho do moře Rudého, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:16} Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:17} Kterýž pobil krále veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:18} A zbil krále znamenité, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:19} Seona krále Amorejského, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:20} Též Oga krále Bázan, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:21} A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:22} V dědictví Izraelovi, služebníku svému, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:23} Kterýž v snížení našem pamatuje na nás, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:24} A vytrhl nás z nepřátel našich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:25} Kterýž dává pokrm všelikému tělu, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
{136:26} Oslavujte Boha silného nebes, neboť jest věčné milosrdenství jeho.
{137:1} Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.
{137:2} Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.
{137:3} A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:
{137:4} Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?
{137:5} Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
{137:6} Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
{137:7} Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
{137:8} Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
{137:9} Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
{138:1} Davidův. Oslavovati tě budu, Pane, celým srdcem svým, a před mocnými žalmy tobě zpívati.
{138:2} Skláněti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své.
{138:3} Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou.
{138:4} Oslavovati tě budou, Hospodine, i všickni králové země, když uslyší řeč úst tvých.
{138:5} A zpívati budou o cestách Hospodinových, a že veliká jest sláva Hospodinova,
{138:6} A ač vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patří, a vysokomyslného zdaleka zná.
{138:7} Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá.
{138:8} Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš.
{139:1} Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
{139:2} Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
{139:3} Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
{139:4} Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
{139:5} Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
{139:6} Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
{139:7} Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
{139:8} Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
{139:9} Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
{139:10} I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
{139:11} Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
{139:12} Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
{139:13} Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
{139:14} Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
{139:15} Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
{139:16} Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
{139:17} Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
{139:18} Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
{139:19} Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
{139:20} Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
{139:21} Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
{139:22} Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
{139:23} Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
{139:24} A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
{140:1} Přednímu z kantorů, žalm Davidův.
{140:2} Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,
{140:3} Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.
{140:4} Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah.
{140:5} Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.
{140:6} Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah.
{140:7} Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.
{140:8} Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,
{140:9} Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah.
{140:10} Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.
{140:11} Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.
{140:12} Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.
{140:13} Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných. [ (Psalms 140: 14) A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým. ]
{141:1} Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.
{141:2} Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.
{141:3} Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.
{141:4} Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.
{141:5} Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.
{141:6} Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.
{141:7} Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.
{141:8} Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.
{141:9} Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.
{141:10} Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.
{142:1} Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.
{142:2} Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.
{142:3} Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.
{142:4} Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.
{142:5} Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.
{142:6} K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.
{142:7} Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142: 8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]
{143:1} Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou.
{143:2} A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý.
{143:3} Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli,
{143:4} Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé.
{143:5} Rozpomínaje se na dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje,
{143:6} Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe. Sélah.
{143:7} Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu.
{143:8} Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své.
{143:9} Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám.
{143:10} Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi.
{143:11} Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou.
{143:12} A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj.
{144:1} Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
{144:2} Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
{144:3} Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
{144:4} Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
{144:5} Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
{144:6} Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
{144:7} Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
{144:8} Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
{144:9} Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
{144:10} Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
{144:11} Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
{144:12} Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
{144:13} Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
{144:14} Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
{144:15} Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
{145:1} Chvalitebná píseň Davidova. Vyvyšovati tě budu, Bože můj králi, a dobrořečiti jménu tvému na věky věků.
{145:2} Na každý den dobrořečiti budu tobě, a chváliti jméno tvé na věky věků.
{145:3} Hospodin veliký jest, a vší chvály hodný, a velikost jeho nemůž vystižena býti.
{145:4} Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé, a předivnou moc tvou zvěstovati.
{145:5} O slávě a kráse velebnosti tvé, i o věcech tvých předivných mluviti budu.
{145:6} A moc přehrozných skutků tvých rozhlašovati budou; i já důstojnost tvou budu vypravovati.
{145:7} Pamět mnohé dobroty tvé hlásati budou, a o spravedlnosti tvé zpívati, řkouce:
{145:8} Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství.
{145:9} Dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho.
{145:10} Oslavujtež tebe, Hospodine, všickni skutkové tvoji, a svatí tvoji tobě dobrořečte.
{145:11} Slávu království tvého ať vypravují, a o síle tvé mluví,
{145:12} Aby v známost uvedli synům lidským moci jeho, a slávu i ozdobu království jeho.
{145:13} Království tvé jest království všech věků, a panování tvé nad jedním každým pokolením.
{145:14} Zdržujeť Hospodin všecky padající, a pozdvihuje všechněch sklíčených.
{145:15} Oči všechněch v tebe doufají, a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný.
{145:16} Otvíráš ruku svou, a nasycuješ každý živočich podlé dobře líbezné vůle své.
{145:17} Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách svých, a milosrdný ve všech skutcích svých.
{145:18} Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají, všechněm, kteříž ho vzývají v pravdě.
{145:19} Vůli těch, kteříž se ho bojí, činí, a křik jejich slyší, a spomáhá jim.
{145:20} Ostříhá Hospodin všech, kdož jej milují, ale všecky bezbožné zatratí.
{145:21} Chválu Hospodinovu vypravovati budou ústa má, a dobrořečiti bude všeliké tělo jménu svatému jeho od věků až na věky.
{146:1} Halelujah. Chval, duše má, Hospodina.
{146:2} Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává.
{146:3} Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.
{146:4} Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.
{146:5} Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho,
{146:6} Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky,
{146:7} Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
{146:8} Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé.
{146:9} Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací.
{146:10} Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah.
{147:1} Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
{147:2} Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
{147:3} Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
{147:4} Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
{147:5} Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
{147:6} Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
{147:7} Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
{147:8} Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
{147:9} Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
{147:10} Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
{147:11} Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
{147:12} Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
{147:13} Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
{147:14} On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
{147:15} On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
{147:16} Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
{147:17} Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
{147:18} Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
{147:19} Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
{147:20} Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
{148:1} Halelujah. Chvalte hospodina stvoření nebeská, chvaltež ho na výsostech.
{148:2} Chvalte jej všickni andělé jeho, chvalte jej všickni zástupové jeho.
{148:3} Chvalte jej slunce i měsíc, chvalte jej všecky jasné hvězdy.
{148:4} Chvalte jej nebesa nebes, i vody, kteréž jsou nad nebem tímto.
{148:5} Chvalte jméno Hospodinovo všecky věci, kteréž, jakž on řekl, pojednou stvořeny jsou.
{148:6} A utvrdil je na věčné věky, uložil cíle, z nichž by nevykračovaly.
{148:7} Chvalte Hospodina tvorové zemští, velrybové a všecky propasti,
{148:8} Oheň a krupobití, sníh i pára, vítr bouřlivý, vykonávající rozkaz jeho,
{148:9} I hory a všickni pahrbkové, stromoví ovoce nesoucí, i všickni cedrové,
{148:10} Zvěř divoká i všeliká hovada, zeměplazové i ptactvo létavé,
{148:11} Králové zemští i všickni národové, knížata i všickni soudcové země,
{148:12} Mládenci, též i panny, starci s dítkami,
{148:13} Chvalte jméno Hospodinovo; nebo vyvýšeno jest jméno jeho samého, a sláva jeho nade všecku zemi i nebe.
{148:14} A vyzdvihl roh lidu svého, chválu všech svatých jeho, synů Izraelských, lidu s ním spojeného. Halelujah.
{149:1} Halelujah. Zpívejte Hospodinu píseň novou, chválu jeho v shromáždění svatých.
{149:2} Vesel se Izrael v tom, kterýž ho učinil, synové Sionští plésejte v králi svém.
{149:3} Chvalte jméno jeho na píšťalu, na buben a na citaru prozpěvujte jemu.
{149:4} Nebo zalíbilo se Hospodinu v lidu jeho; onť ozdobuje pokorné spasením.
{149:5} Plésati budou svatí v Boží slávě, a zpívati v pokojích svých.
{149:6} Oslavování Boha silného bude ve rtech jejich, a meč na obě straně ostrý v rukou jejich,
{149:7} K vykonávání pomsty nad pohany, a k strestání národů,
{149:8} K svazování králů jejich řetězy, a šlechticů jejich pouty železnými,
{149:9} K nakládání s nimi podlé práva zapsaného, k slávě všechněm svatým jeho. Halelujah.
{150:1} Halelujah. Chvalte Boha silného pro svatost jeho, chvalte jej pro rozšíření síly jeho.
{150:2} Chvalte jej ze všelijaké moci jeho, chvalte jej podlé veliké důstojnosti jeho.
{150:3} Chvalte jej zvukem trouby, chvalte jej na loutnu a citaru.
{150:4} Chvalte jej na buben a píšťalu, chvalte jej na husle a varhany.
{150:5} Chvalte jej na cymbály hlasité, chvalte jej na cymbály zvučné.
{150:6} Všeliký duch chval Hospodina. Halelujah.