{1:1} Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
{1:2} Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
{1:3} K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
{1:4} Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
{1:5} Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
{1:6} K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
{1:7} Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
{1:8} Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
{1:9} Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
{1:10} Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
{1:11} Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
{1:12} Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;
{1:13} Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
{1:14} Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
{1:15} Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
{1:16} Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
{1:17} Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
{1:18} Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
{1:19} Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
{1:20} Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
{1:21} V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
{1:22} Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
{1:23} Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
{1:24} Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
{1:25} Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
{1:26} Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
{1:27} Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
{1:28} Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
{1:29} Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
{1:30} Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
{1:31} Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
{1:32} Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
{1:33} Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
{2:1} Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
{2:2} Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;
{2:3} Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;
{2:4} Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:
{2:5} Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;
{2:6} Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
{2:7} Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,
{2:8} Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.
{2:9} Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,
{2:10} Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.
{2:11} Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,
{2:12} Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,
{2:13} Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,
{2:14} Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,
{2:15} Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;
{2:16} Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,
{2:17} Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;
{2:18} K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;
{2:19} Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;
{2:20} Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.
{2:21} Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;
{2:22} Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.
{3:1} Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé.
{3:2} Dlouhosti zajisté dnů, i let života i pokoje přidadí tobě.
{3:3} Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého,
{3:4} A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi.
{3:5} Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.
{3:6} Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.
{3:7} Nebývej moudrý sám u sebe; boj se Hospodina, a odstup od zlého.
{3:8} Toť bude zdraví životu tvému, a rozvlažení kostem tvým.
{3:9} Cti Hospodina z statku svého, a z nejpřednějších věcí všech úrod svých,
{3:10} A naplněny budou stodoly tvé hojností, a presové tvoji mstem oplývati budou.
{3:11} Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.
{3:12} Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje.
{3:13} Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost.
{3:14} Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její.
{3:15} Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí.
{3:16} Dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva.
{3:17} Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné.
{3:18} Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou.
{3:19} Hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností.
{3:20} Uměním jeho propasti protrhují se, a oblakové vydávají rosu.
{3:21} Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti.
{3:22} I budeť to životem duši tvé, a ozdobou hrdlu tvému.
{3:23} Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se.
{3:24} Když lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj.
{3:25} Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde.
{3:26} Nebo Hospodin bude doufání tvé, a ostříhati bude nohy tvé, abys nebyl lapen.
{3:27} Nezadržuj dobrodiní potřebujícím, když s to býti můžeš, abys je činil.
{3:28} Neříkej bližnímu svému: Odejdi, potom navrať se, a zítrať dám, maje to u sebe.
{3:29} Neukládej proti bližnímu svému zlého, kterýž s tebou dověrně bydlí.
{3:30} Nevaď se s člověkem bez příčiny, jestližeť neučinil zlého.
{3:31} Nechtěj záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho.
{3:32} Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec, ale s upřímými tajemství jeho.
{3:33} Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná:
{3:34} Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost.
{3:35} Slávu moudří dědičně obdrží, ale blázny hubí pohanění.
{4:1} Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
{4:2} Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
{4:3} Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
{4:4} On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
{4:5} Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
{4:6} Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
{4:7} Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
{4:8} Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
{4:9} Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
{4:10} Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
{4:11} Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
{4:12} Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
{4:13} Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
{4:14} Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
{4:15} Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
{4:16} Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
{4:17} Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
{4:18} Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
{4:19} Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
{4:20} Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
{4:21} Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
{4:22} Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
{4:23} Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
{4:24} Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
{4:25} Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
{4:26} Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
{4:27} Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
{5:1} Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
{5:2} Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
{5:3} Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
{5:4} Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
{5:5} Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.
{5:6} Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
{5:7} Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
{5:8} Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
{5:9} Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
{5:10} Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
{5:11} I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
{5:12} A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
{5:13} A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
{5:14} O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
{5:15} Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
{5:16} Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
{5:17} Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
{5:18} Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
{5:19} Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
{5:20} Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
{5:21} Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
{5:22} Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
{5:23} Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
{6:1} Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
{6:2} Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
{6:3} Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
{6:4} Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
{6:5} Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
{6:6} Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
{6:7} Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
{6:8} Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
{6:9} Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
{6:10} Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
{6:11} V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
{6:12} Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
{6:13} Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
{6:14} Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
{6:15} A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
{6:16} Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
{6:17} Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
{6:18} Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
{6:19} Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
{6:20} Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
{6:21} Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
{6:22} Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
{6:23} (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
{6:24} Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
{6:25} Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
{6:26} Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
{6:27} Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
{6:28} Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
{6:29} Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
{6:30} Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
{6:31} Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
{6:32} Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
{6:33} Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
{6:34} Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
{6:35} Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
{7:1} Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
{7:2} Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
{7:3} Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
{7:4} Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
{7:5} Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
{7:6} Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
{7:7} Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
{7:8} Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
{7:9} V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
{7:10} A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
{7:11} Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
{7:12} Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
{7:13} I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
{7:14} Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
{7:15} Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
{7:16} Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
{7:17} Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
{7:18} Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
{7:19} Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
{7:20} Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
{7:21} I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
{7:22} Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
{7:23} Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
{7:24} Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
{7:25} Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
{7:26} Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
{7:27} Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.
{8:1} Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
{8:2} Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
{8:3} U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
{8:4} Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
{8:5} Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
{8:6} Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
{8:7} Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
{8:8} Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
{8:9} Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
{8:10} Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
{8:11} Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
{8:12} Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
{8:13} Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
{8:14} Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
{8:15} Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
{8:16} Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
{8:17} Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
{8:18} Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
{8:19} Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
{8:20} Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
{8:21} Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
{8:22} Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
{8:23} Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
{8:24} Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
{8:25} Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
{8:26} Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
{8:27} Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
{8:28} Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
{8:29} Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
{8:30} Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
{8:31} Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
{8:32} A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
{8:33} Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
{8:34} Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
{8:35} Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
{8:36} Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
{9:1} Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
{9:2} Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
{9:3} A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
{9:4} Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
{9:5} Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
{9:6} Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
{9:7} Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
{9:8} Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
{9:9} Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
{9:10} Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
{9:11} Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
{9:12} Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
{9:13} Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
{9:14} A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
{9:15} Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
{9:16} Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
{9:17} Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
{9:18} Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.
{10:1} Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.
{10:2} Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.
{10:3} Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.
{10:4} K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.
{10:5} Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.
{10:6} Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
{10:7} Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.
{10:8} Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.
{10:9} Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.
{10:10} Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.
{10:11} Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
{10:12} Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.
{10:13} Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.
{10:14} Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.
{10:15} Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.
{10:16} Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.
{10:17} Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.
{10:18} Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.
{10:19} Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.
{10:20} Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.
{10:21} Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.
{10:22} Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.
{10:23} Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.
{10:24} Čeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.
{10:25} Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.
{10:26} Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.
{10:27} Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.
{10:28} Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.
{10:29} Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.
{10:30} Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.
{10:31} Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.
{10:32} Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.
{11:1} Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
{11:2} Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
{11:3} Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
{11:4} Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
{11:5} Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
{11:6} Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
{11:7} Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
{11:8} Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
{11:9} Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
{11:10} Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
{11:11} Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
{11:12} Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
{11:13} Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
{11:14} Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
{11:15} Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
{11:16} Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
{11:17} Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
{11:18} Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
{11:19} Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
{11:20} Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
{11:21} Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
{11:22} Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
{11:23} Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
{11:24} Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
{11:25} Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
{11:26} Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
{11:27} Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
{11:28} Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
{11:29} Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
{11:30} Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
{11:31} Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?
{12:1} Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.
{12:2} Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.
{12:3} Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.
{12:4} Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.
{12:5} Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.
{12:6} Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.
{12:7} Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.
{12:8} Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.
{12:9} Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.
{12:10} Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.
{12:11} Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.
{12:12} Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.
{12:13} Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.
{12:14} Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.
{12:15} Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.
{12:16} Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.
{12:17} Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.
{12:18} Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.
{12:19} Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.
{12:20} V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.
{12:21} Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.
{12:22} Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.
{12:23} Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.
{12:24} Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.
{12:25} Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.
{12:26} Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.
{12:27} Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.
{12:28} Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.
{13:1} Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
{13:2} Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
{13:3} Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
{13:4} Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
{13:5} Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
{13:6} Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
{13:7} Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
{13:8} Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
{13:9} Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
{13:10} Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
{13:11} Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
{13:12} Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
{13:13} Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
{13:14} Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
{13:15} Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
{13:16} Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
{13:17} Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
{13:18} Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
{13:19} Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
{13:20} Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
{13:21} Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
{13:22} Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
{13:23} Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
{13:24} Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
{13:25} Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
{14:1} Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
{14:2} Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
{14:3} V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
{14:4} Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
{14:5} Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
{14:6} Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
{14:7} Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
{14:8} Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
{14:9} Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
{14:10} Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
{14:11} Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
{14:12} Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
{14:13} Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
{14:14} Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
{14:15} Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
{14:16} Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
{14:17} Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
{14:18} Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
{14:19} Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
{14:20} Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
{14:21} Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
{14:22} Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
{14:23} Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
{14:24} Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
{14:25} Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
{14:26} V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
{14:27} Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
{14:28} Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
{14:29} Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
{14:30} Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
{14:31} Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
{14:32} Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
{14:33} V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
{14:34} Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
{14:35} Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
{15:1} Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
{15:2} Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
{15:3} Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
{15:4} Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
{15:5} Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
{15:6} V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
{15:7} Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
{15:8} Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
{15:9} Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
{15:10} Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
{15:11} Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?
{15:12} Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
{15:13} Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
{15:14} Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
{15:15} Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
{15:16} Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
{15:17} Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
{15:18} Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
{15:19} Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
{15:20} Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
{15:21} Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
{15:22} Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
{15:23} Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
{15:24} Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.
{15:25} Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
{15:26} Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
{15:27} Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
{15:28} Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
{15:29} Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
{15:30} To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
{15:31} Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
{15:32} Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
{15:33} Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.
{16:1} Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
{16:2} Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
{16:3} Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
{16:4} Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
{16:5} Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
{16:6} Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
{16:7} Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
{16:8} Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
{16:9} Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
{16:10} Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
{16:11} Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
{16:12} Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
{16:13} Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
{16:14} Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
{16:15} V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
{16:16} Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
{16:17} Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
{16:18} Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
{16:19} Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
{16:20} Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
{16:21} Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
{16:22} Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
{16:23} Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
{16:24} Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
{16:25} Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
{16:26} Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
{16:27} Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
{16:28} Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
{16:29} Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
{16:30} Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
{16:31} Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
{16:32} Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
{16:33} Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
{17:1} Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
{17:2} Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
{17:3} Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
{17:4} Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
{17:5} Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
{17:6} Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
{17:7} Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
{17:8} Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
{17:9} Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
{17:10} Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
{17:11} Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
{17:12} Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
{17:13} Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
{17:14} Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
{17:15} Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
{17:16} K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
{17:17} Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
{17:18} Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
{17:19} Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
{17:20} Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
{17:21} Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
{17:22} Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
{17:23} Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
{17:24} Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
{17:25} K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
{17:26} Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
{17:27} Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
{17:28} Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
{18:1} Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
{18:2} Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
{18:3} Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
{18:4} Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
{18:5} Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
{18:6} Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
{18:7} Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
{18:8} Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
{18:9} Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
{18:10} Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
{18:11} Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
{18:12} Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
{18:13} Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
{18:14} Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
{18:15} Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
{18:16} Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
{18:17} Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
{18:18} Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
{18:19} Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
{18:20} Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
{18:21} Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
{18:22} Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
{18:23} Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
{18:24} Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
{19:1} Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
{19:2} Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
{19:3} Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
{19:4} Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
{19:5} Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
{19:6} Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
{19:7} Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
{19:8} Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
{19:9} Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
{19:10} Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
{19:11} Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
{19:12} Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
{19:13} Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
{19:14} Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
{19:15} Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
{19:16} Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
{19:17} Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
{19:18} Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
{19:19} Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
{19:20} Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
{19:21} Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
{19:22} Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
{19:23} Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
{19:24} Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
{19:25} Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
{19:26} Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
{19:27} Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
{19:28} Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
{19:29} Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
{20:1} Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.
{20:2} Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
{20:3} Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
{20:4} Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
{20:5} Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
{20:6} Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
{20:7} Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
{20:8} Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
{20:9} Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?
{20:10} Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
{20:11} Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
{20:12} Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
{20:13} Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
{20:14} Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
{20:15} Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
{20:16} Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
{20:17} Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
{20:18} Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
{20:19} Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
{20:20} Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
{20:21} Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
{20:22} Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
{20:23} Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
{20:24} Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
{20:25} Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
{20:26} Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
{20:27} Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
{20:28} Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
{20:29} Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
{20:30} Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.
{21:1} Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově; kamžkoli chce, nakloňuje ho.
{21:2} Všeliká cesta člověka přímá se zdá jemu, ale kterýž zpytuje srdce, Hospodin jest.
{21:3} Vykonávati spravedlnost a soud více se líbí Hospodinu nežli obět.
{21:4} Vysokost očí, širokost srdce, a orání bezbožných jest hříchem.
{21:5} Myšlení bedlivého všelijak ku prospěchu přicházejí, ale každého toho, kdož kvapný jest, toliko k nouzi.
{21:6} Pokladové jazykem lživým shromáždění jsou marnost pomíjející hledajících smrti.
{21:7} Zhouba, kterouž činí bezbožníci, bydliti bude u nich; nebo se zpěčují činiti soudu.
{21:8} Muž, jehož cesta převrácená jest, cizí jest, čistého pak dílo přímé jest.
{21:9} Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
{21:10} Duše bezbožného žádá zlého, ani přítel jeho jemu příjemný nebývá.
{21:11} Posměvač když bývá trestán, hloupý bývá moudřejší; a když se uměle nakládá s moudrým, přijímá umění.
{21:12} Vyučuje Bůh spravedlivého na domě bezbožného, kterýž vyvrací bezbožné pro zlost.
{21:13} Kdo zacpává ucho své k volání chudého, i on sám volati bude, a nebude vyslyšán.
{21:14} Dar skrytý ukrocuje prchlivost, a pocta v klíně hněv prudký.
{21:15} Radostí jest spravedlivému činiti soud, ale hrůzou činitelům nepravosti.
{21:16} Člověk bloudící z cesty rozumnosti v shromáždění mrtvých odpočívati bude.
{21:17} Muž milující veselost nuzníkem bývá, a kdož miluje víno a masti, nezbohatne.
{21:18} Výplatou za spravedlivého bude bezbožný, a za upřímé ošemetný.
{21:19} Lépe jest bydliti v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou.
{21:20} Poklad žádostivý a olej jest v příbytku moudrého, bláznivý pak člověk zžírá jej.
{21:21} Kdo snažně následuje spravedlnosti a milosrdenství, nalézá život, spravedlnost i slávu.
{21:22} Do města silných vchází moudrý, a boří pevnost doufání jeho.
{21:23} Kdo ostříhá úst svých a jazyka svého, ostříhá od úzkosti duše své.
{21:24} Hrdého a pyšného jméno jest posměvač, kterýž vše s neochotností a pýchou dělá.
{21:25} Žádost lenivého zabijí jej, nebo nechtí ruce jeho dělati.
{21:26} Každého dne žádostí hoří, spravedlivý pak dává a neskoupí se.
{21:27} Obět bezbožných ohavností jest, ovšem pak jestliže by ji s nešlechetností obětovali.
{21:28} Svědek lživý zahyne, ale muž, kterýž co slyší, stále mluviti bude.
{21:29} Muž bezbožný zatvrzuje tvář svou, upřímý pak měří cestu svou.
{21:30} Není žádné moudrosti, ani opatrnosti, ani rady proti Hospodinu.
{21:31} Kůň strojen bývá ke dni boje, ale Hospodinovo jest vysvobození.
{22:1} Vzácnější jest jméno dobré než bohatství veliké, a přízeň lepší než stříbro a zlato.
{22:2} Bohatý a chudý potkávají se, učinitel obou jest Hospodin.
{22:3} Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.
{22:4} Pokory a bázně Hospodinovy odplata jest bohatství a sláva i život.
{22:5} Trní a osídla jsou na cestě převráceného; kdož ostříhá duše své, vzdálí se od nich.
{22:6} Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho; nebo když se i zstará, neuchýlí se od ní.
{22:7} Bohatý nad chudými panuje, a vypůjčující bývá služebníkem toho, jenž půjčuje.
{22:8} Kdo rozsívá nepravost, žíti bude trápení; prut zajisté prchlivosti jeho přestane.
{22:9} Oko dobrotivé, onoť požehnáno bude; nebo udílí z chleba svého chudému.
{22:10} Vyvrz posměvače, a odejdeť svada, anobrž přestane svár a lehkost.
{22:11} Kdo miluje čistotu srdce, a v čích rtech jest příjemnost, takového král přítelem bývá.
{22:12} Oči Hospodinovy ostříhají umění, ale snažnosti ošemetného převrací.
{22:13} Říká lenoch: Lev jest vně, naprostřed ulic byl bych zabit.
{22:14} Jáma hluboká ústa postranních; ten, na kohož se hněvá Hospodin, vpadne tam.
{22:15} Bláznovství přivázáno jest k srdci mladého, ale metla kázně vzdálí je od něho.
{22:16} Kdo utiská nuzného, aby rozmnožil své, a dává bohatému, jistotně bude v nouzi.
{22:17} Nakloň ucha svého, a slyš slova moudrých, a mysl svou přilož k učení mému.
{22:18} Nebo to bude utěšenou věcí, jestliže je složíš v srdci svém, budou-li spolu nastrojena ve rtech tvých.
{22:19} Aby bylo v Hospodinu doufání tvé, oznamujiť to dnes. I ty také ostříhej toho.
{22:20} Zdaližť jsem nenapsal znamenitých věcí z strany rad a umění,
{22:21} Aťbych v známost uvedl jistotu řečí pravých, tak abys vynášeti mohl slova pravdy těm, kteříž by k tobě poslali?
{22:22} Nelup nuzného, proto že nuzný jest, aniž potírej chudého v bráně.
{22:23} Nebo Hospodin povede při jejich, a vydře duši těm, kteříž vydírají jim.
{22:24} Nebývej přítelem hněvivého, a s mužem prchlivým neobcuj,
{22:25} Abys se nenaučil stezkám jeho, a nevložil osídla na duši svou.
{22:26} Nebývej mezi rukojměmi, mezi slibujícími za dluhy.
{22:27} Nemáš-li, čím bys zaplatil, proč má kdo bráti lůže tvé pod tebou?
{22:28} Nepřenášej mezníku starodávního, kterýž učinili otcové tvoji.
{22:29} Vídáš-li, že muž snažný v díle svém před králi stává? Nestává před nepatrnými.
{23:1} Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
{23:2} Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
{23:3} Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
{23:4} Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
{23:5} K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
{23:6} Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
{23:7} Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
{23:8} Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
{23:9} Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
{23:10} Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
{23:11} Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
{23:12} Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
{23:13} Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
{23:14} Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.
{23:15} Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
{23:16} A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
{23:17} Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
{23:18} Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
{23:19} Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
{23:20} Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
{23:21} Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
{23:22} Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
{23:23} Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
{23:24} Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
{23:25} Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
{23:26} Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
{23:27} Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
{23:28} Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
{23:29} Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
{23:30} Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
{23:31} Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
{23:32} Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
{23:33} Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
{23:34} A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
{23:35} Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
{24:1} Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.
{24:2} Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.
{24:3} Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.
{24:4} Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.
{24:5} Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.
{24:6} Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.
{24:7} Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.
{24:8} Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.
{24:9} Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.
{24:10} Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.
{24:11} Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?
{24:12} Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?
{24:13} Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.
{24:14} Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.
{24:15} Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.
{24:16} Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.
{24:17} Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,
{24:18} Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.
{24:19} Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.
{24:20} Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.
{24:21} Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.
{24:22} Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?
{24:23} Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.
{24:24} Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.
{24:25} Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.
{24:26} Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
{24:27} Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.
{24:28} Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.
{24:29} Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.
{24:30} Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,
{24:31} A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.
{24:32} A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.
{24:33} Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
{24:34} V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
{25:1} Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
{25:2} Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
{25:3} Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
{25:4} Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
{25:5} Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
{25:6} Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
{25:7} Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
{25:8} Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
{25:9} Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
{25:10} Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
{25:11} Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
{25:12} Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
{25:13} Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
{25:14} Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
{25:15} Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
{25:16} Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
{25:17} Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
{25:18} Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
{25:19} Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
{25:20} Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
{25:21} Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
{25:22} Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
{25:23} Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
{25:24} Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
{25:25} Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
{25:26} Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
{25:27} Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
{25:28} Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
{26:1} Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
{26:2} Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
{26:3} Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
{26:4} Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
{26:5} Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
{26:6} Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
{26:7} Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
{26:8} Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
{26:9} Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
{26:10} Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
{26:11} Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
{26:12} Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
{26:13} Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
{26:14} Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
{26:15} Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
{26:16} Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
{26:17} Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
{26:18} Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
{26:19} Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
{26:20} Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
{26:21} Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
{26:22} Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
{26:23} Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
{26:24} Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
{26:25} Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
{26:26} Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
{26:27} Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
{26:28} Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
{27:1} Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.
{27:2} Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.
{27:3} Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.
{27:4} Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?
{27:5} Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.
{27:6} Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.
{27:7} Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.
{27:8} Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.
{27:9} Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.
{27:10} Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.
{27:11} Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.
{27:12} Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.
{27:13} Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.
{27:14} Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.
{27:15} Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;
{27:16} Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.
{27:17} Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.
{27:18} Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.
{27:19} Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.
{27:20} Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou.
{27:21} Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.
{27:22} Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.
{27:23} Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.
{27:24} Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.
{27:25} Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.
{27:26} Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.
{27:27} Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.
{28:1} Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.
{28:2} Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.
{28:3} Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.
{28:4} Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.
{28:5} Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.
{28:6} Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.
{28:7} Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.
{28:8} Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.
{28:9} Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.
{28:10} Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.
{28:11} Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.
{28:12} Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.
{28:13} Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.
{28:14} Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.
{28:15} Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.
{28:16} Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.
{28:17} Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.
{28:18} Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.
{28:19} Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.
{28:20} Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.
{28:21} Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.
{28:22} Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.
{28:23} Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.
{28:24} Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.
{28:25} Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.
{28:26} Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.
{28:27} Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.
{28:28} Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.
{29:1} Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
{29:2} Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
{29:3} Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
{29:4} Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
{29:5} Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
{29:6} Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
{29:7} Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
{29:8} Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
{29:9} Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
{29:10} Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
{29:11} Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
{29:12} Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
{29:13} Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
{29:14} Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
{29:15} Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
{29:16} Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
{29:17} Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
{29:18} Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
{29:19} Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
{29:20} Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
{29:21} Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
{29:22} Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
{29:23} Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
{29:24} Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
{29:25} Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
{29:26} Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
{29:27} Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
{30:1} Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.
{30:2} Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,
{30:3} Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.
{30:4} Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?
{30:5} Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.
{30:6} Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.
{30:7} Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:
{30:8} Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,
{30:9} Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.
{30:10} Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.
{30:11} Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.
{30:12} Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.
{30:13} Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.
{30:14} Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.
{30:15} Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:
{30:16} Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti.
{30:17} Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.
{30:18} Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:
{30:19} Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.
{30:20} Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.
{30:21} Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:
{30:22} Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;
{30:23} Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.
{30:24} Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:
{30:25} Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;
{30:26} Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;
{30:27} Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;
{30:28} Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.
{30:29} Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:
{30:30} Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;
{30:31} Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.
{30:32} Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.
{30:33} Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.
{31:1} Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.
{31:2} Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?
{31:3} Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.
{31:4} Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,
{31:5} Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.
{31:6} Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,
{31:7} Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.
{31:8} Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,
{31:9} Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.
{31:10} Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.
{31:11} Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.
{31:12} Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.
{31:13} Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.
{31:14} Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.
{31:15} Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.
{31:16} Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.
{31:17} Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.
{31:18} Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.
{31:19} Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.
{31:20} Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.
{31:21} Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.
{31:22} Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.
{31:23} Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.
{31:24} Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.
{31:25} Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.
{31:26} Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.
{31:27} Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.
{31:28} Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,
{31:29} Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.
{31:30} Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.
{31:31} Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.