{1:1} Kniha (o) rodu Ježíše Krista syna Davidova, syna Abrahamova.
{1:2} Abraham zplodil Izáka. Izák pak zplodil Jákoba. Jákob zplodil Judu a bratří jeho.
{1:3} Judas pak zplodil Fáresa a Záru z Támar. Fáres pak zplodil Ezroma. Ezrom zplodil Arama.
{1:4} Aram pak zplodil Aminadaba. Aminadab pak zplodil Názona. Názon zplodil Salmona.
{1:5} Salmon zplodil Bóza z Raab. A Bóz zplodil Obéda z Rut. Obéd pak zplodil Jesse.
{1:6} Jesse zplodil Davida krále. David pak král zplodil Šalomouna, z té, kteráž někdy byla žena Uriášova.
{1:7} Šalomoun zplodil Roboáma. Roboám zplodil Abiáše. Abiáš zplodil Azu.
{1:8} Aza zplodil Jozafata. Jozafat zplodil Joráma. Jorám zplodil Oziáše.
{1:9} Oziáš pak zplodil Joátama. Joátam pak zplodil Achasa. Achas zplodil Ezechiáše.
{1:10} Ezechiáš pak zplodil Manasesa. A Manases zplodil Amona. Amon pak zplodil Joziáše.
{1:11} Joziáš pak zplodil Jekoniáše a bratří jeho v zajetí Babylonském.
{1:12} A po zajetí Babylonském Jekoniáš zplodil Salatiele. Salatiel pak zplodil Zorobábele.
{1:13} A Zorobábel zplodil Abiuda. Abiud pak zplodil Eliachima. Eliachim zplodil Azora.
{1:14} Azor potom zplodil Sádocha. Sádoch zplodil Achima. Achim pak zplodil Eliuda.
{1:15} Eliud zplodil Eleazara. Eleazar zplodil Mátana. Mátan zplodil Jákoba.
{1:16} Jákob pak zplodil Jozefa, muže Marie, z nížto narodil se JEŽÍŠ, jenž slove Kristus.
{1:17} A tak všech rodů od Abrahama až do Davida bylo rodů čtrnácte. A od Davida až do zajetí Babylonského rodů čtrnácte. A od zajetí Babylonského až do Krista rodů čtrnácte.
{1:18} Jezukristovo pak narození takto se stalo: Když matka jeho Maria snoubena byla Jozefovi, prve než se sešli, nalezena jest těhotná z Ducha svatého.
{1:19} Ale Jozef muž její spravedlivý jsa, a nechtěv jí v lehkost uvésti, chtěl ji tajně propustiti.
{1:20} Když pak on o tom přemyšloval, aj, anděl Páně ve snách ukázal se jemu, řka: Jozefe synu Davidův, neboj se přijíti Marie manželky své; nebo což v ní jest počato, z Ducha svatého jest.
{1:21} Porodíť pak syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš; onť zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich.
{1:22} Toto pak všecko stalo se, aby se naplnilo, což povědíno bylo ode Pána skrze proroka, řkoucího:
{1:23} Aj, panna těhotná bude, a porodí syna, a nazůveš jméno jeho Emmanuel, jenž se vykládá: S námi Bůh.
{1:24} Procítiv pak Jozef ze sna, učinil, jakož mu přikázal anděl Páně, a přijal manželku svou.
{1:25} Ale nepoznal jí, až i porodila Syna svého prvorozeného, a nazvala jméno jeho Ježíš.
{2:1} Když se pak narodil Ježíš v Betlémě Judově, za dnů Herodesa krále, aj, mudrci od východu slunce přijeli do Jeruzaléma,
{2:2} Řkouce: Kde jest ten, kterýž se narodil Král Židovský? Nebo viděli jsme hvězdu jeho na východu slunce, a přijeli jsme klaněti se jemu.
{2:3} To uslyšev Herodes král, zarmoutil se i všecken Jeruzalém s ním.
{2:4} A svolav všecky přední kněží a učitele lidu, tázal se jich, kde by se Kristus měl naroditi.
{2:5} Oni pak řekli jemu: V Betlémě Judově. Nebo tak jest psáno skrze proroka:
{2:6} A ty Betléme, země Judská, nikoli nejsi nejmenší mezi knížaty Judskými; neboť z tebe vyjde Vývoda, kterýž pásti bude lid můj Izraelský.
{2:7} Tedy Herodes tajně povolav mudrců, pilně se jich ptal, kterého by se jim času hvězda ukázala.
{2:8} A když je propouštěl do Betléma, řekl: Jdouce, ptejte se pilně na to dítě, a když naleznete, zvěstujtež mi, ať i já přijda, pokloním se jemu.
{2:9} Oni pak vyslyševše krále, jeli. A aj, hvězda, kterouž byli viděli na východu slunce, předcházela je, až i přišedši, stála nad domem, kdež bylo dítě.
{2:10} A uzřevše hvězdu, zradovali se radostí velmi velikou.
{2:11} I všedše do domu, nalezli dítě s Marijí matkou jeho, a padše, klaněli se jemu; a otevřevše poklady své, obětovali jemu dary, zlato a kadidlo a mirru.
{2:12} A od Boha napomenuti jsouce ve snách, aby se nenavraceli k Herodesovi, jinou cestou navrátili se do krajiny své.
{2:13} Když pak oni odjeli, aj, anděl Páně ukázal se Jozefovi ve snách, řka: Vstana, vezmi dítě i matku jeho, a utec do Egypta, a buď tam, dokavadž nepovím tobě; neboť bude Herodes hledati dítě, aby je zahubil.
{2:14} Kterýžto vstav hned v noci, vzal dítě i matku jeho, a odšel do Egypta.
{2:15} A byl tam až do smrti Herodesovy, aby se naplnilo povědění Páně skrze proroka, řkoucího: Z Egypta povolal jsem Syna svého.
{2:16} Tehdy Herodes uzřev, že by oklamán byl od mudrců, rozhněval se náramně, a poslav služebníky své, zmordoval všecky dítky, kteréž byly v Betlémě i ve všech končinách jeho, od dvouletých a níže, podle času, na kterýž se byl pilně vyptal od mudrců.
{2:17} Tehdy naplněno jest to povědění Jeremiáše proroka, řkoucího:
{2:18} Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč a kvílení mnohé; Ráchel plačící synů svých, a nedala se potěšiti, protože jich není.
{2:19} Když pak umřel Herodes, aj, anděl Páně ukázal se Jozefovi ve snách v Egyptě,
{2:20} Řka: Vstana, vezmi dítě i matku jeho, a jdiž do země Izraelské; neboť jsou zemřeli ti, jenž hledali bezživotí dítěte.
{2:21} Kterýžto vstav, vzal dítě i matku jeho, a přišel do země Izraelské.
{2:22} A uslyšev, že by Archelaus kraloval v Judstvu místo Herodesa otce svého, obával se tam jíti; a napomenut jsa od Boha ve snách, obrátil se do krajin Galilejských.
{2:23} A přišed, bydlil v městě, jenž slove Nazarét, aby se naplnilo, což povědíno bylo skrze proroky, že Nazaretský slouti bude.
{3:1} V těch pak dnech přišel Jan Křtitel, káže na poušti Judské,
{3:2} A řka: Pokání čiňte, nebo přiblížilo se království nebeské.
{3:3} Totoť jest zajisté ten Předchůdce předpověděný od Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.
{3:4} Měl pak Jan roucho z srstí velbloudových a pás kožený okolo bedr svých, a pokrm jeho byl kobylky a med lesní.
{3:5} Tedy vycházeli k němu z Jeruzaléma a ze všeho Judstva, i ze vší krajiny ležící při Jordánu,
{3:6} A křtěni byli od něho v Jordáně, vyznávajíce hříchy své.
{3:7} Uzřev pak mnohé z farizeů a z saduceů, že jdou k jeho křtu, řekl jim: Pokolení ještěrčí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci měli budoucího hněvu?
{3:8} Protož čiňte ovoce hodné pokání.
{3:9} A nedomnívejte se, že můžete říkati sami u sebe: Otce máme Abrahama. Neboť pravím vám, že by mohl Bůh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi.
{3:10} A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena. Každý zajisté strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.
{3:11} Já křtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mně přichází, jestiť mocnější nežli já, jehožto nejsem hoden obuvi nositi. Onť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm.
{3:12} Jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici svou do obilnice, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným.
{3:13} Tehdy přišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby také pokřtěn byl od něho.
{3:14} Ale Jan zbraňoval mu, řka: Mně jest potřebí, abych od tebe pokřtěn byl, a ty pak jdeš ke mně?
{3:15} A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Dopusť tak; neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy dopustil jemu.
{3:16} A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil ihned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici a přicházejícího na něj.
{3:17} A aj, zavzněl hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.
{4:1} Tehdy Ježíš veden jest na poušť od Ducha, aby pokoušín byl od ďábla.
{4:2} A postiv se čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí, potom zlačněl.
{4:3} A přistoupiv k němu pokušitel, řekl: Jsi-li Syn Boží, rciž, ať kamení toto chlebové jsou.
{4:4} On pak odpovídaje, řekl: Psánoť jest: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.
{4:5} Tedy pojal jej ďábel do svatého města a postavil ho na vrchu chrámu.
{4:6} A řekl mu: Jsi-li Syn Boží, spustiž se dolů; nebo psánoť jest, že andělům svým přikázal o tobě, a na ruce uchopí tebe, abys někde o kámen nohy své neurazil.
{4:7} I řekl mu Ježíš: Zase psáno jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého.
{4:8} Opět pojal ho ďábel na horu vysokou velmi, a ukázal mu všecka království světa i slávu jejich, a řekl jemu:
{4:9} Toto všecko tobě dám, jestliže padna, budeš mi se klaněti.
{4:10} Tedy dí mu Ježíš: Odejdiž, satane; neboť jest psáno: Pánu Bohu svému klaněti se budeš a jemu samému sloužiti budeš.
{4:11} Tedy opustil ho ďábel, a aj, andělé přistoupili a sloužili jemu.
{4:12} A když uslyšel Ježíš, že by Jan vsazen byl do žaláře, odšel do Galilee.
{4:13} A opustiv Nazarét, přišed, bydlil v Kafarnaum za mořem, v krajinách Zabulon a Neftalím,
{4:14} Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího:
{4:15} Země Zabulon a Neftalím při moři za Jordánem, Galilea pohanská,
{4:16} Lid, kterýž bydlil v temnostech, viděl světlo veliké, a sedícím v krajině a stínu smrti, světlo vzešlo jim.
{4:17} Od toho času počal Ježíš kázati a praviti: Pokání čiňte; neboť se přiblížilo království nebeské.
{4:18} A chodě Ježíš podle moře Galilejského, uzřel dva bratry, Šimona, kterýž slove Petr, a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí sít do moře, (nebo byli rybáři.)
{4:19} I dí jim: Pojďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.
{4:20} A oni hned opustivše síti, šli za ním.
{4:21} A poodšed odtud, uzřel jiné dva bratry, Jakuba syna Zebedeova, a Jana bratra jeho, na lodí s Zebedeem otcem jejich, ani tvrdí síti své. I povolal jich.
{4:22} A oni hned opustivše lodí a otce svého, šli za ním.
{4:23} I procházel Ježíš všecku Galilei, uče v shromážděních jejich a káže evangelium království a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu.
{4:24} A rozešla se o něm pověst po vší Syrii. I přivedli k němu všecky nemocné, rozličnými neduhy a trápeními poražené, i ďábelníky, i náměsičníky, i šlakem poražené; a uzdravoval je.
{4:25} I šli za ním zástupové mnozí z Galilee a z krajiny Desíti měst, i z Jeruzaléma i z Judstva i z Zajordání.
{5:1} Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho.
{5:2} I otevřev ústa svá, učil je, řka:
{5:3} Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.
{5:4} Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou.
{5:5} Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi.
{5:6} Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.
{5:7} Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou.
{5:8} Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.
{5:9} Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.
{5:10} Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, neb jejich jest království nebeské.
{5:11} Blahoslavení jste, když vám zlořečiti budou lidé a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne.
{5:12} Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi.
{5:13} Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí potlačena.
{5:14} Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti.
{5:15} Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž v domu jsou.
{5:16} Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích.
{5:17} Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti Zákon anebo Proroky. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti.
{5:18} Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jediný puňktík nepomine z Zákona, až se všecky věci stanou.
{5:19} Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázání těchto nejmenších a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i jiné učil, ten veliký slouti bude v království nebeském.
{5:20} Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákoníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského.
{5:21} Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen bude státi k soudu.
{5:22} Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, povinen k soudu státi. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha, povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, povinen bude pekelný oheň trpěti.
{5:23} Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě,
{5:24} Nechejž tu daru svého před oltářem a jdi, prve smiř se s bratrem svým, a potom přijda, obětuj dar svůj.
{5:25} Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestě, ať by snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře.
{5:26} Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud nikoli, dokudž i toho posledního haléře nenavrátíš.
{5:27} Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nezcizoložíš.
{5:28} Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.
{5:29} Jestliže pak oko tvé pravé horší tě, vylupiž je a vrz od sebe; nebť jest užitečněji tobě, aby raději zahynul jeden úd tvůj, nežli by celé tělo tvé uvrženo bylo do ohně pekelného.
{5:30} A pakli ruka tvá pravá horší tě, utniž ji a vrz od sebe; nebo užitečněji jest tobě, aby zahynul raději jeden úd tvůj, nežli by všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekelného ohně.
{5:31} Též řečeno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozloučení.
{5:32} Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží.
{5:33} Opět slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nebudeš křivě přisahati, ale splníš Pánu přísahy své.
{5:34} Ale jáť pravím vám: Abyste nepřisahali všelijak, ani skrze nebe, nebo stolice Boží jest,
{5:35} Ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest, ani skrze Jeruzalém, nebo město velikého Krále jest.
{5:36} Ani skrze hlavu svou budeš přisahati, nebo nemůžeš jednoho vlasu učiniti bílého aneb černého.
{5:37} Ale buď řeč vaše: Jistě, jistě; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, to od toho zlého jest.
{5:38} Slyšeli jste, že řečeno jest: Oko za oko, a zub za zub.
{5:39} Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého.
{5:40} A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláště.
{5:41} A nutil-li by tě kdo jíti s sebou míli jednu, jdi s ním dvě.
{5:42} A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtěl vypůjčiti od tebe, neodvracuj se.
{5:43} Slyšeli jste, že řečeno jest: Milovati budeš bližního svého, a nenáviděti budeš nepřítele svého.
{5:44} Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely vaše, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za nepřátely a protivníky vaše,
{5:45} Abyste byli synové Otce vašeho, jenž jest v nebesích; ješto slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.
{5:46} Nebo milujete-li ty, jenž vás milují, jakou odplatu míti budete? Zdaliž i publikáni téhož nečiní?
{5:47} A budete-li pozdravovati toliko bratří svých, což více nad jiné činíte? Však i publikáni to činí.
{5:48} Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš nebeský dokonalý jest.
{6:1} Pilně se varujte, abyste almužny vaší nedávali před lidmi, proto abyste byli vidíni od nich, jinak nebudete míti odplaty u Otce vašeho, jenž jest v nebesích.
{6:2} Protož když dáváš almužnu, netrub před sebou, jako pokrytci činí v školách a na ulicech, aby chváleni byli od lidí. Amen pravím vám, majíť odplatu svou.
{6:3} Ale ty když dáváš almužnu, tak čiň, ať neví levice tvá, co činí pravice tvá,
{6:4} Aby almužna tvá byla v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně.
{6:5} A když bys se chtěl modliti, nebývejž jako pokrytci, kteříž obyčej mají, v školách a na úhlech rynku stojíce, modliti se, aby byli vidíni od lidí. Amen pravím vám, žeť mají odplatu svou.
{6:6} Ale ty když bys se modliti chtěl, vejdi do pokojíka svého, a zavra dveře své, modliž se Otci svému, jenž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně.
{6:7} Modléce se pak, nebuďtež marnomluvní jako pohané; nebo se domnívají, že mnohomluvností svou to způsobí, aby byli uslyšáni.
{6:8} Nepřirovnávejtež se tedy jim, neboť ví Otec váš, čeho jest vám potřebí, prve nežli byste vy ho prosili.
{6:9} A protož vy takto se modlte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.
{6:10} Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.
{6:11} Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
{6:12} A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim.
{6:13} I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.
{6:14} Nebo budete-li odpouštěti lidem viny jejich, odpustíť i vám nebeský Otec váš.
{6:15} Jestliže pak neodpustíte lidem vin jejich, aniž Otec váš odpustí vám hříchů vašich.
{6:16} Když byste se pak postili, nebývejtež jako pokrytci zasmušilí; neboť pošmuřují tváří svých, aby vědomé bylo lidem, že se postí. Amen pravím vám, vzaliť jsou odplatu svou.
{6:17} Ty pak, když se postíš, pomaž hlavy své a tvář svou umej,
{6:18} Aby nebylo zjevné lidem, že se postíš, ale Otci tvému, kterýž jest v skrytě. A Otec tvůj, kterýž vidí v skrytosti, odplatí tobě zjevně.
{6:19} Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdežto mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou.
{6:20} Ale skládejte sobě poklady v nebi, kdežto ani mol ani rez kazí, a kdežto zloději nevykopávají ani kradou.
{6:21} Nebo kdežť jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše.
{6:22} Svíce těla jestiť oko; jestliže oko tvé sprostné bylo by, všecko tělo tvé světlé bude.
{6:23} Pakliť by oko tvé bylo nešlechetné, všecko tělo tvé tmavé bude. Protož jestliže světlo, kteréž jest v tobě, jest tma, co pak sama tma, jaká bude?
{6:24} Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Nebo zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti i mamoně.
{6:25} Protož pravím vám: Nepečujte o život váš, co byste jedli a co pili, ani o tělo vaše, čím byste je odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a tělo více nežli oděv?
{6:26} Hleďte na ptactvo nebeské, žeť nesejí ani žnou, ani shromažďují do stodol, avšak Otec váš nebeský krmí je. I zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete?
{6:27} A kdo z vás pečlivě mysle, může přidati ku postavě své loket jeden?
{6:28} A o oděv proč pečujete? Poučte se na kvítí polním, kterak roste, nepracuje ani přede.
{6:29} A aj, pravím vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své tak odín nebyl, jako jedno z nich.
{6:30} Poněvadž tedy trávu polní, ješto dnes jest, a zítra do peci bývá vložena, Bůh tak odívá, i zdaliž mnohem více vám toho nečiní, ó malé víry?
{6:31} Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? anebo: Co budeme píti? anebo: Čím se budeme odívati?
{6:32} Nebo toho všeho pohané hledají. Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete.
{6:33} Ale hledejte vy nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.
{6:34} Protož nepečujte o zítřejší den, nebo zítřejší den pečovati bude o své věci. Dostiť má den na svém trápení.
{7:1} Nesuďtež, abyste nebyli souzeni.
{7:2} Nebo jakým soudem soudíte, takovýmž budete souzeni, a jakouž měrou měříte, takovouž bude vám zase odměřeno.
{7:3} Kterakž pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a v oku svém břevna necítíš?
{7:4} Aneb kterak díš bratru svému: Nech, ať vyvrhu mrvu z oka tvého, a aj, břevno jest v oku tvém?
{7:5} Pokrytče, vyvrz nejprv břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu z oka bratra tvého.
{7:6} Nedávejte svatého psům, aniž mecte perel svých před svině, ať by snad nepotlačily jich nohama svýma, a psi obrátíce se, aby neroztrhaly vás.
{7:7} Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno.
{7:8} Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, jenž tluče, bude otevříno.
{7:9} Nebo který z vás jest člověk, kteréhož kdyby prosil syn jeho za chléb, zdali kamene podá jemu?
{7:10} A prosil-li by za rybu, zdali hada podá jemu?
{7:11} Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati synům vašim, čím více Otec váš, jenž jest v nebesích, dá dobré věci těm, kteříž ho prosí?
{7:12} A protož všecko, což byste chtěli, aby vám lidé činili, to i vy čiňte jim; toť zajisté jest Zákon i Proroci.
{7:13} Vcházejte těsnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni.
{7:14} Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji.
{7:15} Pilně se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví.
{7:16} Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž sbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky?
{7:17} Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese.
{7:18} Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati.
{7:19} Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.
{7:20} A tak tedy po ovocích jejich poznáte je.
{7:21} Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.
{7:22} Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu zdaliž jsme divů mnohých nečinili?
{7:23} A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.
{7:24} A protož každého, kdož slyší slova má tato a zachovává je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále.
{7:25} I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, a nepadl; nebo založen byl na skále.
{7:26} A každý, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku.
{7:27} I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký.
{7:28} I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, že se převelmi divili zástupové učení jeho.
{7:29} Nebo učil je jako moc maje, a ne jako zákoníci.
{8:1} A když sstupoval s hory, šli za ním zástupové mnozí.
{8:2} A aj, malomocný přišed, klaněl se jemu, řka: Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mne očistiti.
{8:3} I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned očištěno jest malomocenství jeho.
{8:4} I dí mu Ježíš: Viziž, abys žádnému nepravil. Ale jdi, a ukaž se knězi, a obětuj dar, kterýž přikázal Mojžíš, na svědectví jim.
{8:5} A když vcházel Ježíš do Kafarnaum, přistoupil k němu setník, prose ho,
{8:6} A řka: Pane, služebník můj leží doma šlakem poražený, velmi se trápě.
{8:7} I dí mu Ježíš: Já přijdu a uzdravím ho.
{8:8} A odpovídaje setník, řekl: Pane, nejsemť hoden, abys všel pod střechu mou, ale toliko rci slovo, a uzdraven bude služebník můj.
{8:9} Nebo i já jsem člověk moci poddaný, maje pod sebou žoldnéře, avšak dím-li tomuto: Jdi, tedy jde, a jinému: Přijď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.
{8:10} Tedy uslyšev to Ježíš, podivil se, a jdoucím za sebou řekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl.
{8:11} Pravím pak vám, žeť přijdou mnozí od východu i od západu, a stoliti budou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem v království nebeském,
{8:12} Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
{8:13} I řekl Ježíš setníkovi: Jdiž, a jakžs uvěřil, staň se tobě. I uzdraven jest služebník jeho v tu hodinu.
{8:14} A přišed Ježíš do domu Petrova, uzřel svegruši jeho, ana leží a má zimnici.
{8:15} I dotekl se ruky její, a hned přestala jí zimnice. I vstala a posluhovala jim.
{8:16} A když byl večer, přivedli k němu mnohé, kteříž ďábelství měli, a on vymítal duchy zlé slovem, a všecky, kteříž se zle měli, uzdravil,
{8:17} Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: Onť jest vzal na se mdloby naše, a neduhy naše nesl.
{8:18} Vida pak Ježíš zástupy mnohé okolo sebe, kázal přeplaviti se na druhou stranu.
{8:19} A přistoupiv jeden zákoník, řekl jemu: Mistře, půjdu za tebou, kamžkoli půjdeš.
{8:20} I dí mu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.
{8:21} Jiný pak z učedlníků jeho řekl jemu: Pane, dopusť mi prve odjíti a pochovati otce mého.
{8:22} Ale Ježíš řekl jemu: Pojď za mnou, a nech, ať tam mrtví pochovávají mrtvé své.
{8:23} A když vstoupil na lodí, vstoupili za ním i učedlníci jeho.
{8:24} A aj, bouře veliká stala se jest na moři, takže vlny přikrývaly lodí. On pak spal.
{8:25} A přistoupivše učedlníci jeho, zbudili jej, řkouce: Pane, zachovej nás, hynemeť.
{8:26} I dí jim: Proč se bojíte, ó malé víry? Tedy vstav, přimluvil větrům a moři, i stalo se utišení veliké.
{8:27} Lidé pak divili se, řkouce: Kteraký jest tento, že ho i větrové i moře poslouchají?
{8:28} A když se přeplavil na druhou stranu do krajiny Gergezenských, potkali se s ním dva ďábelníci z hrobu vyšlí, ukrutní náramně, takže pro ně žádný nemohl tou cestou choditi.
{8:29} A aj, zkřikli, řkouce: Co je nám po tobě, Ježíši, Synu Boží? Přišel jsi sem před časem trápiti nás.
{8:30} A bylo opodál od nich stádo veliké vepřů, pasoucích se.
{8:31} Ďáblové pak prosili ho, řkouce: Poněvadž nás vymítáš, dopustiž nám vjíti do toho stáda vepřů.
{8:32} I řekl jim: Jděte. A oni vyšedše, vešli do stáda těch vepřů. A aj, hnalo se všecko stádo těch vepřů s vrchu dolů do moře, i ztonuli v vodách.
{8:33} Pastýři pak utekli. A přišedše do města, vypravovali to všecko, i o těch ďábelnících.
{8:34} A aj, všecko město vyšlo v cestu Ježíšovi, a uzřevše ho, prosili, aby šel z končin jejich.
{9:1} A vstoupiv na lodí, přeplavil se, a přišel do města svého.
{9:2} A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.
{9:3} A aj, někteří z zákoníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá.
{9:4} A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích vašich?
{9:5} Nebo co jest snáze říci, to-li: Odpouštějí se tobě hříchové? čili říci: Vstaň a choď?
{9:6} Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy, tedy dí šlakem poraženému: Vstaň, vezmi lože své, a jdi do domu svého.
{9:7} Tedy vstal a odšel do domu svého.
{9:8} A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem.
{9:9} A jda odtud Ježíš, uzřel člověka sedícího na cle, jménem Matouše. I dí mu: Pojď za mnou. A on vstav, šel za ním.
{9:10} I stalo se, když seděl za stolem v domu jeho, a aj, mnozí celní a hříšníci přišedše, stolili s Ježíšem a s učedlníky jeho.
{9:11} A vidouce to farizeové, řekli učedlníkům jeho: Proč s celnými a hříšníky jí Mistr váš?
{9:12} Ježíš pak uslyšev to, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.
{9:13} Jděte vy raději a učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.
{9:14} Tehdy přistoupili k němu učedlníci Janovi, řkouce: Proč my a farizeové postíme se často, učedlníci pak tvoji se nepostí?
{9:15} I řekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové Ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest Ženich? Ale přijdou dnové, když bude od nich odjat Ženich, a tehdyť se budou postiti.
{9:16} Žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by ještě nějaký díl od roucha, a tak větší by díra byla.
{9:17} Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno.
{9:18} A když on toto k nim mluvil, aj, kníže jedno přistoupilo a klanělo se jemu, řka: Pane dcera má nyní umřela. Ale pojď, vlož na ni ruku svou, a budeť živa.
{9:19} A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci jeho.
{9:20} (A aj, žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho.
{9:21} Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu.
{9:22} Ježíš pak obrátiv se a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. A zdráva učiněna jest žena od té chvíle.)
{9:23} Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev tu trubače a zástup hlučící,
{9:24} Řekl jim: Odejdětež; nebť neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu.
{9:25} A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její; i vstala jest děvečka.
{9:26} A roznesla se pověst ta po vší té zemi.
{9:27} A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův.
{9:28} A když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš: Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane.
{9:29} Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podle víry vaší staniž se vám.
{9:30} I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný o tom nezví.
{9:31} Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi.
{9:32} A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka němého, majícího ďábelství.
{9:33} A když vyvrhl ďábelství, mluvil jest němý. I divili se zástupové, řkouce: Že nikdy se nic takového neukázalo v lidu Izraelském.
{9:34} Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly.
{9:35} I obcházel Ježíš všecka města i městečka, uče v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu.
{9:36} A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli tak opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře.
{9:37} Tedy dí učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo.
{9:38} Protož proste Pána žni, ať vypudí dělníky na žeň svou.
{10:1} A svolav k sobě dvanácte učedlníků svých, dal jim moc nad duchy nečistými, aby je vymítali, a aby uzdravovali všelikou nemoc, i všeliký neduh.
{10:2} Dvanácti pak apoštolů jména jsou tato: První Šimon, jenž slove Petr, a Ondřej bratr jeho, Jakub Zebedeův a Jan bratr jeho,
{10:3} Filip a Bartoloměj, Tomáš a Matouš, jenž byl celný, Jakub Alfeův a Lebbeus, přijmím Thaddeus,
{10:4} Šimon Kananitský a Jidáš Iškariotský, kterýž i zradil ho.
{10:5} Těch dvanácte poslal Ježíš, přikazuje jim, řka: Na cestu pohanů nechoďte, a do měst Samaritánských nevcházejte.
{10:6} Ale raději jděte k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
{10:7} Jdouce pak, kažte, řkouce: Že se přiblížilo království nebeské.
{10:8} Nemocné uzdravujte, malomocné čisťte, mrtvé křeste, ďábelství vymítejte; darmo jste vzali, darmo dejte.
{10:9} Neshromažďujte zlata ani stříbra, ani peněz v opascích vašich mívejte,
{10:10} Ani mošny na cestě, ani dvou sukní, ani obuvi, ani hůlky; hodenť jest zajisté dělník pokrmu svého.
{10:11} A do kteréhožkoli města neb městečka vešli byste, vzeptejte se, kdo by v něm hodný byl, a tu pobuďte, až byste i vyšli odtud.
{10:12} A vcházejíce do domu, pozdravtež ho.
{10:13} A jestližeť bude dům ten hodný, pokoj váš přijdiž naň; pakliť by nebyl hodný, pokoj váš navratiž se k vám.
{10:14} A kdožkoli nepřijal by vás, a neuposlechl by řečí vašich, vyjdouce ven z domu neb z města toho, vyraztež prach z noh vašich.
{10:15} Amen pravím vám: Lehčeji bude zemi Sodomských a Gomorských v den soudný nežli městu tomu.
{10:16} Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky; protož buďte opatrní jako hadové, a sprostní jako holubice.
{10:17} Vystříhejtež se pak lidí; nebť vás vydávati budou do sněmů, a v školách svých budou vás bičovati.
{10:18} Ano i před vladaře i před krále vedeni budete pro mne, na svědectví jim, i těm národům.
{10:19} Kdyžť pak vás vydadí, nebuďtež pečliví, kterak aneb co byste mluvili; dánoť bude zajisté vám v tu hodinu, co budete míti mluviti.
{10:20} Nebo ne vy jste, jenž mluvíte, ale duch Otce vašeho, jenž mluví v vás.
{10:21} Vydáť pak bratr bratra na smrt, i otec syna, a povstanouť dítky proti rodičům, a zmordují je.
{10:22} A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé, ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude.
{10:23} Když se pak vám budou protiviti v tom městě, utecte do jiného. Amen zajisté pravím vám, nezchodíte měst Izraelských, ažť přijde Syn člověka.
{10:24} Neníť učedlník nad mistra, ani služebník nad pána svého.
{10:25} Dostiť jest učedlníku, aby byl jako mistr jeho, a služebník jako pán jeho. Poněvadž jsou hospodáře Belzebubem nazývali, čím pak více domácí jeho?
{10:26} Protož nebojte se jich; nebť není nic skrytého, což by nemělo býti zjeveno, ani co tajného, ješto by nemělo zvědíno býti.
{10:27} Což vám pravím ve tmách, pravte na světle, a co v uši slyšíte, hlásejte na domích.
{10:28} A nebojte se těch, kteříž zabíjejí tělo, ale duše nemohou zabíti; než bojte se raději toho, kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném ohni.
{10:29} Zdaliž neprodávají dvou vrabců za malý peníz? a jeden z nich nepadá na zem bez vůle Otce vašeho.
{10:30} Vaši pak i vlasové na hlavě všickni sečteni jsou.
{10:31} Protož nebojte se, mnohých vrabců dražší jste vy.
{10:32} Kdožkoli tedy vyzná mne před lidmi, vyznámť i já jej před Otcem svým, jenž jest v nebesích.
{10:33} Ale kdož by mne zapřel před lidmi, zapřímť ho i já před Otcem svým, kterýž jest v nebesích.
{10:34} Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišelť jsem, abych pokoj uvedl, ale meč.
{10:35} Přišelť jsem zajisté, abych rozdělil člověka proti otci jeho, a dceru proti mateři její, a nevěstu proti svegruši její.
{10:36} A nepřátelé člověka budou domácí jeho.
{10:37} Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníť mne hoden; a kdož miluje syna nebo dceru více nežli mne, neníť mne hoden.
{10:38} A kdož nebéře kříže svého a nenásleduje mne, neníť mne hoden.
{10:39} Kdož nalezne duši svou, ztratíť ji; a kdo by ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.
{10:40} Kdož vás přijímá, mneť přijímá; a kdo mne přijímá, přijímáť toho, kterýž mne poslal.
{10:41} Kdo přijímá proroka ve jménu proroka, odplatu proroka vezme; a kdož přijímá spravedlivého ve jménu spravedlivého, odplatu spravedlivého vezme.
{10:42} A kdož by koli dal jednomu z těchto nejmenších číši vody studené k nápoji, toliko ve jménu učedlníka, zajisté pravím vám, neztratíť odplaty své.
{11:1} I stalo se, když dokonal Ježíš řeči své, kteréž mluvil, přikázání dávaje dvanácti učedlníkům svým, bral se odtud, aby učil a kázal v městech jejich.
{11:2} Jan pak v vězení uslyšev o skutcích Kristových, poslal dva z učedlníků svých,
{11:3} A řekl jemu: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
{11:4} I odpovídaje Ježíš, řekl jim: Jdouce, zvěstujtež Janovi, co slyšíte a vidíte:
{11:5} Slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se čistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým pak evangelium se zvěstuje.
{11:6} A blahoslavený jest, kdož se nehorší na mně.
{11:7} A když oni odešli, počal Ježíš praviti zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť viděti? Zdali třtinu větrem se klátící?
{11:8} Aneb co jste vyšli viděti? Zda člověka měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž se měkkým rouchem odívají, v domích královských jsou.
{11:9} Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka.
{11:10} Tentoť jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýžto připraví cestu tvou před tebou.
{11:11} Amen pravím vám, mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele; ale kdo jest menší v království nebeském, jestiť větší nežli on.
{11:12} Ode dnů pak Jana Křtitele až dosavad království nebeské násilí trpí, a ti, kteříž násilí činí, uchvacujíť je.
{11:13} Nebo všickni Proroci i Zákon až do Jana prorokovali.
{11:14} A chcete-li přijmouti: Onť jest Eliáš, kterýž přijíti měl.
{11:15} Kdo má uši k slyšení, slyš.
{11:16} Ale k komu připodobním pokolení toto? Podobno jest dětem, sedícím na ryncích, a kteříž na tovaryše své volají,
{11:17} A říkají: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali, a neplakali jste.
{11:18} Přišel zajisté Jan, nejeda ani pije, a oni řkou: Ďábelství má.
{11:19} Přišel Syn člověka, jeda a pije, a oni řkou: Aj, člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků. Ale ospravedlněna jest moudrost od synů svých.
{11:20} Tehdy počal přimlouvati městům, v nichžto činěni jsou jeho mnozí divové, že pokání nečinili.
{11:21} Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a Sidonu byli činěni divové ti, kteříž jsou činěni v vás, dávno by byli v žíni a v popele pokání činili.
{11:22} Nýbrž pravím vám, že Týru a Sidonu lehčeji bude v den soudný nežli vám.
{11:23} A ty Kafarnaum, kteréž jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla sstrčeno budeš. Nebo kdyby v Sodomě činěni byli divové ti, kteříž jsou činěni v tobě, byliť by zůstali až do dnešního dne.
{11:24} Ano více pravím vám, že zemi Sodomských lehčeji bude v den soudný nežli tobě.
{11:25} V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a zjevil jsi je maličkým.
{11:26} Jistě, Otče, že se tak líbilo před tebou.
{11:27} Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.
{11:28} Pojdtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.
{11:29} Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem vašim.
{11:30} Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.
{12:1} V ten čas šel Ježíš v den sváteční skrze obilí, a učedlníci jeho lačni jsouce, počali vymínati klasy a jísti.
{12:2} Farizeové pak vidouce to, řekli jemu: Hle, učedlníci tvoji činí to, čehož nesluší činiti v den sváteční.
{12:3} On pak řekl jim: Co jste nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?
{12:4} Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchžto jemu neslušelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím?
{12:5} Anebo zdali jste nečtli v Zákoně, že kněží ve dny sváteční v chrámě svátek ruší, a jsou bez hříchu?
{12:6} Ale pravímť vám, žeť větší jest tuto nežli chrám.
{12:7} Než kdybyste věděli, co je to: Milosrdenství chci a ne oběti, neodsuzovali byste nevinných.
{12:8} Syn zajisté člověka jestiť pánem i dne svátečního.
{12:9} A poodšed odtud Ježíš, přišel do školy jejich.
{12:10} A aj, byl tu člověk, maje ruku uschlou. I tázali se ho, řkouce: Sluší-li v den sváteční uzdravovati? aby jej obžalovali.
{12:11} On pak dí jim: Který bude z vás člověk, ješto by měl ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v den sváteční, i zdaliž dosáhna nevytáhne jí?
{12:12} A čím lepší jest člověk nežli ovce? A protož slušíť v den sváteční dobře činiti.
{12:13} Tedy řekl člověku tomu: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest zdravá jako i druhá.
{12:14} Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej zahladili.
{12:15} A věda to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky.
{12:16} A s pohrůžkou přikázal jim, aby ho nezjevovali,
{12:17} Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího:
{12:18} Aj, služebník můj, kteréhož jsem vyvolil, milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude.
{12:19} Nebude se vaditi, ani křičeti, ani kdo na ulicích uslyší hlas jeho.
{12:20} Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství.
{12:21} A ve jménu jeho národové doufati budou.
{12:22} Tedy podán jemu ďábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil jej, takže ten byv slepý a němý, i mluvil i viděl.
{12:23} I divili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento Syn Davidův?
{12:24} Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než Belzebubem, knížetem ďábelským.
{12:25} Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo v sobě zpustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane.
{12:26} A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tedy stane království jeho?
{12:27} A vymítám-liť já ďábly v Belzebubu, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
{12:28} Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám, jistě přišlo jest mezi vás království Boží.
{12:29} Aneb kterak kdo může do domu silného reka vjíti a jeho nádobí pobrati, leč by prve svázal toho silného, a teprvť by dům jeho obloupiti mohl?
{12:30} Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.
{12:31} Protož pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno lidem.
{12:32} A kdyby kdo řekl slovo proti Synu člověka, bude jemu odpuštěno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani na tomto světě, ani na budoucím.
{12:33} A protož nebo čiňte strom dobrý, a ovoce jeho dobré; anebo čiňte strom zlý, a ovoce jeho zlé. Neboť po ovoci strom bývá poznán.
{12:34} Pokolení ještěrčí, kterakž můžete dobré věci mluviti, jsouce zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví.
{12:35} Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.
{12:36} Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí počet v den soudný.
{12:37} Nebo z slov svých spravedliv budeš učiněn, a z řečí tvých budeš odsouzen.
{12:38} Tehdy odpověděli někteří z zákoníků a farizeů, řkouce: Mistře, chceme od tebe znamení viděti.
{12:39} On pak odpovídaje, dí jim: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá, a znamení nebude jemu dáno, jediné znamení Jonáše proroka.
{12:40} Nebo jakož byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takť bude Syn člověka v srdci země tři dni a tři noci.
{12:41} Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je, protože pokání činili k Jonášovu kázání, a aj, víceť jest nežli Jonáš tuto.
{12:42} Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a odsoudí je; nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, víceť jest tuto nežli Šalomoun.
{12:43} Když pak nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí, ale nenalézaje, dí:
{12:44} Navrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. A přijda, nalezne prázdný, vyčištěný a ozdobený.
{12:45} Tedy jde a vezme s sebou sedm jiných duchů horších, a vejdouce, přebývají tam, i bývají poslední věci člověka toho horší nežli první. Takť bude i tomuto zlému pokolení.
{12:46} A když on ještě mluvil k zástupům, aj, matka a bratří jeho stáli vně, žádajíce s ním promluviti.
{12:47} I řekl jemu jeden: Aj, matka tvá i bratří tvoji stojí vně, chtíce s tebou mluviti.
{12:48} On pak odpovídaje, řekl tomu, kterýž k němu byl promluvil: Kdo jest matka má? A kdo jsou bratří moji?
{12:49} A vztáhna ruku svou na učedlníky své, i řekl: Aj, matka má i bratří moji.
{12:50} Nebo kdož by činil vůli Otce mého nebeského, tenť jest bratr můj, i sestra má, i matka má.
{13:1} A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podle moře.
{13:2} I sešli se k němu zástupové mnozí, takže vstoupiv na lodí, seděl, všecken pak zástup stál na břehu.
{13:3} I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
{13:4} A když on rozsíval, některá seménka padla podle cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je.
{13:5} Jiná pak padla na místa skalnatá, kdežto neměla mnoho země; a rychle vzešla, protože neměla hlubokosti země.
{13:6} Ale když slunce vzešlo, uvadla, a že neměla kořene, uschla.
{13:7} Jiná pak padla v trní; i vzrostlo trní, a udusilo je.
{13:8} A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý.
{13:9} Kdo má uši k slyšení, slyš.
{13:10} Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš?
{13:11} On pak odpověděv, řekl jim: Nebo vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno.
{13:12} (Nebo kdož má, bude jemu dáno a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato.)
{13:13} Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce nevidí, a slyšíce neslyší, ani rozumějí.
{13:14} A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Ušima uslyšíte, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, ale neuzříte.
{13:15} Nebo ztučnělo jest srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli a oči své zamhouřili, aby snad někdy neuzřeli očima a ušima neslyšeli a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, a já abych jich neuzdravil.
{13:16} Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší.
{13:17} Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, což vy vidíte, a neviděli, a slyšeti to, což vy slyšíte, a neslyšeli.
{13:18} Vy tedy slyšte podobenství rozsevače.
{13:19} Každý, kdož slyší slovo království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podle cesty vsát jest.
{13:20} Ale v skalnatou zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá.
{13:21} Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází soužení nebo protivenství pro slovo, hned se horší.
{13:22} Ale mezi trní vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo Boží, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá učiněno bez užitku.
{13:23} V dobrou pak zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, i ovoce nese a vydává, některé zajisté stý, a jiné šedesátý, jiné pak třidcátý.
{13:24} Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém.
{13:25} Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho a nasál koukole mezi pšenici a odšel.
{13:26} A když vzrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol.
{13:27} I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, všaks dobrého semene nasál na poli svém, kdeže se pak vzal koukol?
{13:28} A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž, tedy půjdeme a vytrháme jej?
{13:29} On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice.
{13:30} Nechte, ať obé spolu roste až do žni. A v čas žni dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.
{13:31} Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém.
{13:32} Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak vzroste, větší jest všech bylin, a bývá strom, takže ptactvo nebeské přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho.
{13:33} Jiné podobenství mluvil jim, řka: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko.
{13:34} Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim,
{13:35} Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa.
{13:36} Tedy rozpustiv zástupy, šel do domu Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole.
{13:37} On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jestiť Syn člověka.
{13:38} A pole jest tento svět, dobré pak símě jsouť synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka.
{13:39} A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, ale žeň jest skonání světa, a ženci jsou andělé.
{13:40} Protož jakož vytrhávají koukol a ohněm spalují, takť bude při skonání světa tohoto.
{13:41} Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost,
{13:42} A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
{13:43} A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš.
{13:44} Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí pro něj odejde a prodá všecko, což má, a koupí pole to.
{13:45} Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu dobrých perel.
{13:46} Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu, odšel a prodal všecko, což měl, a koupil ji.
{13:47} Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře a ze všelikého plodu shromažďující;
{13:48} Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, v nádoby své, a což bylo zlého, preč zamítali.
{13:49} Takť bude při skonání světa. Vyjdou andělé a oddělí zlé z prostředku spravedlivých,
{13:50} A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
{13:51} Potom dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane.
{13:52} On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podoben jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci.
{13:53} I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství tato, bral se odtud.
{13:54} A přišed do vlasti své, učil je v školách jejich, takže se velmi divili, řkouce: Odkud má tento moudrost tuto a moc tuto?
{13:55} Zdaliž tento není syn tesařův? a zdaliž matka jeho neslove Maria a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas?
{13:56} A sestry jeho zdaliž také všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky věci?
{13:57} I zhoršili se na něm. A Ježíš řekl: Není prorok beze cti, než v své vlasti a v domu svém.
{13:58} I neučinil tu mnoho divů, pro nevěru jejich.
{14:1} V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi.
{14:2} I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.
{14:3} Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.
{14:4} Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.
{14:5} A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.
{14:6} Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi,
{14:7} Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila.
{14:8} A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele.
{14:9} I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti.
{14:10} A poslav kata, sťal Jana v žaláři.
{14:11} I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své.
{14:12} A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi.
{14:13} A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst.
{14:14} A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.
{14:15} A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.
{14:16} Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.
{14:17} A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.
{14:18} Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem.
{14:19} A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům.
{14:20} I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných.
{14:21} Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.
{14:22} A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů.
{14:23} A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.
{14:24} Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim.
{14:25} Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.
{14:26} A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.
{14:27} Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
{14:28} I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě.
{14:29} A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.
{14:30} Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.
{14:31} A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval?
{14:32} A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr.
{14:33} Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.
{14:34} A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.
{14:35} A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.
{14:36} A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.
{15:1} A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:
{15:2} Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
{15:3} A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?
{15:4} Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
{15:5} Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.
{15:6} A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.
{15:7} Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:
{15:8} Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
{15:9} Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.
{15:10} A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
{15:11} Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.
{15:12} Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
{15:13} A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.
{15:14} Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.
{15:15} I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
{15:16} Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
{15:17} Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?
{15:18} Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.
{15:19} Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
{15:20} Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.
{15:21} A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
{15:22} A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
{15:23} Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.
{15:24} On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
{15:25} Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
{15:26} On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
{15:27} A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
{15:28} Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
{15:29} A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
{15:30} I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,
{15:31} Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
{15:32} Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
{15:33} I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
{15:34} I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.
{15:35} I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
{15:36} A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.
{15:37} I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
{15:38} Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
{15:39} A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.
{16:1} I přistoupili k němu farizeové a saduceové, a pokoušejíce, prosili ho, aby jim znamení s nebe ukázal.
{16:2} On pak odpovídaje, řekl jim: Když bývá večer, říkáte: Jasno bude, nebo se červená nebe.
{16:3} A ráno: Dnes bude nečas, nebo se červená zasmušilé nebe. Pokrytci, způsob zajisté nebe rozsouditi umíte, znamení pak časů nemůžete souditi?
{16:4} Národ zlý a cizoložný znamení hledá, ale znamení jemu nebude dáno, než toliko znamení Jonáše proroka. A opustiv je, odšel.
{16:5} A přeplavivše se učedlníci jeho přes moře, zapomenuli vzíti chleba.
{16:6} Ježíš pak řekl jim: Hleďte a varujte se kvasu farizejského a saducejského.
{16:7} Oni pak rozjímali mezi sebou, řkouce: Nevzali jsme chleba.
{16:8} A znaje to Ježíš, řekl jim: Co to rozjímáte mezi sebou, ó malé víry, že jste chlebů nevzali?
{16:9} Ještě-liž nerozumíte, ani pamatujete na pět chlebů, jimiž nasyceno bylo pět tisíců lidu, a kolik jste košů drobtů sebrali?
{16:10} Ani na sedm chlebů, jimiž nasyceno bylo čtyři tísíce lidí, a kolik jste košů drobtů sebrali?
{16:11} I kterakž pak nerozumíte, že ne o chlebu mluvil jsem vám, pravě: Varujte se od kvasu farizejského a saducejského?
{16:12} Tedy srozuměli, že neřekl, aby se varovali od kvasu chleba, ale od učení farizeů a saduceů.
{16:13} Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy, otázal se učedlníků svých, řka: Kým mne praví lidé býti, mne Syna člověka?
{16:14} A oni řekli: Někteří Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků.
{16:15} I dí jim: Vy pak kým mne býti pravíte?
{16:16} I odpověděv Šimon Petr, řekl: Ty jsi Kristus, Syn Boha živého.
{16:17} A odpovídaje Ježíš, řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě toho, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích.
{16:18} I jáť pravím tobě, že jsi ty Petr, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí.
{16:19} A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.
{16:20} Tedy přikázal učedlníkům svým, aby žádnému nepravili, že by on byl ten Ježíš Kristus.
{16:21} A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpěti od starších a předních kněží a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.
{16:22} I odved ho Petr na stranu, počal mu přimlouvati, řka: Odstup to od tebe, Pane, nestaneť se tobě toho.
{16:23} Kterýžto obrátiv se, řekl Petrovi: Jdiž za mnou, satane, ku pohoršení jsi mi; nebo nechápáš těch věcí, kteréž jsou Boží, ale kteréž jsou lidské.
{16:24} Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.
{16:25} Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.
{16:26} Nebo co jest platno člověku, by pak všecken svět získal, a své duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou?
{16:27} Syn zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly svými, a tehdážť odplatí jednomu každému podle skutků jeho.
{16:28} Amen pravím vám: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří Syna člověka, přicházejícího v království svém.
{17:1} A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana bratra jeho, i uvedl je na horu vysokou soukromí,
{17:2} A proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář jeho jako slunce, a roucho jeho učiněno bílé jako světlo.
{17:3} A aj, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš, rozmlouvající s ním.
{17:4} A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Pane, dobré jest nám tuto býti. Chceš-li, udělejme tuto tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.
{17:5} Když pak on ještě mluvil, aj, oblak světlý zastínil je. A aj, zavzněl hlas z oblaku řkoucí: Toto jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo, toho poslouchejte.
{17:6} To uslyšavše učedlníci, padli na tváři své a báli se velmi.
{17:7} A přistoupiv Ježíš, dotekl se jich, řka jim: Vstaňte, nebojte se.
{17:8} A pozdvihše očí svých, žádného neviděli, než samého Ježíše.
{17:9} Když pak sstupovali s hory, přikázal jim Ježíš, řka: Žádnému nepravte tohoto vidění, dokudž by Syn člověka nevstal z mrtvých.
{17:10} I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Což to pak zákoníci praví, že má Eliáš prve přijíti?
{17:11} A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci.
{17:12} Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, avšak nepoznali ho, ale učinili mu, což chtěli. Takť i Syn člověka trpěti bude od nich.
{17:13} Tedy srozuměli učedlníci, že jim to praví o Janovi Křtiteli.
{17:14} A když přišli k zástupu, přistoupil k němu člověk jeden, a poklekl před ním na kolena,
{17:15} A řekl: Pane, smiluj se nad synem mým, nebo náměsičník jest, a bídně se trápí. Často zajisté padá do ohně a častokrát do vody.
{17:16} I přivedl jsem ho učedlníkům tvým, ale nemohli ho uzdraviti.
{17:17} Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Ó národe nevěrný a převrácený, dokud budu s vámi? Dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej sem ke mně.
{17:18} I pohrozil jemu Ježíš. I vyšlo od něho ďábelství a uzdraven jest mládenec v tu hodinu.
{17:19} Tedy přistoupivše učedlníci k Ježíšovi soukromí, řekli jemu: Proč jsme my ho nemohli vyvrci?
{17:20} Řekl jim Ježíš: Pro nevěru vaši. Amen zajisté pravím vám: Budete-li míti víru, jako jest zrno horčičné, díte hoře této: Jdi odsud tam, a půjde, a nebudeť vám nic nemožného.
{17:21} Toto pak pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst.
{17:22} A když byli v Galileji, řekl jim Ježíš: Syn člověka bude zrazen v ruce lidí bezbožných.
{17:23} A zabijíť jej, a třetího dne z mrtvých vstane. I zarmoutili se náramně.
{17:24} A když přišli do Kafarnaum, přistoupili, kteříž plat vybírali, ku Petrovi a řekli: Což mistr váš nedává platu?
{17:25} A on řekl: Dává. A když všel do domu, předšel jej Ježíš řečí, řka: Co se tobě zdá, Šimone? Králové zemští od kterých berou daň anebo plat, od synů-li svých, čili od cizích?
{17:26} Odpověděl jemu Petr: Od cizích. I dí mu Ježíš: Tedy synové jsou svobodní?
{17:27} Ale abychom jich nepohoršili, jda k moři, vrz udici, a tu rybu, kteráž nejprve uvázne, vezmi, a otevra ústa její, nalezneš groš. Ten vezma, dej jim za mne i za sebe.
{18:1} V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest větší v království nebeském?
{18:2} A zavolav Ježíš pacholete, postavil je uprostřed nich,
{18:3} A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.
{18:4} Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest větší v království nebeském.
{18:5} A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.
{18:6} Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.
{18:7} Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí to býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.
{18:8} Protož jestliže ruka tvá anebo noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému anebo bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do věčného ohně.
{18:9} A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně.
{18:10} Viztež, abyste nepotupovali ani jednoho z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky vidí tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.
{18:11} Nebo přišel Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.
{18:12} Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé?
{18:13} A nahodí-liť mu se nalézti ji, amen pravím vám, že se radovati bude nad ní více, než nad devadesáti devíti nepobloudilými.
{18:14} Takť není vůle před Otcem vaším, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.
{18:15} Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.
{18:16} Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě jednoho anebo dva, aby v ústech dvou nebo tří svědků stálo každé slovo.
{18:17} Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.
{18:18} Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.
{18:19} Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.
{18:20} Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tuť jsem já uprostřed nich.
{18:21} Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmilikrát?
{18:22} I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.
{18:23} A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými.
{18:24} A když počal počtu klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven.
{18:25} A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti.
{18:26} Tedy padna služebník ten, prosil ho, řka: Pane, poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě.
{18:27} I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil.
{18:28} Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen.
{18:29} Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě.
{18:30} On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu.
{18:31} Tedy vidouce spoluslužebníci, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo.
{18:32} Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten tvůj dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil.
{18:33} Zdaližs i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?
{18:34} I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.
{18:35} Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí vašich jejich provinění.
{19:1} I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se z Galilee, a přišel do končin Judských za Jordán.
{19:2} I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je tam.
{19:3} I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti ženu svou z kterékoli příčiny?
{19:4} On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, jenž stvořil člověka s počátku, muže a ženu učinil je?
{19:5} A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo.
{19:6} A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což jest Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
{19:7} Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti list zapuzení a propustiti jí?
{19:8} Dí jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak.
{19:9} Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství) a jinou pojme, cizoloží, a kdož propuštěnou pojme, také cizoloží.
{19:10} Řekli jemu učedlníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se.
{19:11} On pak řekl jim: Ne všickniť chápají slova toho, ale ti toliko, jimž jest dáno.
{19:12} Jsouť zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsouť panicové, kteříž učiněni jsou od lidí; a jsou panicové, kteříž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop.
{19:13} Tehdy přineseny jsou k němu dítky, aby na ně ruce vzkládal a modlil se za ně. Učedlníci pak přimlouvali jim.
{19:14} Ale Ježíš řekl jim: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně; nebo takovýchť jest království nebeské.
{19:15} A po vzkládání na ně rukou odebral se odtud.
{19:16} A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný?
{19:17} A on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázání.
{19:18} Dí jemu: Kterých? A Ježíš řekl mu: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví,
{19:19} Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
{19:20} Dí jemu mládenec: Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti. Čehož mi se ještě nedostává?
{19:21} Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
{19:22} Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho.
{19:23} Tedy Ježíš řekl učedlníkům svým: Amen pravím vám, že bohatý nesnadně vejde do království nebeského.
{19:24} A opět pravím vám: Snázeť jest velbloudu skrze ucho jehly projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
{19:25} A uslyšavše to učedlníci jeho, i užasli se velmi, řkouce: I kdož tedy může spasen býti?
{19:26} A pohleděv na ně Ježíš, řekl jim: U lidíť jest to nemožné, ale u Boha všecko jest možné.
{19:27} Tehdy odpověděv Petr, řekl mu: Aj, my opustili jsme všecky věci, a šli jsme za tebou. Což pak nám bude dáno za to?
{19:28} A Ježíš řekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteříž jste následovali mne, v druhém narození, když se posadí Syn člověka na trůnu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
{19:29} A každý, kdož opustil by domy, nebo bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, nebo manželku, nebo syny, nebo pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život věčný dědičně obdrží.
{19:30} Mnozí pak první budou poslední, a poslední první.
{20:1} Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.
{20:2} Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.
{20:3} A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.
{20:4} I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.
{20:5} A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.
{20:6} Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?
{20:7} Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.
{20:8} Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.
{20:9} A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.
{20:10} Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.
{20:11} A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:
{20:12} Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.
{20:13} On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.
{20:14} Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.
{20:15} Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?
{20:16} Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
{20:17} A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim:
{20:18} Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt.
{20:19} A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.
{20:20} Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho.
{20:21} Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém.
{20:22} Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme.
{20:23} Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.
{20:24} A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry.
{20:25} Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.
{20:26} Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.
{20:27} A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník;
{20:28} Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.
{20:29} A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.
{20:30} A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
{20:31} Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
{20:32} I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil?
{20:33} Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše.
{20:34} I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním.
{21:1} A když se přiblížili k Jeruzalému, a přišli do Betfage k hoře Olivetské, tedy Ježíš poslal dva učedlníky své,
{21:2} Řka jim: Jdětež do městečka, kteréž proti vám jest, a hned naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní. Odvěžtež je a přiveďte ke mně.
{21:3} A řekl-liť by kdo co vám, rcete, že Pán jich potřebuje, a hnedť propustí je.
{21:4} Toto se pak všecko stalo, aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího:
{21:5} Povězte dceři Sionské: Aj, král tvůj béře se tobě tichý, a sedě na oslici, a na oslátku té oslice jhu podrobené.
{21:6} I jdouce učedlníci, a učinivše tak, jakož jim přikázal Ježíš,
{21:7} Přivedli oslici i oslátko, a vložili na ně roucha svá, a jej navrchu posadili.
{21:8} Mnohý pak zástup stlali roucha svá na cestě, jiní pak ratolesti z dříví sekali a metali na cestu.
{21:9} A zástupové, kteříž napřed šli, i ti, kteříž nazad byli, volali, řkouce: Aj syn Davidův, Spasitel. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně; spasiž nás ty, kterýž jsi na výsostech.
{21:10} A když vjel do Jeruzaléma, zbouřilo se všecko město, řkouce: I kdo jest tento?
{21:11} Zástupové pak pravili: Toto jest ten Ježíš, prorok od Nazarétu Galilejského.
{21:12} I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodavače a kupce z chrámu, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel,
{21:13} A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou.
{21:14} I přistoupili k němu slepí a kulhaví v chrámě, i uzdravil je.
{21:15} Vidouce pak přední kněží a zákoníci divy, kteréž činil, a dítky, any volají v chrámě a praví: Aj syn Davidův, Spasitel, rozhněvali se.
{21:16} A řekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Ježíš pak řekl jim: I ovšem. Nikdá-liž jste nečtli, že z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, dokonal jsi chválu?
{21:17} A opustiv je, šel ven z města do Betany a tu zůstal.
{21:18} Ráno pak navracuje se do města, zlačněl.
{21:19} A vida jeden fíkový strom podle cesty, šel k němu, a nic na něm nenalezl, než listí toliko. I dí tomu stromu: Nikdy více neroď se z tebe ovoce na věky. I usechl jest hned fík ten.
{21:20} A vidouce to učedlníci, divili se, řkouce: Kterak jest ihned usechl fík ten!
{21:21} I odpověděv Ježíš, řekl jim: Amen pravím vám: Budete-li míti víru, a nebudete-li pochybovati, netoliko to, co se stalo fíkovému dřevu, učiníte, a kdybyste i této hoře řekli: Zdvihni se a vrz sebou do moře, staneť se.
{21:22} A všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věříce, vezmete.
{21:23} A když přišel do chrámu, přistoupili k němu přední kněží a starší lidu, když učil, řkouce: Jakou mocí tyto věci činíš? A kdo jest tobě tu moc dal?
{21:24} Odpovídaje pak Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc, kterouž povíte-li mi, i já vám povím, jakou mocí tyto věci činím.
{21:25} Křest Janův odkud jest byl? S nebe-li, čili z lidí? A oni rozvažovali mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Proč jste pak nevěřili jemu?
{21:26} Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni měli Jana za proroka.
{21:27} I odpovídajíce Ježíšovi, řekli: Nevíme. Řekl jim i on: Aniž já vám povím, jakou mocí tyto věci činím.
{21:28} Ale co se vám zdá? Člověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes a dělej.
{21:29} A on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel.
{21:30} I přistoupiv k druhému, řekl jemu též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. A nešel.
{21:31} Který z těch dvou učinil vůli otcovu? Řekli jemu: První. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího.
{21:32} Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a neuvěřili jste mu, ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu. Vy pak viděvše to, aniž jste potom usmyslili sobě, abyste věřili jemu.
{21:33} Jiné podobenství slyšte: Byl jeden hospodář, kterýž vzdělal vinici, a opletl ji plotem, a vkopal v ní pres, a ustavěl věži, i pronajal ji vinařům, a odšel pryč přes pole.
{21:34} A když se přiblížil čas ovoce, poslal služebníky své k vinařům, aby vzali užitky její.
{21:35} Vinaři pak zjímavše služebníky jeho, jiného zmrskali, jiného zabili, a jiného ukamenovali.
{21:36} Opět poslal jiných služebníků více nežli prve. I učinili jim též.
{21:37} Naposledy pak poslal k nim syna svého, řka: Ostýchati se budou syna mého.
{21:38} Vinaři pak uzřevše syna jeho, řekli mezi sebou: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a uvažme se v dědictví jeho.
{21:39} I chytivše ho, vyvrhli jej ven z vinice a zabili.
{21:40} Protož když přijde pán vinice, co učiní vinařům těm?
{21:41} Řekli jemu: Zlé zle zatratí, a vinici svou pronajme jiným vinařům, kteříž budou vydávati jemu užitek časy svými.
{21:42} Řekl jim Ježíš: Nikdy-li jste nečtli v Písmích: Kámen, kterýž jsou zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.
{21:43} Protož pravím vám, že bude odjato od vás království Boží, a bude dáno lidu činícímu užitky jeho.
{21:44} A kdož by padl na ten kámen, rozrazíť se; a na kohož upadne, setřeť jej.
{21:45} A slyšavše přední kněží podobenství jeho, porozuměli, že by o nich mluvil.
{21:46} I hledajíce ho jíti, báli se zástupů; neb ho měli za proroka.
{22:1} I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
{22:2} Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
{22:3} I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
{22:4} Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
{22:5} Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
{22:6} Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
{22:7} A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
{22:8} Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
{22:9} Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
{22:10} I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
{22:11} Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
{22:12} I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
{22:13} Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
{22:14} Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
{22:15} Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
{22:16} I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
{22:17} Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
{22:18} Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
{22:19} Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
{22:20} I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?
{22:21} Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
{22:22} To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
{22:23} V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
{22:24} Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
{22:25} I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
{22:26} Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
{22:27} Nejposléze pak po všech umřela i žena.
{22:28} Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
{22:29} I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
{22:30} Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
{22:31} O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
{22:32} Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
{22:33} A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
{22:34} Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
{22:35} I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
{22:36} Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
{22:37} I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
{22:38} To jest přední a veliké přikázání.
{22:39} Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
{22:40} Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
{22:41} A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
{22:42} Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
{22:43} Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
{22:44} Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
{22:45} Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
{22:46} A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
{23:1} Tedy Ježíš mluvil zástupům a učedlníkům svým,
{23:2} Řka: Na stolici Mojžíšově posadili se zákoníci a farizeové.
{23:3} Protož všecko, což by koli rozkázali vám zachovávati, zachovávejte a čiňte, ale podle skutků jejich nečiňte; neboť praví, a nečiní.
{23:4} Svazujíť zajisté břemena těžká a nesnesitelná, a vzkládají na ramena lidská, ale prstem svým nechtí jimi ani pohnouti.
{23:5} A všeckyť ty své skutky činí, aby byli vidíni od lidí. Rozšiřují zajisté nápisy své a veliké dělají podolky pláštů svých,
{23:6} A milují přední místa na večeřích, a první stolice v školách,
{23:7} A pozdravování na trhu, a aby byli nazýváni od lidí: Mistři, mistři.
{23:8} Ale vy nebývejte nazýváni mistři; nebo jeden jest Mistr váš, totiž Kristus, vy pak všickni bratří jste.
{23:9} A otce nenazývejte sobě na zemi; nebo jeden jest Otec váš, kterýž jest v nebesích.
{23:10} Ani se nazývejte vůdcové; nebo jeden jest vůdce váš Kristus.
{23:11} Ale kdo z vás větší jest, budeť služebníkem vaším.
{23:12} Nebo kdož by se sám povyšoval, bude ponížen; a kdož by se ponížil, bude povýšen.
{23:13} Ale běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že zavíráte království nebeské před lidmi; nebo sami tam nevcházíte, ani těm, jenž by vjíti chtěli, vcházeti dopouštíte.
{23:14} Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že zžíráte domy vdovské, za příčinou dlouhého modlení; protož těžší soud ponesete.
{23:15} Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že obcházíte moře i zemi, abyste učinili jednoho novověrce, a když bude učiněn, učiníte jej syna zatracení, dvakrát více, nežli jste sami.
{23:16} Běda vám, vůdcové slepí, kteříž říkáte: Přisáhl-li by kdo skrze chrám, to nic není; ale kdo by přisáhl skrze zlato chrámové, povinenť jest přísaze dosti činiti.
{23:17} Blázni a slepci; nebo co jest většího, zlato-li, čili chrám, kterýž posvěcuje zlata?
{23:18} A přisáhl-li by kdo skrze oltář, nic není; ale kdo by přisáhl skrze ten dar, kterýž jest na něm, povinen jest.
{23:19} Blázni a slepci, i co jest většího, dar-li, čili oltář, kterýž posvěcuje daru?
{23:20} A protož kdokoli přisahá skrze oltář, přisahá skrze něj, i skrze to všecko, což na něm jest.
{23:21} A kdož přisahá skrze chrám, přisahá skrze něj, i skrze toho, kterýž přebývá v něm.
{23:22} A kdož přisahá skrze nebe, přisahá skrze trůn Boží, i skrze toho, kterýž na něm sedí.
{23:23} Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že dáváte desátky z máty a z kopru a z kmínu, a opouštíte to, což těžšího jest v Zákoně, totiž soud a milosrdenství a věrnost. Tyto věci měli jste činiti a oněch neopouštěti.
{23:24} Vůdcové slepí, kteříž cedíte komára, velblouda pak požíráte.
{23:25} Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že čistíte po vrchu konvice a mísy, a vnitř plno jest loupeže a nestředmosti.
{23:26} Farizee slepče, vyčisť prve to, což vnitř jest v konvi a v míse, aby i to, což jest zevnitř, bylo čisto.
{23:27} Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, nebo jste se připodobnili hrobům zbíleným, kteříž ač se zdadí zevnitř krásní, ale vnitř jsou plní kostí umrlčích i vší nečistoty.
{23:28} Tak i vy zevnitř zajisté zdáte se lidem spravedliví, ale vnitř plní jste pokrytství a nepravosti.
{23:29} Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, neboť vzděláváte hroby proroků a ozdobujete hroby spravedlivých,
{23:30} A říkáte: Kdybychom byli za dnů otců našich, nebyli bychom účastníci jejich ve krvi proroků.
{23:31} Protož osvědčujete sami proti sobě, že jste synové těch, kteříž proroky zmordovali.
{23:32} I vy také naplňte míru otců svých.
{23:33} Hadové, plémě ještěrčí, i jakž byste ušli odsudku do pekelného ohně?
{23:34} Protož aj, já posílám k vám proroky a moudré a učitele, a vy z těch některé zmordujete a ukřižujete, a některé z nich bičovati budete v školách vašich, a budete je honiti z města do města,
{23:35} Aby přišla na vás všeliká krev spravedlivá, vylitá na zemi, od krve Abele spravedlivého, až do krve Zachariáše syna Barachiášova, kteréhož jste zabili mezi chrámem a oltářem.
{23:36} Amen pravím vám: Přijdou tyto všecky věci na pokolení toto.
{23:37} Jeruzaléme, Jeruzaléme, mordéři proroků, a kterýž kamenuješ ty, jenž byli k tobě posíláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla, a nechtěli jste.
{23:38} Aj, zanecháváť se vám dům váš pustý.
{23:39} Neboť pravím vám, že mne již více nikoli neuzříte od této chvíle, až i díte: Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.
{24:1} A vyšed Ježíš, bral se z chrámu; i přistoupili učedlníci jeho, aby ukázali jemu stavení chrámové.
{24:2} Ježíš pak řekl jim: Vidíte-liž tyto všecky věci? Amen pravím vám: Nebude zůstaven tuto kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.
{24:3} A když se posadil na hoře Olivetské, přistoupili k němu učedlníci jeho soukromí, řkouce: Pověz nám, kdy to bude, a která znamení budou příchodu tvého a skonání světa?
{24:4} I odpověděv Ježíš, řekl jim: Vizte, aby vás žádný nesvedl.
{24:5} Nebo mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Jáť jsem Kristus, a svedouť mnohé.
{24:6} Budete slyšeti zajisté boje a pověsti bojů. Hleďtež, abyste se nekormoutili; nebo musí to všecko býti; ale ne ihned bude konec.
{24:7} Nebo povstane národ proti národu a království proti království, a budou morové a hladové a zemětřesení po místech.
{24:8} Ale tyto všecky věci jsou počátkové bolestí.
{24:9} A tehdy vy budete souženi, a budou vás mordovati, a budete v nenávisti u všech národů pro jméno mé.
{24:10} A tehdyť se zhorší mnozí a vespolek se budou zrazovati a nenáviděti.
{24:11} A mnozí falešní proroci povstanou, a svedou mnohé.
{24:12} A že rozmnožena bude nepravost, ustydneť láska mnohých.
{24:13} Ale kdož by setrval až do konce, tenť spasen bude.
{24:14} A budeť kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všem národům, a tehdážť přijde skonání.
{24:15} Protož když uzříte ohavnost zpuštění, předpověděnou od Daniele proroka, ana stojí na místě svatém, (kdo čte, rozuměj,)
{24:16} Tehdáž ti, kteříž by byli v Judstvu, nechť utekou k horám.
{24:17} A kdo na střeše, nesstupuj dolů, aby něco vzal z domu svého.
{24:18} A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucha svá.
{24:19} Běda pak těhotným a těm, kteréž kojí, v těch dnech.
{24:20} Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě anebo v svátek.
{24:21} Nebo bude tehdáž soužení veliké, jakéž nebylo od počátku světa až dosavad, aniž kdy potom bude.
{24:22} A byť nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by spasen nižádný člověk. Ale pro vyvolené ukráceni budou dnové ti.
{24:23} Tehdy řekl-li by vám kdo: Aj, tutoť jest Kristus, anebo tamto, nevěřte.
{24:24} Nebo povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a činiti budou divy veliké a zázraky, tak aby v blud uvedli, (by možné bylo,) také i vyvolené.
{24:25} Aj, předpověděl jsem vám.
{24:26} Protož řeknou-liť vám: Aj, na poušti jest, nevycházejte. Aj, v skrýších, nevěřte.
{24:27} Neb jakož blesk vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, takť bude i příchod Syna člověka.
{24:28} Neboť kdežkoli bude tělo, tuť se sletí i orlice.
{24:29} A hned po soužení, kteréž bude těch dnů, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého a hvězdy budou padati s nebe a moci nebeské budou se pohybovati.
{24:30} A tehdyť se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tuť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slavou velikou.
{24:31} Kterýž pošle anděly své s hlasem velikým trouby, a shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů, od končin nebes až do končin jejich.
{24:32} Od stromu pak fíkového naučte se podobenství: Když již ratolest jeho odmladne a listí se pučí, porozumíváte, že blízko jest léto.
{24:33} Takéž i vy, když uzřeli byste toto všecko, vězte, žeť blízko jest a ve dveřích království Boží.
{24:34} Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se tyto všecky věci stanou.
{24:35} Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.
{24:36} O tom pak dni a hodině té nižádný neví, ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj.
{24:37} Ale jakož bylo za dnů Noé, takť bude i příchod Syna člověka.
{24:38} Nebo jakož jsou za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se, až do toho dne, když Noé všel do korábu,
{24:39} A nezvěděli, až přišla potopa, a zachvátila všecky, takť bude i příští Syna člověka.
{24:40} Tehdyť dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán.
{24:41} Dvě budou ve mlýně při žernovu; jedna bude vzata, a druhá zanechána.
{24:42} Bdětež tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má.
{24:43} Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v které by bdění zloděj měl přijíti, bděl by zajisté, a nedalť by podkopati domu svého.
{24:44} Protož i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterouž se nenadějete, Syn člověka přijde.
{24:45} Kdoť tedy jest služebník věrný a opatrný, kteréhož ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v čas?
{24:46} Blahoslavený služebník ten, kteréhož, přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí.
{24:47} Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.
{24:48} Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém: Prodlévá pán můj přijíti,
{24:49} I počal by bíti spoluslužebníky, jísti a píti s opilci,
{24:50} Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, v kterouž neví.
{24:51} I oddělíť jej, a díl jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
{25:1} Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti Ženichovi.
{25:2} Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých.
{25:3} Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje.
{25:4} Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými.
{25:5} A když prodléval Ženich, zdřímaly se všecky a zesnuly.
{25:6} O půlnoci pak stal se křik: Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu.
{25:7} Tedy vstaly všecky panny ty, a ozdobily lampy své.
{25:8} Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje vašeho, nebo lampy naše hasnou.
{25:9} I odpověděly opatrné, řkouce: Bojíme se, že by se snad ani nám i vám nedostalo, jděte raději k prodavačům a kupte sobě.
{25:10} A když odešly kupovati, přišel Ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu, i zavříny jsou dveře.
{25:11} Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám.
{25:12} A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás.
{25:13} Bdětež tedy; neb nevíte dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.
{25:14} Neb tak se díti bude, jako když člověk jeden, jda na cestu, povolal služebníků svých a poručil jim statek svůj.
{25:15} I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podle možnosti jeho, i odšel hned.
{25:16} Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi, i vydělal jiných pět hřiven.
{25:17} Též i ten, kterýž vzal dvě, získal jiné dvě.
{25:18} Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého.
{25:19} Po mnohém pak času přišel pán služebníků těch, i činil počet s nimi.
{25:20} A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal jiných pěti hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi.
{25:21} I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.
{25:22} Přistoupiv pak ten, kterýž byl dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě jimi získal jsem.
{25:23} Řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.
{25:24} Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a sbíraje, kde jsi nerozsypal,
{25:25} I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest.
{25:26} A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a sbírám, kdež jsem nerozsypal,
{25:27} Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, vzal byl bych, což jest mého, s požitkem.
{25:28} Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.
{25:29} (Nebo každému majícímu bude dáno, a budeť hojně míti, od nemajícího pak i to, což má, budeť odjato.)
{25:30} A toho neužitečného služebníka uvrztež do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
{25:31} A když přijde Syn člověka v slávě své, a všickni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své,
{25:32} A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů.
{25:33} A postavíť ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici.
{25:34} Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.
{25:35} Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem býval, a přijali jste mne;
{25:36} Nah jsem byl, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.
{25:37} Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme tebe, žíznivého, a dávaliť jsme nápoj?
{25:38} Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme tebe, anebo nahého, a přioděli jsme tebe?
{25:39} Aneb kdy jsme tě viděli nemocného, aneb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?
{25:40} A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.
{25:41} Potom dí i těm, kteříž na levici budou: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho.
{25:42} Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti;
{25:43} Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři jsem byl, a nenavštívili jste mne.
{25:44} Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, aneb hostě, nebo nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě?
{25:45} Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, mně jste nečinili.
{25:46} I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.
{26:1} I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým:
{26:2} Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.
{26:3} Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš.
{26:4} A radili se, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.
{26:5} Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
{26:6} Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,
{26:7} Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.
{26:8} A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?
{26:9} Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.
{26:10} A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.
{26:11} Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
{26:12} Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila.
{26:13} Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její.
{26:14} Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,
{26:15} Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných.
{26:16} A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.
{26:17} Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?
{26:18} On pak řekl: Jděte tam k jednomu do města, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.
{26:19} I učinili učedlníci tak, jakož jim poručil Ježíš, a připravili beránka.
{26:20} A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.
{26:21} A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
{26:22} I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?
{26:23} On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí.
{26:24} Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.
{26:25} Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl.
{26:26} A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
{26:27} A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni.
{26:28} Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.
{26:29} Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého.
{26:30} A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
{26:31} Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.
{26:32} Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.
{26:33} Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.
{26:34} Dí mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
{26:35} Řekl jemu Petr: Bychť pak měl také s tebou umříti, nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.
{26:36} Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.
{26:37} A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.
{26:38} Tedy řekl jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou.
{26:39} A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš.
{26:40} I přišel k učedlníkům, a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?
{26:41} Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
{26:42} Opět po druhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.
{26:43} I přišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy.
{26:44} A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje.
{26:45} Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
{26:46} Vstaňtež, pojďme. Aj, přiblížil se ten, jenž mne zrazuje.
{26:47} A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a starších lidu.
{26:48} Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhožťkoli políbím, ten jest; držtež jej.
{26:49} A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.
{26:50} I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho.
{26:51} A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho.
{26:52} Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.
{26:53} Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů?
{26:54} Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svědčí, že tak musí býti?
{26:55} V tu hodinu řekl Ježíš k zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne.
{26:56} Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.
{26:57} A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi, kdežto zákoníci a starší byli se sešli.
{26:58} Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl všeho toho konec.
{26:59} Přední pak kněží a starší a všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,
{26:60} I nenalezli. A ačkoli mnozí falešní svědkové přistupovali, však nenalézali. Naposledy pak přišli dva falešní svědkové,
{26:61} A řekli: Tento jest pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech zase jej ustavěti.
{26:62} A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobě svědčí?
{26:63} Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl k němu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?
{26:64} Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských.
{26:65} Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.
{26:66} Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.
{26:67} Tedy plili na tvář jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,
{26:68} Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?
{26:69} Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.
{26:70} On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.
{26:71} A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná děvečka. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.
{26:72} A on opět zapřel s přísahou, řka: Neznám toho člověka.
{26:73} A po malé chvíli přistoupili blíže, kteříž tu stáli, i řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, neb i řeč tvá známa tebe činí.
{26:74} Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval.
{26:75} I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.
{27:1} A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali.
{27:2} I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu.
{27:3} Tedy vida Jidáš, zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím a starším,
{27:4} Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz.
{27:5} A on povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se.
{27:6} A přední kněží vzavše peníze, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest.
{27:7} A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků.
{27:8} Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne.
{27:9} A tehdy naplnilo se povědění skrze Jeremiáše proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských,
{27:10} A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán.
{27:11} Ježíš pak stál před vladařem. A otázal se ho vladař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Řekl jemu Ježíš: Ty pravíš.
{27:12} A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl.
{27:13} Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí?
{27:14} Ale on neodpověděl jemu k žádnému slovu, takže se vladař tomu velmi divil.
{27:15} Měl pak obyčej vladař v svátek propustiti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli.
{27:16} I měli v ten čas vězně jednoho znamenitého, kterýž sloul Barabbáš.
{27:17} Protož když se lidé sešli, řekl: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabbáše-li, čili Ježíše, jenž slove Kristus?
{27:18} Neboť věděl, že jej z závisti vydali.
{27:19} A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.
{27:20} Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili.
{27:21} I odpověděv vladař, řekl jim: Kterého chcete ze dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabbáše.
{27:22} Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, jenž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď.
{27:23} Vladař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali, řkouce: Ukřižován buď.
{27:24} A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem já od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte.
{27:25} A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše syny.
{27:26} Tedy propustil jim Barabbáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován.
{27:27} Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do radného domu, shromáždili k němu všecku svou rotu.
{27:28} A svlékše jej, přiodíli ho pláštěm brunátným.
{27:29} A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský.
{27:30} A plijíce na něho, brali třtinu a bili jej v hlavu.
{27:31} A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován.
{27:32} A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho.
{27:33} I přišedše na místo, kteréž slove Golgata, to jest popravné místo,
{27:34} Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv ho, nechtěl píti.
{27:35} Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, aby se naplnilo povědění proroka, řkoucího: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los.
{27:36} A sedíce, ostříhali ho tu.
{27:37} I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský.
{27:38} I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici.
{27:39} Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali mu se, ukřivujíce hlav svých,
{27:40} A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám Boží a ve třech dnech jej zase vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sestupiž s kříže.
{27:41} Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákoníky a staršími, pravili:
{27:42} Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Židovský, nechať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu.
{27:43} Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.
{27:44} Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu.
{27:45} Od šesté pak hodiny tma se stala po vší té zemi až do hodiny deváté.
{27:46} A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?
{27:47} A někteří z těch, jenž tu stáli, slyšíce, pravili, že Eliáše volá tento.
{27:48} A hned jeden z nich běžev, vzal houbu, naplnil ji octem a vloživ na tresť, dával jemu píti.
{27:49} Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil.
{27:50} Ježíš pak opět volaje hlasem velikým, vypustil duši.
{27:51} A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla a skálé se pukalo,
{27:52} A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala jsou.
{27:53} A vyšedše z hrobů, po vzkříšení jeho přišli do svatého města a ukázali se mnohým.
{27:54} Tedy centurio a ti, kteříž s ním byli, ostříhajíce Ježíše, vidouce zemětřesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento.
{27:55} Byly také tu ženy mnohé, zdaleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu,
{27:56} Mezi nimiž byla Maria Magdaléna a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových.
{27:57} A když byl večer, přišel jeden člověk bohatý od Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův.
{27:58} Ten přistoupil ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo.
{27:59} A vzav tělo Ježíšovo Jozef, obvinul je v plátno čisté,
{27:60} A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel.
{27:61} A byla tu Maria Magdaléna a druhá Maria, sedíce naproti hrobu.
{27:62} Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi,
{27:63} Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu.
{27:64} Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první.
{27:65} Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte.
{27:66} A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen.
{28:1} Na skonání pak soboty, když již svitalo na první den toho téhodne, přišla Maria Magdaléna a druhá Maria, aby pohleděly na hrob.
{28:2} A aj, zemětřesení stalo se veliké. Nebo anděl Páně sstoupiv s nebe a přistoupiv, odvalil kámen ode dveří hrobových, a posadil se na něm.
{28:3} A byl obličej jeho jako blesk, a roucho jeho bílé jako sníh.
{28:4} A pro strach jeho zděsili se strážní a učiněni jsou jako mrtví.
{28:5} I odpověděv anděl, řekl ženám: Nebojte se vy, neboť vím, že Ježíše ukřižovaného hledáte.
{28:6} Neníť ho tuto; nebo vstalť jest, jakož předpověděl. Pojďte, a vizte místo, kdež ležel Pán.
{28:7} A rychle jdouce, povězte učedlníkům jeho, že vstal z mrtvých. A aj, předchází vás do Galilee, tam jej uzříte. Aj, pověděl jsem vám.
{28:8} I vyšedše rychle z hrobu s bázní a s radostí velikou, běžely, aby učedlníkům jeho zvěstovaly.
{28:9} Když pak šly zvěstovati učedlníkům jeho, aj, Ježíš potkal se s nimi, řka: Zdrávy buďte. A ony přistoupivše, chopily se noh jeho, a klaněly se jemu.
{28:10} Tedy dí jim Ježíš: Nebojtež se. Jděte, zvěstujte bratřím mým, ať jdou do Galilee, a tamť mne uzří.
{28:11} Když pak ony odešly, aj, někteří z stráže přišedše do města, oznámili předním kněžím všecko, co se stalo.
{28:12} Kteřížto shromáždivše se s staršími a uradivše se, mnoho peněz dali žoldnéřům,
{28:13} Řkouce: Pravte, že učedlníci jeho nočně přišedše, ukradli jej, když jsme my spali.
{28:14} A uslyší-liť o tom hejtman, myť ho spokojíme a vás bezpečny učiníme.
{28:15} A oni vzavše peníze, učinili, jakž naučeni byli. I rozhlášeno jest slovo to u Židů až do dnešního dne.
{28:16} Jedenácte pak učedlníků šli do Galilee na horu, kdežto jim byl uložil Ježíš.
{28:17} A uzřevše ho, klaněli se jemu. Ale někteří pochybovali.
{28:18} A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi.
{28:19} Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého,
{28:20} Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.