{1:1} Počátek evangelium Ježíše Krista, Syna Božího;
{1:2} Jakož psáno jest v Prorocích: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.
{1:3} Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.
{1:4} Křtil Jan na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů.
{1:5} I vycházeli k němu ze vší krajiny Židovské i Jeruzalémští, a křtili se od něho všickni v Jordáně řece, vyznávajíce hříchy své.
{1:6} Byl pak Jan odín srstmi velbloudovými, a pás kožený na bedrách jeho, a jídal kobylky a med lesní.
{1:7} A kázal, řka: Za mnou jde silnější mne, kteréhožto nejsem hoden, sehna se, rozvázati řeménka u obuvi jeho.
{1:8} Já zajisté křtil jsem vás vodou, ale onť vás křtíti bude Duchem svatým.
{1:9} I stalo se v těch dnech, přišel Ježíš z Nazarétu Galilejského, a pokřtěn jest v Jordáně od Jana.
{1:10} A hned vystoupě z vody, uzřel nebesa otevřená a Ducha jakožto holubici, sstupujícího na něj.
{1:11} A hlas stal se s nebe: Ty jsi ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.
{1:12} A ihned ho Duch vypudil na poušť.
{1:13} I byl tam na poušti čtyřidceti dnů, a pokoušín byl od satana; a byl s zvěří, a andělé přisluhovali jemu.
{1:14} Když pak byl vsazen Jan do žaláře, přišel Ježíš do Galilee, zvěstuje evangelium království Božího,
{1:15} Pravě: Že se naplnil čas, a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání, a věřte evangelium.
{1:16} A chodě podle moře Galilejského, uzřel Šimona a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síti do moře, nebo rybáři byli.
{1:17} I řekl jim Ježíš: Pojďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.
{1:18} A oni hned opustivše síti své, šli za ním.
{1:19} A pošed odtud maličko, uzřel Jakuba Zebedeova, a Jana bratra jeho, kteříž také byli na lodí tvrdíce síti své;
{1:20} A hned povolal jich. A oni opustivše otce svého Zebedea na lodí s pacholky, šli za ním.
{1:21} I vešli do Kafarnaum. A hned v sobotu šel Ježíš do školy, a učil.
{1:22} I divili se náramně učení jeho; nebo učil je, jako moc maje, a ne jako zákoníci.
{1:23} I byl v škole jejich člověk, posedlý duchem nečistým. I zvolal,
{1:24} Řka: Ale což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás; znám tě, kdo jsi, a vím, že jsi ten svatý Boží.
{1:25} I přimluvil mu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi z něho.
{1:26} I polomcovav jím duch nečistý a křiče hlasem velikým, vyšel z něho.
{1:27} I lekli se všickni, takže se tázali mezi sebou, řkouce: I co jest toto? Jakéž jest toto nové učení, že tento mocně duchům nečistým rozkazuje, a poslouchají ho?
{1:28} I roznesla se pověst o něm hned po vší krajině Galilejské.
{1:29} A hned vyšedše ze školy, přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a s Janem.
{1:30} Šimonova pak svegruše ležela, majíc zimnici. A hned jemu pověděli o ní.
{1:31} A přistoupiv, pozdvihl jí, ujav ji za ruku její, a hned přestala jí zimnice. I posluhovala jim.
{1:32} Večer pak již při západu slunce, nosili k němu všecky nemocné i ďábelníky.
{1:33} A bylo se všecko město sběhlo ke dveřům.
{1:34} I uzdravoval mnohé ztrápené rozličnými neduhy, a ďábelství mnohá vymítal, a nedopustil mluviti ďáblům; nebo znali ho.
{1:35} A přede dnem velmi ráno vstav Ježíš, vyšel, a šel na pusté místo, a tam se modlil.
{1:36} I šel za ním Šimon i ti, kteříž s ním byli.
{1:37} A když jej nalezli, řekli jemu: Všickni tě hledají.
{1:38} I dí jim: Pojďmež do okolních městeček, abych i tam kázal. Nebo na to jsem přišel.
{1:39} I kázal v školách jejich ve vší Galileji, a ďábelství vymítal.
{1:40} Tedy přišel k němu malomocný, prose ho, a klekna před ním, řekl jemu: Pane, chceš-li, můžeš mne očistiti.
{1:41} Ježíš pak slitovav se, vztáhl ruku, dotekl se ho a řekl jemu: Chci, buď čist.
{1:42} A když to řekl, hned odstoupilo od něho malomocenství, a očištěn jest.
{1:43} I pohroziv mu, hned ho odbyl,
{1:44} A řekl mu: Viziž, abys nižádnému nic nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své to, což přikázal Mojžíš, na svědectví jim.
{1:45} On pak vyšed, počal vypravovati mnoho a ohlašovati tu věc, takže již nemohl Ježíš do města zjevně vjíti, ale vně na místech pustých byl. I scházeli se k němu odevšad.
{2:1} A opět všel do Kafarnaum po několika dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl.
{2:2} A hned sešlo se jich množství, takže již nemohli ani ke dveřům. I mluvil jim slovo.
{2:3} Tedy přijdou k němu někteří, nesouce šlakem poraženého, kterýžto ode čtyř nesen byl.
{2:4} A když k němu nemohli pro zástupy, loupali střechu, kdež byl Ježíš, a probořivše půdu, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený.
{2:5} A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji.
{2:6} A byli tu někteří z zákoníků, sedíce a myslíce v srdcích svých:
{2:7} Co tento tak mluví rouhavě? Kdo můž odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?
{2:8} To hned poznav Ježíš duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých?
{2:9} Co jest snáze říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň a vezmi lože své a choď?
{2:10} Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému:
{2:11} Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého.
{2:12} I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, takže se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli.
{2:13} I vyšel opět k moři, a všecken zástup přicházel k němu, i učil je.
{2:14} A pomíjeje Ježíš, uzřel Léví syna Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Pojď za mnou. A on vstav, šel za ním.
{2:15} I stalo se, když seděl za stolem v domu jeho, že i publikáni mnozí a hříšníci seděli spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho; neb mnoho jich bylo, a šlo za ním.
{2:16} Zákoníci pak a farizeové vidouce, že jedl s publikány a s hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Což jest toho, že s publikány a hříšníky jí a pije Mistr váš?
{2:17} To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.
{2:18} Učedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I přišli a řekli jemu: Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji učedlníci se nepostí?
{2:19} I řekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové Ženichovi postiti se, když jest s nimi Ženich? Dokavadž mají s sebou Ženicha, nemohouť se postiti.
{2:20} Ale přijdouť dnové, když od nich odjat bude Ženich, a tehdáž se budou postiti v těch dnech.
{2:21} Ano nižádný záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého ještě něco, i bývá větší díra.
{2:22} A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpučí nové víno nádoby, a tak víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových.
{2:23} I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i počali učedlníci jeho jdouce vymínati klasy.
{2:24} Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť činí učedlníci tvoji, čehož nesluší činiti v sobotu.
{2:25} I řekl jim: Nikdy-liž jste nečtli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?
{2:26} Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze, a jedl chleby posvátné, (jichžto neslušelo jísti než samým kněžím,) a dal i těm, kteříž s ním byli?
{2:27} I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu.
{2:28} Protož Syn člověka jest pánem také i soboty.
{3:1} I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.
{3:2} I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.
{3:3} I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Vstaň a pojď sem do prostředku.
{3:4} I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Ale oni mlčeli.
{3:5} A pohleděv na ně vůkol hněvivě, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ruka jeho zdravá, jako i druhá.
{3:6} A vyšedše farizeové, hned s herodiány radu učinili proti Ježíšovi, kterak by ho zahubili.
{3:7} Ježíš pak s učedlníky svými poodšel k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva,
{3:8} I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu.
{3:9} I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli, pro zástup, aby ho tak netiskli.
{3:10} Nebo mnohé uzdravoval, takže naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli jaké neduhy.
{3:11} A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi Syn Boží.
{3:12} A on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali.
{3:13} I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.
{3:14} I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, aby je poslal kázati,
{3:15} A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:
{3:16} A nejprve Šimona, jemuž dal jméno Petr,
{3:17} A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,)
{3:18} A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananejského,
{3:19} A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.
{3:20} A vtom opět sšel se zástup, takže nemohli ani chleba pojísti.
{3:21} A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul.
{3:22} Zákoníci pak, kteříž byli přišli od Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.
{3:23} A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?
{3:24} A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to.
{3:25} A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.
{3:26} Tak jestliže jest povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře.
{3:27} Nižádný nemůže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prve silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.
{3:28} Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,
{3:29} Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení.
{3:30} Nebo pravili: Že ducha nečistého má.
{3:31} Tedy přišla matka jeho a bratří, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.
{3:32} A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.
{3:33} Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?
{3:34} A obezřev učedlníky vůkol sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.
{3:35} Nebo kdož by koli činil vůli Boží, tenť jest bratr můj, i sestra, i matka má.
{4:1} A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.
{4:2} I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
{4:3} Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
{4:4} I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.
{4:5} A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.
{4:6} A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.
{4:7} A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
{4:8} Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
{4:9} I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
{4:10} A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
{4:11} I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,
{4:12} Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
{4:13} I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?
{4:14} Rozsevač, ten slovo rozsívá.
{4:15} Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
{4:16} A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
{4:17} Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.
{4:18} A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,
{4:19} Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.
{4:20} Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
{4:21} Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
{4:22} Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.
{4:23} Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
{4:24} I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
{4:25} Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
{4:26} I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.
{4:27} A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
{4:28} Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
{4:29} A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.
{4:30} I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?
{4:31} Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
{4:32} Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
{4:33} A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
{4:34} A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.
{4:35} I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.
{4:36} A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
{4:37} Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.
{4:38} A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?
{4:39} I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
{4:40} I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?
{4:41} I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
{5:1} Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
{5:2} A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
{5:3} Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,
{5:4} Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.
{5:5} A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
{5:6} Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
{5:7} A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
{5:8} (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
{5:9} I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
{5:10} I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
{5:11} Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
{5:12} I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
{5:13} I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.
{5:14} Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.
{5:15} I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.
{5:16} A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.
{5:17} Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
{5:18} A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.
{5:19} Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.
{5:20} I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
{5:21} A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.
{5:22} A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,
{5:23} A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
{5:24} I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.
{5:25} (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
{5:26} A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
{5:27} Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
{5:28} Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
{5:29} A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
{5:30} A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
{5:31} I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
{5:32} I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.
{5:33} Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
{5:34} On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
{5:35} A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
{5:36} Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
{5:37} I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
{5:38} I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
{5:39} I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.
{5:40} I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
{5:41} A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.
{5:42} A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
{5:43} A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.
{6:1} I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.
{6:2} A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?
{6:3} Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm.
{6:4} I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém.
{6:5} I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.
{6:6} I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.
{6:7} A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.
{6:8} A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz,
{6:9} Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.
{6:10} A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.
{6:11} A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu.
{6:12} Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili.
{6:13} A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.
{6:14} A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho.
{6:15} Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků.
{6:16} To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal.
{6:17} Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
{6:18} Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.
{6:19} Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
{6:20} Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
{6:21} A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
{6:22} A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
{6:23} I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.
{6:24} Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
{6:25} A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.
{6:26} Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.
{6:27} I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu.
{6:28} A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své.
{6:29} To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.
{6:30} Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.
{6:31} I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.
{6:32} I plavili se až na pusté místo soukromí.
{6:33} A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.
{6:34} Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.
{6:35} A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,
{6:36} Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.
{6:37} On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?
{6:38} I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.
{6:39} I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.
{6:40} I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.
{6:41} A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.
{6:42} I jedli všickni, a nasyceni jsou.
{6:43} Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.
{6:44} A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.
{6:45} A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.
{6:46} A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.
{6:47} A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.
{6:48} A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.
{6:49} Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.
{6:50} (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
{6:51} I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.
{6:52} Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.
{6:53} A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.
{6:54} A když vyšli z lodí, hned jej poznali.
{6:55} A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.
{6:56} A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.
{7:1} I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
{7:2} A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.
{7:3} Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
{7:4} A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
{7:5} Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
{7:6} On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
{7:7} Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.
{7:8} Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.
{7:9} I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
{7:10} Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.
{7:11} Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,
{7:12} A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,
{7:13} Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
{7:14} I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
{7:15} Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.
{7:16} Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
{7:17} A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
{7:18} I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?
{7:19} Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
{7:20} Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.
{7:21} Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
{7:22} Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
{7:23} Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.
{7:24} A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.
{7:25} Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
{7:26} (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
{7:27} Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
{7:28} A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
{7:29} I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
{7:30} I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
{7:31} Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
{7:32} I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
{7:33} A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
{7:34} A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.
{7:35} A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
{7:36} I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.
{7:37} A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
{8:1} V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:
{8:2} Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.
{8:3} A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.
{8:4} Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?
{8:5} I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.
{8:6} I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.
{8:7} A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.
{8:8} I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.
{8:9} Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.
{8:10} Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.
{8:11} I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.
{8:12} A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.
{8:13} A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.
{8:14} I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.
{8:15} Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.
{8:16} I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.
{8:17} A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?
{8:18} Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,
{8:19} Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.
{8:20} A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.
{8:21} I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?
{8:22} I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.
{8:23} I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.
{8:24} A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.
{8:25} Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.
{8:26} I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.
{8:27} Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?
{8:28} Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.
{8:29} Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.
{8:30} I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili.
{8:31} I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.
{8:32} Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.
{8:33} Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.
{8:34} A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.
{8:35} Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.
{8:36} Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?
{8:37} Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?
{8:38} Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.
{9:1} I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci.
{9:2} A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi.
{9:3} A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže.
{9:4} I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.
{9:5} A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.
{9:6} Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni.
{9:7} I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.
{9:8} A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou.
{9:9} A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane.
{9:10} I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti?
{9:11} I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve?
{9:12} On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti.
{9:13} Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm.
{9:14} Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi.
{9:15} A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho.
{9:16} I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu?
{9:17} A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého.
{9:18} Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli.
{9:19} A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně.
{9:20} I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil.
{9:21} I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství.
{9:22} A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.
{9:23} A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.
{9:24} A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.
{9:25} Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho.
{9:26} Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel.
{9:27} Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal.
{9:28} A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci?
{9:29} I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem.
{9:30} A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtěl, aby kdo o tom věděl.
{9:31} Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane.
{9:32} Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a ostýchali se ho otázati.
{9:33} I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali?
{9:34} A oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší.
{9:35} A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť všech nejposlednější a všech služebník.
{9:36} A vzav pacholátko, postavil je uprostřed nich, a vzav je na lokty své, řekl jim:
{9:37} Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal.
{9:38} I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme tam jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí.
{9:39} Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Nebť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, ať by mohl snadně zle mluviti o mně.
{9:40} Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.
{9:41} Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své.
{9:42} A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře.
{9:43} A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, raději nežli obě ruce majícímu jíti do pekla, v oheň neuhasitelný,
{9:44} Kdež červ jejich neumírá a oheň nehasne.
{9:45} A pakli noha tvá horšila by tě, utniž ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v oheň neuhasitelný,
{9:46} Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.
{9:47} Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného,
{9:48} Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.
{9:49} Nebo každý člověk ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena.
{9:50} Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě sami, a pokoj mějte mezi sebou.
{10:1} A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.
{10:2} Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.
{10:3} On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?
{10:4} Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti.
{10:5} I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání.
{10:6} Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.
{10:7} Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.
{10:8} I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.
{10:9} Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
{10:10} A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.
{10:11} I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.
{10:12} A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.
{10:13} Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.
{10:14} To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.
{10:15} Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.
{10:16} A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.
{10:17} Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?
{10:18} I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
{10:19} Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.
{10:20} A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.
{10:21} Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj.
{10:22} On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.
{10:23} A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.
{10:24} Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.
{10:25} Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
{10:26} Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?
{10:27} A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.
{10:28} I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou.
{10:29} Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,
{10:30} Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.
{10:31} Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.
{10:32} Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,
{10:33} Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.
{10:34} Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
{10:35} Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.
{10:36} On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?
{10:37} I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.
{10:38} Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?
{10:39} A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,
{10:40} Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž připraveno jest.
{10:41} A uslyšavše to jiných deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.
{10:42} Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.
{10:43} Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.
{10:44} A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.
{10:45} Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.
{10:46} Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře.
{10:47} A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
{10:48} I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
{10:49} Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.
{10:50} On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.
{10:51} I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím.
{10:52} Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.
{11:1} A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých,
{11:2} A řekl jim: Jděte do hrádku, kterýž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž ještě nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte ke mně.
{11:3} A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je propustí sem.
{11:4} I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je.
{11:5} Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko?
{11:6} Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich.
{11:7} Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně.
{11:8} Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu.
{11:9} A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Spas nás. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.
{11:10} Požehnané, kteréž jest přišlo ve jménu Páně, království otce našeho Davida! Spas nás na výsostech.
{11:11} I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti.
{11:12} A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl.
{11:13} A uzřev zdaleka fík, an má listí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě listí; nebo nebyl čas fíků.
{11:14} Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho.
{11:15} I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, jenž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel.
{11:16} A nedopustil, aby kdo jakou nádobu nesl skrze chrám.
{11:17} I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů.
{11:18} Slyšeli pak to zákoníci i přední kněží, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, protože všecken zástup divil se učení jeho.
{11:19} A když byl večer, vyšel Ježíš z města.
{11:20} A učedlníci ráno jdouce, uzřeli fík, an usechl hned z kořene.
{11:21} Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl.
{11:22} I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží.
{11:23} Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, budeť jemu tak, což by koli řekl.
{11:24} Protož pravím vám: Začež byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám.
{11:25} A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše.
{11:26} Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich.
{11:27} I přišli zase do Jeruzaléma. A když on chodil v chrámě, přistoupili k němu přední kněží a zákoníci a starší.
{11:28} I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo jest tobě dal tu moc, abys tyto věci činil?
{11:29} Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím.
{11:30} Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi.
{11:31} I rozvažovali to sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
{11:32} Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že jest právě byl prorok.
{11:33} I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím.
{12:1} Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil jeden člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a najal ji vinařům, i odšel na cestu.
{12:2} A v čas užitků poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice.
{12:3} Oni pak javše jej, zmrskali ho a odeslali prázdného.
{12:4} I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu a odeslali zohaveného.
{12:5} I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali a jiné zmordovali.
{12:6} Ještě pak maje jediného syna nejmilejšího, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ostýchati se budou syna mého.
{12:7} Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a budeť naše dědictví.
{12:8} Tedy javše jej, zabili ho a vyvrhli ven z vinice.
{12:9} Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným.
{12:10} Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli dělníci, ten učiněn jest hlavou úhlovou.
{12:11} Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.
{12:12} I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč.
{12:13} Potom poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby jej polapili v řeči.
{12:14} Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme?
{12:15} On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím.
{12:16} A oni podali mu. Tedy řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův.
{12:17} I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu.
{12:18} Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce:
{12:19} Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil po sobě manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho a vzbudil símě bratru svému.
{12:20} I bylo sedm bratrů. A první pojav ženu, umřel, neostaviv semene.
{12:21} A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž.
{12:22} A tak ji pojalo všech sedm, a nezůstavili po sobě semene. Nejposléze pak po všech umřela i žena.
{12:23} Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Neb jich sedm mělo ji za manželku.
{12:24} A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte Písem ani moci Boží?
{12:25} Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští.
{12:26} O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knihách Mojžíšových, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův?
{12:27} Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte.
{12:28} Tedy přistoupil k němu jeden z zákoníků, slyšev je hádající se, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho, které by bylo přikázání první ze všech.
{12:29} A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázání jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest.
{12:30} Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázání.
{12:31} Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázání jiného nad tato není.
{12:32} I řekl jemu ten zákoník: Mistře, dobře jsi vpravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho;
{12:33} A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého, toť jest větší nade všecky zápalné i vítězné oběti.
{12:34} A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více neodvážil se ho o nic tázati.
{12:35} I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákoníci, že Kristus jest syn Davidův?
{12:36} Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé podnože noh tvých.
{12:37} Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal.
{12:38} I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákoníků, kteříž rádi v krásném rouše chodí, a chtějí pozdravováni býti na trhu,
{12:39} A na předních stolicích seděti v školách, a přední místa míti na večeřech,
{12:40} Kteřížto zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší.
{12:41} A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho.
{12:42} A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, jenž jest čtvrtá částka peníze tehdejšího.
{12:43} I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice.
{12:44} Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.
{13:1} A když vycházel z chrámu, dí jemu jeden z učedlníků jeho: Mistře, pohleď, kteraké kamení a jaké jest toto stavení!
{13:2} Tedy Ježíš odpovídaje, řekl jemu: Vidíš toto tak veliké stavení? Nebudeť ostaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.
{13:3} A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu, otázali se jeho obzvláštně Petr, Jakub a Jan a Ondřej, řkouce:
{13:4} Pověz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti?
{13:5} Ježíš pak odpovídaje jim, počal praviti: Vizte, aby vás někdo nesvedl.
{13:6} Neboť mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem Kristus, a mnohéť svedou.
{13:7} Když pak uslyšíte boje a pověst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne ihned konec.
{13:8} Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království, a bude zemětřesení po místech, a hladové i bouřky.
{13:9} A toť budou počátkové bolesti. Vy pak šetřte se. Nebo vydávati vás budou na sněmy a do shromáždění; budete biti, a před vladaři a králi stanete pro mne, na svědectví jim.
{13:10} Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium.
{13:11} Když pak vás povedou vyzrazujíce, nestarejte se, co byste mluvili, aniž o to pečlivě přemyšlujte, ale což vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte; nebo nejste vy, jenž mluvíte, ale Duch svatý.
{13:12} Vydáť pak bratr bratra na smrt a otec syna, a povstanou děti proti rodičům, a budou je mordovati.
{13:13} A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé. Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude.
{13:14} Když pak uzříte ohavnost zpuštění, o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi neměla, (kdo čte, rozuměj,) tehdáž ti, kdož jsou v Židovstvu, ať utekou na hory.
{13:15} A kdož na střeše jest, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého.
{13:16} A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucho své.
{13:17} Běda pak těhotným a těm, kteréž krmí v těch dnech.
{13:18} Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě.
{13:19} Neboť budou ti dnové plní takového soužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, kteréž Bůh stvořil, až dosavad, aniž potom bude.
{13:20} A byť neukrátil Pán těch dnů, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil těch dnů.
{13:21} A tehdáž řekl-li by vám kdo: Aj teď jest Kristus, aneb, aj tamto, nevěřte.
{13:22} Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a budou činiti divy a zázraky k svedení, by možné bylo, také i vyvolených.
{13:23} Vy pak šetřte se. Aj, předpověděl jsem vám všecko.
{13:24} V těch pak dnech, po soužení tom, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého.
{13:25} A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se.
{13:26} A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slavou.
{13:27} I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe.
{13:28} Od fíku pak učte se podobenství: Když již ratolest jeho odmladne a vypučí se listí, znáte, že blízko jest léto.
{13:29} Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích království Boží.
{13:30} Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou.
{13:31} Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.
{13:32} Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, jenž jsou v nebesích, ani Syn, jediné sám Otec.
{13:33} Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas.
{13:34} Syn člověka zajisté jest jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vladařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl.
{13:35} Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno;
{13:36} Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte.
{13:37} A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte.
{14:1} Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.
{14:2} Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
{14:3} A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho.
{14:4} I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se?
{14:5} Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni.
{14:6} Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou.
{14:7} Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždy míti budete.
{14:8} Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu.
{14:9} Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.
{14:10} Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil.
{14:11} Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.
{14:12} Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka?
{14:13} I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním.
{14:14} A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými?
{14:15} A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte.
{14:16} I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka.
{14:17} Když pak byl večer, přišel se dvanácti.
{14:18} A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.
{14:19} A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?
{14:20} On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse.
{14:21} Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.
{14:22} A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
{14:23} A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.
{14:24} I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá.
{14:25} Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.
{14:26} A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
{14:27} Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce.
{14:28} Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.
{14:29} Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.
{14:30} Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.
{14:31} On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili.
{14:32} I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím.
{14:33} A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.
{14:34} I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.
{14:35} A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.
{14:36} I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty.
{14:37} I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?
{14:38} Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
{14:39} A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě.
{14:40} A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli.
{14:41} I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
{14:42} Vstaňte, pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.
{14:43} A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších.
{14:44} Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně.
{14:45} A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho.
{14:46} Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej.
{14:47} Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho.
{14:48} I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?
{14:49} Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila písma.
{14:50} Tedy učedlníci opustivše jej, všickni utekli.
{14:51} Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.
{14:52} On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.
{14:53} I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci.
{14:54} Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně.
{14:55} Ale nejvyšší kněz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli.
{14:56} Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná.
{14:57} Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce:
{14:58} My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.
{14:59} Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné.
{14:60} Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí?
{14:61} Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?
{14:62} A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými.
{14:63} Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?
{14:64} Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti.
{14:65} I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili.
{14:66} A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze.
{14:67} A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.
{14:68} Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval.
{14:69} Tedy děvečka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest.
{14:70} A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest.
{14:71} On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte.
{14:72} A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.
{15:1} A hned ráno uradivše se přední kněží s staršími a s zákoníky i se vším shromážděním, svázavše Ježíše, vedli jej a dali Pilátovi.
{15:2} I otázal se ho Pilát: Ty-liž jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.
{15:3} I žalovali na něj přední kněží mnoho. On pak nic neodpovídal.
{15:4} Tedy Pilát otázal se ho opět, řka: Nic neodpovídáš? Hle, jak mnoho proti tobě svědčí.
{15:5} Ale Ježíš předce nic neodpověděl, takže se podivil Pilát.
{15:6} Ve svátek pak propouštíval jim jednoho z vězňů, za kteréhož by prosili.
{15:7} I byl jeden, kterýž sloul Barabbáš, jenž s svárlivými byl v vězení, kteříž v svadě vraždu byli spáchali.
{15:8} A zvolav zástup, počal prositi, aby učinil, jakož jim vždycky činíval.
{15:9} Pilát pak odpověděl jim, řka: Chcete-li, propustím vám krále Židovského?
{15:10} (Nebo věděl, že jsou jej z závisti vydali přední kněží.)
{15:11} Ale přední kněží ponukli zástupu, aby jim raději propustil Barabbáše.
{15:12} A Pilát odpověděv, řekl jim zase: Což pak chcete, ať učiním tomu, kteréhož králem Židovským nazýváte?
{15:13} A oni opět zvolali: Ukřižuj ho.
{15:14} A Pilát pravil jim: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali: Ukřižuj ho.
{15:15} Tedy Pilát, chtě lidu dosti učiniti, pustil jim Barabbáše, a dal jim Ježíše ubičovaného, aby byl ukřižován.
{15:16} Žoldnéři pak uvedli jej vnitř do síně, do radného domu, a svolali všecku sběř.
{15:17} I oblékli jej v šarlat, a korunu spletše z trní, vložili naň.
{15:18} I počali ho pozdravovati, řkouce: Zdráv buď, králi Židovský.
{15:19} A bili hlavu jeho třtinou, a plvali na něj, a sklánějíce kolena, klaněli se jemu.
{15:20} A když se jemu naposmívali, svlékli s něho šarlat, a oblékli jej v roucho jeho vlastní. I vedli jej, aby ho ukřižovali.
{15:21} I přinutili nějakého Šimona Cyrenenského, pomíjejícího je, (kterýž šel z pole, otce Alexandrova a Rufova,) aby vzal kříž jeho.
{15:22} I vedli jej až na místo Golgota, to jest, (vyložil-li by,) popravné místo.
{15:23} I dávali mu píti víno s mirrou, ale on nepřijal ho.
{15:24} A ukřižovavše jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, kdo by co vzíti měl.
{15:25} A byla hodina třetí, když ho ukřižovali.
{15:26} A byl nápis viny jeho napsán těmi slovy: Král Židovský.
{15:27} Ukřižovali také s ním dva lotry: jednoho na pravici a druhého na levici jeho.
{15:28} I naplněno jest písmo, řkoucí: A s nepravými počten jest.
{15:29} A kteříž tudy chodili mimo něj, rouhali se jemu, potřásajíce hlavami svými, a říkajíce: Hahá, kterýž rušíš chrám Boží, a ve třech dnech jej zase vzděláváš,
{15:30} Spomoz sobě samému, a sstup s kříže.
{15:31} Též i přední kněží posmívajíce se, jeden k druhému s zákoníky pravili: Jinýmť jest pomáhal, sám sobě pomoci nemůže.
{15:32} Kristus král Izraelský, nechažť nyní sstoupí s kříže, ať uzříme a uvěříme. A i ti, kteříž s ním ukřižováni byli, útržku mu činili.
{15:33} A když byla hodina šestá, stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
{15:34} A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Elói, Elói, lama zabachtani? jenž se vykládá: Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil?
{15:35} A někteří z okolo stojících, slyševše to, pravili: Hle, Eliáše volá.
{15:36} A běžev jeden, naplnil houbu octem a vloživ na tresť, dával jemu píti, řka: Ponechte, uzříme, přijde-li Eliáš, aby jej složil.
{15:37} Ježíš pak zvolav hlasem velikým, pustil duši.
{15:38} A opona v chrámě roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů.
{15:39} Viděv pak to centurio, kterýž naproti stál, že tak volaje, vypustil duši, řekl: Jistě člověk tento Syn Boží byl.
{15:40} Byly pak tu i ženy, zdaleka se dívajíce, mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria Jakuba menšího, a Jozesova mátě, a Salome.
{15:41} Kteréž, když ještě byl v Galilei, chodily za ním a posluhovaly jemu, i jiné mnohé, kteréž byly s ním vstoupily do Jeruzaléma.
{15:42} A když již byl večer, (že byl den připravování, to jest před sobotou,)
{15:43} Přišed Jozef z Arimatie, počestná osoba úřadná, kterýž také očekával království Božího, směle všel ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo.
{15:44} Pilát pak podivil se, již-li by umřel. A povolav centuriona, otázal se ho, dávno-li je umřel.
{15:45} A zvěděv od centuriona, dal tělo Jozefovi.
{15:46} A Jozef koupiv plátna, a složiv ho s kříže, obvinul v plátno, i položil do hrobu, kterýž byl vytesán z skály, a přivalil kámen ke dveřům hrobovým.
{15:47} Ale Maria Magdaléna a Maria Jozesova dívaly se, kde by byl položen.
{16:1} A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše.
{16:2} A velmi ráno vyšedše první den po sobotě, přišly k hrobu, an již slunce vzešlo.
{16:3} I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových?
{16:4} (A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi.
{16:5} A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se.
{16:6} Kterýžto řekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského ukřižovaného. Vstalť jest, neníť ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili.
{16:7} Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakož jest pověděl vám.
{16:8} A ony vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo přišel na ně strach a hrůza. A aniž komu co řekly, nebo se bály.
{16:9} Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Mariji Magdaléně, z nížto byl vyvrhl sedm ďáblů.
{16:10} Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím.
{16:11} A oni slyšavše, že by živ byl a vidín od ní, nevěřili.
{16:12} Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě, když šli přes pole.
{16:13} A ti šedše, pověděli jiným. Ani těm nevěřili.
{16:14} Nejposléze sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili.
{16:15} A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.
{16:16} Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen.
{16:17} Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti.
{16:18} Hady bráti; a jestliže by co jedovatého pili, neuškodíť jim; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou.
{16:19} Když pak jim odmluvil Pán, vzhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží.
{16:20} A oni šedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů.