{1:1} Pavel apoštol, (ne od lidí, ani skrze člověka, ale skrze Jezukrista, a Boha Otce, kterýž jej vzkřísil z mrtvých,)
{1:2} I ti, kteříž jsou se mnou, všickni bratří sborům Galatským:
{1:3} Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána našeho Jezukrista,
{1:4} Kterýž vydal sebe samého za hříchy naše, aby nás vytrhl z tohoto přítomného věku zlého, podle vůle Boha a Otce našeho,
{1:5} Jemuž buď sláva na věky věků. Amen.
{1:6} Divím se tomu, že tak rychle od toho, kterýž vás povolal v milost Kristovu, uchýlili jste se k jinému evangelium,
{1:7} Kteréž není jiné, ale jsou někteří, ješto vás kormoutí a převrátiti chtějí evangelium Kristovo.
{1:8} Ale bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, prokletý buď.
{1:9} Jakož jsme již pověděli, a ještě znovu pravím: Jestliže by vám kdo co jiného kázal mimo to, což jste přijali, prokletý buď.
{1:10} Nebo lidské-liž věci, čili Boží předkládám? Zdaliž lidem se líbiti hledám? Kdybych se zajisté ještě lidem zaliboval, služebník Kristův bych nebyl.
{1:11} Oznamujiť pak vám, bratří, že evangelium to, kteréž kázáno jest ode mne, není podle člověka.
{1:12} Nebo aniž jsem já ho přijal od člověka, ani se naučil, ale skrze zjevení Ježíše Krista.
{1:13} Slýchali jste zajisté o mém obcování někdejším v Židovstvu, kterak jsem se velice protivil církvi Boží a hubil jsem ji,
{1:14} A že jsem prospíval v Židovstvu nad mnohé mně rovné v pokolení mém, byv velmi horlivý milovník otcovských ustanovení.
{1:15} Ale když se zalíbilo Bohu, kterýž mne byl oddělil z života matky mé a povolal skrze milost svou,
{1:16} Zjeviti Syna svého mně, abych jej kázal mezi pohany, hned jsem se neporadil s tělem a krví;
{1:17} Aniž jsem se vrátil do Jeruzaléma k těm, jenž prve byli apoštolé nežli já, ale šel jsem do Arabie, přišel jsem pak zase do Damašku.
{1:18} Potom po třech letech navrátil jsem se do Jeruzaléma, abych navštívil Petra, a pobyl jsem u něho patnácte dní.
{1:19} Jiného pak z apoštolů žádného jsem neviděl než Jakuba, bratra Páně.
{1:20} Cožť pak píši vám, aj, před Bohem osvědčuji, žeť neklamám.
{1:21} Potom přišel jsem do krajin Syrských a Cilických.
{1:22} A nebyl jsem známý osobou sborům Židovským, kteříž byli v Kristu,
{1:23} Než toliko slýchali o mně: Že ten, kterýž se nám někdy protivil, již nyní káže víru, kterouž někdy hubil.
{1:24} A slavili ve mně Boha.
{2:1} Potom po čtrnácti letech opět vstoupil jsem do Jeruzaléma s Barnabášem, pojav s sebou i Tita.
{2:2} Vstoupil jsem pak podle zjevení, a vypravoval jsem jim evangelium, kteréž káži mezi pohany, a zvláště pak znamenitějším, abych snad nadarmo neběžel nyní i prve.
{2:3} Ale ani Titus, kterýž se mnou byl, pohan byv, nebyl přinucen obřezati se,
{2:4} Totiž pro podešlé falešné bratří, kteříž se byli vloudili k vyšpehování svobody naší, kterouž máme v Kristu Ježíši, aby nás v službu podrobili.
{2:5} Kterýmžto ani na chvilku neustoupili jsme a nepoddali se, aby pravda evangelium zůstala u vás.
{2:6} Od těch pak, kteříž se zdadí něco býti, nic mi není přidáno, ač jací jsou někdy byli, mně potom nic není, Bůhť osoby člověka nepřijímá; ti, pravím, kteříž se něco zdadí býti, nic mi nepřidali.
{2:7} Nýbrž naodpor, když uzřeli, že jest mi svěřeno evangelium, abych je kázal neobřezaným, jako i Petrovi mezi Židy,
{2:8} (Nebo ten, kterýž mocný byl skrze Petra z strany apoštolství mezi Židy, byl mocný i skrze mne mezi pohany,)
{2:9} A poznavše milost mně danou, Jakub a Petr a Jan, kteříž se zdadí sloupové býti, podali svých pravic mně a Barnabášovi na tovaryšství, abychom my mezi pohany a oni mezi Židy kázali.
{2:10} Toliko napomenuli, abychom na chudé pamatovali, což jsem se i činiti snažoval.
{2:11} A když byl přišel Petr do Antiochie, zjevně jsem jemu odepřel; hoden zajisté byl trestání.
{2:12} Nebo prve nežli jsou přišli někteří od Jakuba, jídal s pohany, a když přišli, ucházel a odděloval se od nich, boje se těch, kteříž byli z Židovstva.
{2:13} A spolu s ním v tom pokrytství byli i jiní Židé, takže i Barnabáš uveden byl v jejich pokrytství.
{2:14} Ale já uzřev, že nesprostně chodí v pravdě evangelium, řekl jsem Petrovi přede všemi: Poněvadž ty jsa Žid, pohansky živ jsi, a ne Židovsky, proč pohany k Židovskému způsobu vedeš?
{2:15} My přirození Židé, a ne pohané hříšní,
{2:16} Vědouce, že nebývá člověk ospravedlněn z skutků Zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků Zákona, protože nebude ospravedlněn z skutků Zákona žádný člověk.
{2:17} Jestliže pak hledajíce ospravedlněni býti v Kristu, nalézáme se i my hříšníci, tedy jest Kristus služebník hřícha? Nikoli.
{2:18} Nebo budu-li to, což jsem zbořil, opět zase vzdělávati, přestupníkem sebe činím.
{2:19} Já zajisté skrze Zákon Zákonu umřel jsem, abych živ byl Bohu.
{2:20} S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne.
{2:21} Nepohrdámť tou milostí Boží. Nebo jestližeť jest z Zákona spravedlnost, tedyť jest Kristus nadarmo umřel.
{3:1} Ó nemoudří Galatští, kdož jest vás tak zmámil, abyste nebyli povolni pravdě, kterýmž před očima Ježíš Kristus prve byl vypsán a mezi vámi ukřižován?
{3:2} Toto bych jen rád chtěl zvěděti od vás, z skutků-li Zákona Ducha svatého jste přijali, čili z slyšení víry?
{3:3} Tak nemoudří jste? Počavše Duchem, již nyní tělem konáte?
{3:4} Tak mnoho trpěli jste nadarmo? A ještě nadarmo-li.
{3:5} Ten tedy, kterýž vám dává Ducha svatého a činí divy mezi vámi, z skutků-li Zákona to činí, čili z slyšení víry?
{3:6} Jako Abraham uvěřil Bohu, a počteno jemu to k spravedlnosti.
{3:7} A tak vidíte, že ti, kteříž jsou z víry, ti jsou synové Abrahamovi.
{3:8} Předzvěděvši pak Písmo, že z víry ospravedlňuje pohany Bůh, předpovědělo Abrahamovi: Že v tobě budou požehnáni všickni národové.
{3:9} A tak ti, kteříž jsou z víry, docházejí požehnání s věrným Abrahamem.
{3:10} Kteříž pak koli z skutků Zákona jsou, pod zlořečenstvím jsou. Nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož nezůstává ve všem, což jest psáno v knihách Zákona, aby to plnil.
{3:11} A že z Zákona nebývá žádný ospravedlněn před Bohem, zjevné jest, nebo spravedlivý z víry živ bude.
{3:12} Zákon pak není z víry, ale ten člověk, kterýž by plnil ta přikázání, živ bude v nich.
{3:13} Ale vykoupilť jest nás Kristus z zlořečenství Zákona, učiněn byv pro nás zlořečenstvím, (nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož visí na dřevě),
{3:14} Aby na pohany požehnání Abrahamovo přišlo v Kristu Ježíši a abychom zaslíbení Ducha svatého přijali skrze víru.
{3:15} Bratří, po lidsku pravím: Však utvrzené některého člověka smlouvy žádný neruší, aniž k ní kdo něco přidává.
{3:16} Abrahamovi pak učiněna jsou zaslíbení, i semeni jeho. Nedí: A semenům, jako by o mnohých mluvil, ale jako o jednom: A semenu tvému, jenž jest Kristus.
{3:17} Totoť pak pravím: Že smlouvy prve od Boha stvrzené, vztahující se k Kristu, Zákon, kterýž po čtyřech stech a po třidcíti letech začal se, nevyprazdňuje, tak aby slib Boží v nic obrátil.
{3:18} Nebo jestližeť z Zákona pochází dědictví, tedy již ne z zaslíbení. Ale Abrahamovi skrze zaslíbení daroval jest Bůh dědictví.
{3:19} Což pak Zákon? Pro přestupování ustanoven jest, dokudž by nepřišlo to símě, jemuž se stalo zaslíbení, způsobený skrze anděly v ruce prostředníka.
{3:20} Ale prostředník není jednoho, Bůh pak jeden jest.
{3:21} Tedy Zákon jest proti slibům Božím? Odstup to. Nebo kdyby byl Zákon dán, kterýž by mohl obživiti, jistě z Zákona byla by spravedlnost.
{3:22} Ale zavřelo Písmo všecky pod hřích, aby zaslíbení z víry Jezukristovy dáno bylo věřícím.
{3:23} Prve pak, nežli přišla víra, pod Zákonem byli jsme ostříháni, zavříni jsouce k té víře, kteráž potom měla zjevena býti.
{3:24} A tak Zákon pěstounem naším byl k Kristu, abychom z víry ospravedlněni byli.
{3:25} Ale když přišla víra, již nejsme pod pěstounem.
{3:26} Všickni zajisté vy synové Boží jste v Kristu Ježíši skrze víru.
{3:27} Nebo kteřížkoli v Krista pokřtěni jste, Krista jste oblékli.
{3:28} Neníť ani Žid, ani Řek, ani slouha, ani svobodný, ani muž, ani žena. Nebo všickni vy jedno jste v Kristu Ježíši.
{3:29} A když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podle zaslíbení dědicové.
{4:1} Pravímť pak, že pokudž dědic maličký jest, nic není rozdílný od služebníka, jsa pánem všeho,
{4:2} Ale pod ochráncemi a správcemi jest až do času uloženého od otce.
{4:3} Tak i my, když jsme byli maličcí, pod živly světa byli jsme v službu podrobeni.
{4:4} Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem,
{4:5} Aby ty, kteříž pod Zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali.
{4:6} A že jste synové, protož poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, totiž Otče.
{4:7} A tak již nejsi slouha, ale syn, a poněvadž syn, tedy i dědic Boží skrze Krista.
{4:8} Ale tehdáž, neměvše známosti Boha, sloužili jste těm, kteříž z přirození nejsou bohové.
{4:9} Nyní pak, znajíce Boha, nýbrž poznáni jsouce od Boha, kterakž se zpátkem zase obracíte k mdlým a bídným živlům, jimž opět znovu chcete sloužiti?
{4:10} Dnů šetříte, a měsíců, a časů, i let.
{4:11} Bojím se za vás, abych snad nadarmo nepracoval mezi vámi.
{4:12} Buďte jako já, neb i já jsem jako vy, bratří, prosím vás. Nic jste mi neublížili.
{4:13} Neb víte, že s mdlobou těla kázal jsem vám evangelium ponejprve.
{4:14} A pokušení mé, přišlé na tělo mé, nebylo u vás málo váženo, aniž jste pohrdli, ale jako anděla Božího přijali jste mne, jako Krista Ježíše.
{4:15} Jaké tehdy bylo blahoslavenství vaše? Svědectvíť vám zajisté dávám, že, kdyby to možné bylo, oči vaše vyloupíce, byli byste mi dali.
{4:16} Což tedy učiněn jsem vaším nepřítelem, pravdu vám pravě?
{4:17} Milujíť vás někteří nedobře, nýbrž odstrčiti vás chtějí, abyste vy je milovali.
{4:18} Slušnéť jest pak horlivě milovati v dobrém vždycky, a ne jen toliko tehdáž, když jsem přítomen vám.
{4:19} Synáčkové moji, (kteréž opět rodím, až by Kristus zformován byl v vás),
{4:20} Chtěl bych pak přítomen vám býti nyní a proměniti hlas svůj; nebo v pochybnosti jsem o vás.
{4:21} Povězte mi, kteříž pod Zákonem chcete býti, nepozorujete-liž Zákona?
{4:22} Nebo psáno jest: Že Abraham měl dva syny, jednoho z služebnice, a druhého z svobodné.
{4:23} Ale ten z služebnice podle těla se narodil, tento pak z svobodné podle zaslíbení.
{4:24} Kteréžto věci u figuře se staly. Nebo toť jsou ti dva Zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest jako Agar.
{4:25} Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými.
{4:26} Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás.
{4:27} Nebo psáno jest: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu; nebo ta opuštěná mnoho má synů, více nežli ta, kteráž má muže.
{4:28} Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení.
{4:29} Ale jakož tehdáž ten podle těla zplozený protivil se tomu, kterýž byl zplozen podle Ducha, tak se děje i nyní.
{4:30} Než co praví Písmo? Vyvrz služebnici i syna jejího; nebo nebudeť dědicem syn služebnice s synem svobodné.
{4:31} A tak, bratří, nejsmeť synové služebnice, ale svobodné.
{5:1} Protož v svobodě, kterouž Kristus nás osvobodil, stůjte a nezapletejtež se zase v jho služebnosti.
{5:2} Aj, já Pavel pravím vám, že budete-li se obřezovati, Kristus vám nic neprospěje.
{5:3} A zase osvědčuji všelikému člověku, kterýž se obřezuje, že jest povinen všecken Zákon naplniti.
{5:4} Odcizili jste se Krista, kteřížkoli v Zákoně ospravedlněni býti hledáte; vypadli jste z milosti.
{5:5} My zajisté duchem z víry, naděje spravedlnosti očekáváme.
{5:6} Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka neprospívá, ani neobřízka, ale víra skrze lásku dělající.
{5:7} Běželi jste dobře. Kdo jest vám překazil, abyste pravdy neposlouchali?
{5:8} Neníť ta rada z toho, kterýž vás volá.
{5:9} Maličko kvasu všecko těsto nakvašuje.
{5:10} Jáť mám naději o vás v Pánu, že nic jiného smýšleti nebudete; ale ten, jenž kormoutí vás, trpěti bude soud, kdožť jest on koli.
{5:11} Já pak, bratří, káži-li také obřízku, i pročež protivenství trpím? Tedy jest vyprázdněno pohoršení kříže.
{5:12} Ó by raději odřezáni byli, kteříž vás nepokojí.
{5:13} Nebo vy v svobodu povoláni jste, bratří, toliko abyste té svobody nepokládali sobě za zámysl povolování tělu, ale skrze lásku posluhujte sobě vespolek.
{5:14} Nebo všecken Zákon v jednom slovu se zavírá, totiž v tom: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
{5:15} Pakli se vespolek koušete a žerete, hleďtež, abyste jedni od druhých zkaženi nebyli.
{5:16} Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte.
{5:17} Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne hned, což byste chtěli, to činili.
{5:18} Jestliže pak Duchem vedeni býváte, nejste pod Zákonem.
{5:19} Zjevníť jsou pak skutkové těla, jenž jsou: Cizoložstvo, smilstvo, nečistota, chlipnost,
{5:20} Modloslužba, čarování, nepřátelství, svárové, nenávisti, hněvové, dráždění, různice, sekty,
{5:21} Závisti, vraždy, opilství, hodování, a těm podobné věci. Kteréžto kdožkoli činí, toť vám předpovídám, jakož jsem i prve pravil, že království Božího dědicové nebudou.
{5:22} Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost.
{5:23} Proti takovýmť není Zákon.
{5:24} Nebo kteříž jsou Kristovi, tiť jsou tělo své ukřižovali s vášněmi a s žádostmi.
{5:25} Jsme-liť tedy Duchem živi, Duchem i choďme.
{5:26} Nebývejme marné chvály žádostivi, jedni druhých popouzejíce a jedni druhým závidíce.
{6:1} Bratří, byl-li by zachvácen člověk v nějakém pádu, vy duchovní napravte takového v duchu tichosti, prohlédaje každý sám k sobě, abys snad i ty nebyl pokoušín.
{6:2} Jedni druhých břemena neste a tak plňte zákon Kristův.
{6:3} Nebo zdá-li se komu, že by něco byl, nic nejsa, takového vlastní mysl jeho svodí.
{6:4} Ale díla svého zkus jeden každý, a takť sám v sobě chválu míti bude, a ne v jiném.
{6:5} Neb jeden každý své břímě ponese.
{6:6} Sdílejž se pak ten, kterýž naučení přijímá v slovu Páně, s tím, od kohož naučení béře, vším svým statkem.
{6:7} Nemylte se, Bůhť nebude oklamán; nebo cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti.
{6:8} A kdož rozsívá tělu svému, z těla žíti bude porušení; ale kdož rozsívá Duchu, z Duchať žíti bude život věčný.
{6:9} Činíce pak dobře, neoblevujme; nebo časem svým budeme žíti, neustávajíce.
{6:10} A protož dokudž čas máme, čiňme dobře všechněm, a zvláště nejvíce pak domácím víry
{6:11} Hle, jaký jsem vám list napsal svou rukou.
{6:12} Ti, kteříž chtějí tvární býti podle těla, nutí vás, abyste se obřezovali, jediné aby protivenství pro kříž Kristův netrpěli.
{6:13} Nebo ani sami ti, kteříž se obřezují, nezachovávají Zákona, ale chtí, abyste se obřezovali proto, aby se tělem vaším chlubili.
{6:14} Ale ode mne odstup to, ať abych se v čem chlubil, jediné v kříži Pána našeho Jezukrista, skrze něhož jest mi svět ukřižován, a já světu.
{6:15} Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka nic neplatí, ani neobřízka, ale nové stvoření.
{6:16} A kteříkoli tohoto pravidla následují, pokoj přijde na ně a milosrdenství, i na lid Boží Izraelský.
{6:17} Dále pak žádný mi nečiň zaměstknání, já zajisté jízvy Pána Ježíše nosím na těle svém.
{6:18} Milost Pána Ježíše Krista budiž s duchem vaším, bratří. Amen.